Legalizace spropitného je dobrý nápad. Když bude součástí mzdy, zaměstnanci snadněji dosáhnou na úvěr

Jak všichni vědí, personál – především v restauracích – žije z velké části ze spropitného. Je to výsledek tradice trvající už desítky, ne-li stovky let. Pro stát to znamená, že tyto příjmy nemá nikde evidované, protože jsou – nebo spíše donedávna z drtivé části byly – vypláceny v hotovosti.

Pro zaměstnance takto honorované to znamená nezdaněný příjem, ale také velké problémy. Účetně mají velmi nízkou mzdu, nemohou si snadno brát úvěry, leasingy nebo hypotéky. A zaměstnanci závislí na hotovosti mají i další problémy s běžnými transakcemi. Třeba s placením kroužků pro děti, kdy většina subjektů preferuje logicky bezhotovostní platby, na které ale zaměstnanci v gastru nemusejí mít na účtu dostatek peněz. A problémy nastávají i při rozvodech nebo třeba i vyměřování výživného, kdy úřady a soudy nemají šanci zjistit jinou než oficiální mzdu, na což nakonec doplácejí hlavně děti.

Není to vůbec drobnost. Gastronomický sektor v Česku zaměstnává přímo asi 130 tisíc lidí, což spolu s jejich rodinami znamená statisíce osob závislých na tomto sektoru plus další tisíce v dodavatelských firmách – od potravinářství po logistiku. 

Menší spropitné kartou

Dá se odhadnout, že loni Češi dali na dýškách v restauracích asi 12 až 13 miliard korun, pokud bylo spropitné kolem šesti procent z tržeb sektoru kolem 200 miliard korun. Po covidu jsme se ale naučili platit daleko více kartou, a spropitné se tak dostalo z hotovostního do bezhotovostního světa, kde je každá transakce evidovaná. A tedy i daněná. Navíc zákazníci dávají bezhotovostně spropitné menší a méně často. Bezhotovostní platba – mnohdy jenom „pípnutí“ mobilem – k tomu tolik nemotivuje.

Digitálně přitom probíhá kolem dvou třetin plateb, v některých podnicích (hlavně těch dražších) drtivá většina. Restauratéři pak takové spropitné musí vykazovat jako příjmy, a pokud je přeúčtují zaměstnanci jako mzdu, pak to znamená nutnost pro ně i pro zaměstnance platit všechny daně a odvody.

Avšak kreativnější zaměstnavatelé si najdou způsoby, jak spropitné opět vyplatit hotově, což ty poctivé vede k nelehké volbě dělat tyhle účetní triky taky, nebo o zaměstnance přijít. Původní smysl spropitného jako dar pro obsluhující personál za dobré služby každopádně tato nová realita popírá, pokud z onoho daru polovinu shrábne státní kasa.

Trend nedanění spropitného

Může až překvapit, jak hodně států EU má nějakou zvláštní úpravu zdanění či – lépe řečeno – nezdanění spropitného. Navíc je to v posledních letech trend. V Německu a Rakousku je klasické spropitné od daně osvobozeno, v Chorvatsku je do určitého stropu (3 360 eur ročně) bez daně a bez odvodů, v Řecku je osvobozeno až 300 eur měsíčně od daní a odvodů, v Itálii mají zaměstnanci v turismu nižší daň 5 procent, v Maďarsku došlo v posledních letech také k liberalizaci elektronického dýška a daňovému osvobození i mimo hotovost. Většinou je povinná evidence a stanovení nějakých interních pravidel rozdělování.

To, že by se k nim přidalo i Česko, je i vzhledem k naší hospodské tradici docela žádoucí. Na návrhy tímto směrem se mohou ekonomové možná koukat skrz prsty jako na další daňové výjimky, ale těžko na nedanění elektronicky poskytnutého spropitného – samozřejmě do určitého rozumně stanoveného limitu – najít nějaká negativa. Protože situace pro rozpočet se fakticky nijak nezmění. Dnes není spropitné daněno skoro vůbec, protože o něm nikdo oficiálně neví, návrh předpokládá, že nebude zdaněné tak jako tak. 

Situace pro desítky tisíc lidí v gastru se ale významně zlepší, protože budou moci s velkou částí svého příjmu nakládat zcela volně – a to i bezhotovostně – a bude se jim započítávat i pro účely posuzování bonity, pokud si budou chtít vzít úvěr. I proto se dá předpokládat, že po volbách takové návrhy najdou podporu nejen z byznysu, ale i od politiků.