Indie a Čína se střetávají v Africe i v Asii | E15.cz

Indie a Čína se střetávají v Africe i v Asii

ilustrační foto
ilustrační foto
• 
ZDROJ: Kolaz E15

Sakshi Sharma, Roman Chlupatý

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Byly to hlavně soukromé podniky, které Indii dostaly na mapu světa – a právě ty se teď na globálním trhu snaží urvat co největší díl. Jejich vzestup umožnilo vládní uvolnění cel v roce 1991, které otevřelo dveře investicím v obou směrech. Od té doby jsou indické IT a farmaceutické firmy k nezastavení a země se často stává synonymem outsourcingu.

Napojení na zahraniční společnosti přineslo tamním podnikům i vzácné zkušenosti z nových trhů, které se teď zhodnocují. Investice indických firem do zahraničí vyskočily od poloviny loňského roku do poloviny letošního o úctyhodných 144 procent, přesněji stouply z 18 na 44 miliard dolarů. Jen letos od dubna do července šlo o přímé investice 13,26 miliardy dolarů. Výrobci domácích potřeb jako Godrej, Dabur a Marico se snaží prosadit v Africe. Průmysloví giganti, k nimž patří Tata či Reliance Industries, mají podle zářijové zprávy India Brand Equity Foundation už více než polovinu svých tržeb ze zahraničí.

Ať už jde o letecký průmysl, automobily nebo vzdělávání, Indie se hlásí o svůj díl na světovém trhu. A přirozeně naráží na další rozvojové ekonomiky, především Čínu. Boj o suroviny v Africe představuje jen jednu z mnoha třecích ploch. V afrických aktivitách Indie za Čínou zaostává: vzájemný obchod mezi Čínou a Afrikou rostl za posledních deset let o 29 procent ročně, zatímco mezi Indií a Afrikou o osmnáct procent za rok. Obě asijské ekonomiky ale zaostávají za Evropou a USA, které za stejné období vykázaly růst 36 procent. Vítěz závodu však bude znám až za desítky let.

Nejde ale jen o Afriku, dvě nejagresivnější ekonomiky světa si to rozdávají také ve Střední Asii. Indický ministr zahraničí nedávno v USA přestavil plán vybudovat síť silnic, železnic a plynovodů v hodnotě deseti miliard dolarů. Novináři jej nazvali Novou hedvábnou stezkou. Ta by měla propojovat na nerostné suroviny bohatý region Střední Asie.

Během summitu OSN ministr S. M. Krishna mimo jiné řekl, že projekt využije „konkurenční výhody přírodních zásob a strategické geografické polohy“ Afghánistánu. Další schůze o Nové hedvábné stezce se mají konat ještě letos v Istanbulu a Bonnu. Už teď se indické firmy zapojují do stavby železných dolů v Afghánistánu. Nelení ani Čína, která tam investovala tři miliardy dolarů do těžby mědi.
Kromě toho Dillí podepsalo projekt za 7,6 miliardy dolarů na dva tisíce kilometrů dlouhý plynovod, který by do Indie přes Afghánistán a Pákistán přivedl sedmdesát miliard metrů krychlových plynu ročně z turkmenských polí v Daulatabadu. O turkmenský plyn ze Saman-Depe má pro změnu zájem Čína.

François Godement: Říše středu v regionu expanduje a sázky jsou vysoké. Konflikt tedy nelze vyloučit

Čína dospívá ve velmoc, která si hledá prostor. To zejména v blízkosti jejích hranic vyvolává napětí. Konflikt si ani jedna z mocností nepřeje. Sázky jsou ale vysoké, a zažitý řád se proto bez boje nezmění, soudí vedoucí Katedry mezinárodních studií na pařížském Národním institutu orientálních jazyků a civilizací François Godement.

François Godement Autor: archiv Francoise Godementa

* E15: Čínská diplomacie je pro mnohé těžko čitelná. Jak byste ji ve stručnosti popsal?

Myslím si, že jde o velmi chytrou diplomacii. Liší se případ od případu podle toho, s kým Peking právě jedná. Čína přitom nepochybně vyvíjí stálou, soustředěnou, tichou diplomatickou ofenzivu. A to platí zejména o bilaterálních vztazích – tedy vztazích, které má s jednotlivými zeměmi. Což se týká hlavně vztahů s rozvíjejícími se zeměmi.

* E15: Co je cíl tiché ofenzivy?

Domnívám se, že cíle se mění. Třicet let šlo Číňanům o ochranu vlastní suverenity. Pak se zaměřili na něco, co bych nazval zajištěním prostoru pro ničím nerušený hospodářský růst. Teď ale stále častěji jak tamní tisk, tak i experti mluví o tom, že Čína má sílu, že se stala velmocí. S tím přichází i to, že se rozšiřuje oblast, o níž je Peking přesvědčen, že tam má právo intervenovat. A to zejména v oblastech svých zájmů. Kdysi šlo o Tchaj-wan a provincie Xinjiang a Tibet. Nyní se to týká i Jihočínského moře a hranic s Indií.

* E15: Co to v praxi znamená?

Číňané teď mají dva cíle, a ty není snadné vždy sladit. Jeden souvisí s hospodářskými styky, s ekonomickou závislostí na světu a s tím, že Čína nechce být izolována, protože pro svůj rozvoj potřebuje suroviny a přístup k trhům. Druhý je, řekněme, tradičnější a souvisí s geopolitikou a silou, kterou Čína jakožto znovuzrozená velmoc disponuje. Právě to vytváří mnohé třenice. Jak se sousedy, tak i vzdálenými zeměmi.

* E15: Jak pravděpodobné tedy je, že se Čína střetne s některou z velmocí ve svém okolí?

Střet s Ruskem není něčím, co by teď Číňané chtěli. Myslím si, že si uvědomují, že je Rusko oslabený partner – přinejmenším co se vojenské přítomnosti na Sibiři týče. I proto se Čína soustředí na své hranice na moři a na rozšíření sféry vlivu v oblasti Jihočínského moře směrem k Indickému oceánu. Myslím si, že to je pro ni teď mnohem důležitější. E15: Může právě tato expanze přerůst v otevřený konflikt nebo bude Čína růst spíše poklidným tempem? Čína tvrdí, že se stala obětí strategického obklíčení. A že ji Amerika a další velmoci – jako je například Japonsko – špehují. Zároveň ale vyvíjí zařízení, která by jí umožňovala dělat to samé. Navíc se snaží k těmto účelům využívat i zvláštní ekonomické zóny, jež má na území některých spřízněných zemí hraničících s Jihočínským mořem. Takže ano, je tu jistý předpoklad, že dojde ke konfliktu – a jistě se bude opakovaně testovat, kam až která strana může zajít.

Čtete rádi E15.cz? Dejte nám hlas ve finále ankety českého internetu

v kategorii zpravodajství.

Autor: Sakshi Sharma, Roman Chlupatý

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah