Evropa bez hranic? Už jen na papíře. Česko je jednou z mála zemí bez hraničních kontrol

Od vstupu do Schengenu v roce 2007 Češi získali možnost cestovat po celém prostoru zcela bez kontrol, tedy alespoň teoreticky – už tomu tak není ani na německých, ani na rakouských hranicích. 

Rakousko opět prodloužilo své hraniční kontroly, a to se všemi svými sousedy – včetně Česka –, stejně tak i Německo. Podobná opatření opakovaně zavedlo také Polsko na hranicích s Německem a Litvou. Kontroly na hraničních přechodech zpřísňuje, kromě našich sousedů, dalších sedm schengenských zemí.

Není to však poprvé, co země v Schengenu obnovují kontroly na vnitřních hranicích. „Několik členských států, mezi nimi Rakousko, Dánsko, Francie, Německo a Švédsko, opakovaně obnovuje kontroly už od začátku migrační krize v roce 2015,“ vysvětluje ve svém výzkumu odbornice na právo Evropské unie Laura Gyeney z budapešťské Katolické univerzity. „K ospravedlnění se členské státy odvolávají na různé důvody – od nelegální migrace přes terorismus až po rizika pro veřejné zdraví,“ dodává.

V rámci schengenského prostoru se hraniční kontroly obnovily více než 450krát, v mnoha státech jsou tak de facto trvalé. Přestože se od podpisu Schengenské dohody počet členů rozrostl z původních pěti na 29, v praxi se „Evropa bez hranic“ zmenšuje. Kontroly na vnitřních hranicích se vracejí stále častěji, mnohdy paradoxně kvůli rozšíření schengenského prostoru.

„Státy ztrácejí důvěru ve schopnost ostatních řešit stále větší a častější výzvy, což vede k postupnému zavírání ‚Evropy bez hranic‘,“ upozorňuje expertka na evropskou bezpečnost Michela Ceccorulli z boloňské univerzity. Příkladem je Slovinsko, které po vstupu Chorvatska do Schengenu zavedlo přísnější kontroly na hranicích kvůli obavám z migračního tlaku a organizovaného zločinu. „Schengenská architektura se silnou vnější hranicí a otevřenými vnitřními hranicemi už nefunguje,“ podotýká.

Právo sice pevně stanoví maximální dobu trvání hraničních kontrol, ale pouze na základě „stejné hrozby“. Nic státům nebrání, aby po vypršení tohoto období zavedly kontroly znovu – tentokrát s odvoláním na odlišný důvod.

„Členské státy Schengenského prostoru nemohou zavést stálé hraniční kontroly na vnitřních hranicích. Nicméně některé členské státy mechanismus dočasných hraničních kontrol neustále prodlužují a po jejich vypršení znovu notifikují,“ vysvětluje odborník na právo Evropské unie Tomáš Hokr z advokátní kanceláře Bříza & Trubač.

Právě taková praxe se stává běžnou. Francie například udržuje hraniční kontroly už deset let, od teroristických útoků v roce 2015. Prodloužení odůvodňuje různými hrozbami: džihádistickými útoky po Evropě, nárůstem antisemitismu, organizovaným zločinem, činností pašeráckých sítí či rizikem radikalizace mezi migranty. Dočasná hraniční opatření tak postupně přecházejí v trvalé kontroly.

Co na to Češi?

Otázka migrace je jedním ze stěžejních témat nadcházejících sněmovních voleb, přičemž znovuzavedení kontrol na hranicích by podpořily SPD, ANO, Spolu, Stačilo! a Motoristé. Argumentují řadou bezpečnostních hrozeb. Co se týká veřejného mínění, podle průzkumu Median pro Radiožurnál a ČRo Plus více než polovina respondentů vnímá migraci do České republiky negativně a až dvě třetiny obyvatel by byly pro hraniční kontroly.

Průzkumy však účinnost hraničních kontrol uvnitř Schengenského prostoru zpochybňují. Stijn Hoorens, odborník na národní bezpečnost z think tanku RAND Europe, upozorňuje, že „existuje jen málo důkazů o výrazných přínosech znovuzavedení hraničních kontrol v Schengenském prostoru, pokud jde o zvýšení bezpečnosti nebo snížení kriminality.“ 

„V rámci studie RAND Europe jsme nenašli žádné důkazy, že by zrušení vnitřních hranic Schengenu vedlo k nárůstu kriminality. Naopak kriminalita spojená s vloupáními, loupežemi a krádežemi aut klesala jak v původních, tak v nových členských státech,“ vysvětluje.

Zavádění hraničních kontrol má podle expertů spíše posílit pocit bezpečí občanů než reálně zvýšit jejich bezpečnost. Podle Gyeney je zavedení hraničních kontrol pouze politickým gestem pro voliče. „Narativ o znovuzískání kontroly nad hranicemi je populistickou rétorikou,“ doplňuje Ceccorulli. Politici čelí tlaku ukázat „tvrdý postoj“ k migraci a hraniční kontroly jsou pro voliče lehce viditelným opatřením.

Kdy státy mohou zavést kontrolu na hranicích?

Z právního hlediska mohou státy Schengenského prostoru obnovit kontroly na hranicích pouze dočasně, a to v těchto dvou případech:

1. Při předvídatelné zvýšené hrozbě na dobu 30 dní. Ve výjimečných případech lze toto opatření prodloužit vždy po 30 dnech, maximálně však na dobu šesti měsíců. Například Francie využila tohoto opatření v roce 2024 v souvislosti s pořádáním Olympijských her.
2. V naléhavých situacích na dobu 10 dní. Tyto kontroly lze opakovaně prodloužit po 20 dnech, přičemž celková doba nesmí přesáhnout dva měsíce. Takový případ nastal letos v březnu na Slovensku kvůli výskytu vysoce nakažlivé slintavky a kulhavky (SLAK) v Maďarsku.

Navzdory bezpečnostním argumentům pro zavedení hraničních kontrol jsou hlavní dopady zejména ekonomického rázu, říká Hoorens. Studie Evropského parlamentu ukazuje, že obnovení kontrol mezi dvěma státy způsobuje výrazné časové ztráty, které dopravní sektor stojí dnes průměrně 3,6 miliardy korun ročně. Podobná čísla ukazuje i francouzský vládní výzkum France Stratégie.

Kromě časových prodlev jsou podstatné i náklady na samotnou kontrolu hranic, které by pro Česko činily přibližně 4,5 miliardy korun. Další náklady vznikají narušením dodavatelských řetězců a dopravy přeshraničních pracovníků. Ti představují až 77 procent všech Čechů pracujících v Německu.