Globální sázka na zelený vodík stojí na vodě. Projekty pohřbívají vysoké náklady
Při hodnocení dosavadních světových snah o to, aby se vodík stal platným zdrojem při dekarbonizaci, nejčastěji zaznívá: velké ambice, malý pokrok. Zájem o vodík přetrvává, realizaci ale komplikují složité ekonomické podmínky a nejasná politická podpora. Inflace zasáhla tento průmysl v jeho citlivých začátcích, kdy potřebuje vysoké náklady. Letošní analýza společnosti PwC uvádí, že z celkově plánovaných globálních projektů s kapacitou 840 gigawattů jsou ve výstavbě nebo mají zajištěné financování jen necelá dvě procenta z nich. S problémy se potýká i Evropská unie včetně Německa.
Vodík je podle výkonné ředitelky České vodíkové technologické platformy (HYTEP) Veroniky Vohlídkové jednou z mála nízkoemisních variant pro celou řadu průmyslových procesů, které lze jen obtížně elektrifikovat. Předpokládá se například jeho využití pro dekarbonizaci výroby oceli nebo skla. Sloužit může do budoucna i jako jedna z forem uskladnění energie.
„Toto uplatnění ale očekáváme v Evropě nejdříve v příštím desetiletí. Jako platforma stále věříme, že je vodík relevantní i pro oblast nákladní a autobusové dopravy,“ podotýká Vohlídková. Očekává přitom, že výzkum a vývoj vodíkových technologií a navyšování výrobních kapacit přinesou v příštích letech jejich zlevnění. „Na druhou stranu dekarbonizovat veškerou lidskou činnost nebude zadarmo a to platí i o vodíku,“ poznamenala.
Auditoři nepovažují unijní vodíkové cíle za realistické
Brusel přijal vodíkovou strategii v roce 2020. V reakci na ruskou agresi na Ukrajině pak zvedl cíle pro výrobu a import prvku nad původní rámec. Chce, aby se do roku 2030 na území Evropské unie produkovalo deset milionů tun obnovitelného vodíku ročně a dalších deset milionů tun se dováželo. Komentátoři od počátku varovali, že plán byl vypracován narychlo a kolem záležitosti je řada nejasností včetně toho, jaká výroba vodíku bude vlastně považovaná za přijatelnou.
„HYTEP dlouhodobě upozorňuje na to, že jsou podmínky pro výrobu obnovitelného vodíku příliš striktní. Evropská komise přišla s pravidly, která jsou natolik složitá, že jim sama mnohdy nerozumí,“ je přesvědčena Vohlídková. Za největší potíž považuje výhradní podporu výroby vodíku elektrolýzou za použití obnovitelné elektřiny.
Při využití elektřiny z jádra podle ní není možné takto vyráběný vodík využít k plnění unijních cílů snižování emisí skleníkových plynů jak v dopravě, tak v průmyslu. Přitom je fakticky jeho emisní stopa stejná, nebo dokonce nižší než v případě použití obnovitelných zdrojů energie, podotýká představitelka platformy.
V létě plán Evropské komise zkritizoval i Evropský účetní dvůr a jeho cíle označil za nedosažitelné. „Na základě dostupných informací od členských států a průmyslu je nepravděpodobné, že by je EU do roku 2030 splnila,“ uvedl dvůr. Jeho zpráva konstatuje, že plány byly „řízeny spíše politikou, než aby byly založeny na robustních analýzách“. Auditoři poukázali i na to, že finanční podpora tohoto průmyslu je roztříštěná do několika programů, což komplikuje rozvoj odvětví.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
