Tekuté zlato se mění v prokletí. Ceny letí do nebes, krade se i na hřbitovech
Olivy byly tisíce let plodinou nenáročnou na pěstování. Klimatické změny ale způsobily, že sklizeň je stále nepředvídatelnější, pěstitelé jsou zoufalejší a ceny olivového oleje letí strmě nahoru, napsala agentura Bloomberg.
Olivy byly po tisíciletí základní potravinou v celém Středomoří, protože olivovníkům se daří v suchém podnebí. V současné době však pěstitelé oliv ve Španělsku, Itálii a v Řecku – největších producentech na světě – bojují s vysycháním hájů. Řecko je v tomto ohledu nejvýraznějším ukazatelem: Jako nejmenší a nejchudší ze tří zemí se zaměřuje na dodávky vysoce kvalitního extra panenského oleje a ročně vyváží olej v hodnotě více než jedné miliardy dolarů.
Podle Eurostatu také ze všech tří států utrpělo největší škody způsobené klimatickými změnami, které v roce 2023 vycházely přibližně na 400 dolarů na obyvatele. Řečtí zemědělci, kteří mají k dispozici minimum technologií, se nyní musejí vypořádat s rostoucím rizikem lesních požárů, které loni spálily více než 11 tisíc akrů olivových hájů.
Olivový olej je kvůli rostoucím teplotám ve Středozemí stále vzácnější komoditou a obyvatelé pěstitelských oblastí jsou tak zoufalí, že mezi nimi přibývá i zlodějů. Nejvíce se o krádežích hovoří právě v Řecku, kde se objevují příspěvky na Facebooku a v místních médiích, odkud prosakují i do těch mezinárodních.
Nemizejí jen olivy a olej, ale i celé stromy
V severní části ostrova Chalkidiki někdo z lisovny ukradl 37 tun olivového oleje v sudech v hodnotě více než 300 tisíc dolarů. Jiné krádeže však připomínaly spíše grotesku než Dannyho parťáky. Na Krétě se skupina zlodějů vloupala do domu jednoho muže a odnesla mu více než 180 kilogramů oliv z jeho soukromých zásob.
Na předměstí Atén se farmáři probudili a zjistili, že jejich olivovníky byly přes noc pokáceny, některé stromy zmizely úplně a z některých neznámí pachatelé odnesli jen větve obsypané olivami. Z polí navíc zmizely pytle čerstvě sklizených plodů, které zemědělci nestačili odvézt do lisovny. Na poloostrově Messénie nedaleko Kalamaty místní obyvatelé oznámili na policii, že ze hřbitovů byly zcizeny zásoby olivového oleje určené k osvětlení lamp, a dokonce i lahve ponechané jako obětinky pro mrtvé.
Kolísající teploty navíc způsobily, že sklizeň v letech 2023 až 2024 byla v Řecku tak mizivá, že někteří zemědělci se rozhodli, že se ani nevyplatí olivy ze stromů sbírat. Milovníci olivového oleje si možná všimli, že se v té době prudce zvýšily ceny. Ke zdražení ale přispěla i inflace a nejistoty v dodavatelských řetězcích. „Loňský rok byl pravděpodobně nejhorším obdobím, jaké jsem za 20 let zažil,“ řekl agentuře Bloomberg Prokopios Magiatis, profesor na Aténské univerzitě a vědec zabývající se produkcí oliv.
Letos se situace výrazně zlepšila. Zemědělci sklidili 250 tisíc tun oliv, což je více než dvojnásobek loňského mizivého výsledku. Budoucnost olivového průmyslu v zemi však stále vypadá nejistě. Co se stane, když se základní stavební kámen starověkého národa začne otřásat?
Olivový olej je živou mízou Řecka
Homér byl možná první, kdo olivový olej nazval „tekutým zlatem“, ale ať už tuto přezdívku vymyslel kdokoli, ujala se. Staří Řekové tekutinu používali k mazání těla, výrobě parfémů, plnění lamp a k vaření jídla a často ji nechávali v lahvích jako oběť bohům. Také pěstovali olivovníky pro export, díky čemuž se olej stal ceněnou komoditou napříč civilizacemi. O vytrvalosti této plodiny svědčí i to, že některé stříbřité větve z Homérových dob se dochovaly dodnes. Olivovníky mohou žít mnoho tisíc let a z pružných výhonků se vyvinou do majestátních, sukovitých monumentů s korunami tak širokými, že se pod nimi dá žít.
Olivový olej dnes tvoří 25 procent veškeré zemědělské produkce v Řecku a sedm procent HDP země. Moderní Řekové se při vaření spoléhají na olivový olej více než kdokoli jiný: Každý Řek spotřebuje ročně asi 19 litrů olivového oleje na vaření, což je zhruba 10krát více než průměrný Američan. Antioxidační a protizánětlivé vlastnosti extra panenského olivového oleje (tedy té nejlepší varianty, která se lisuje mechanicky za studena bez chemických přísad) vyzdvihují lidoví léčitelé i velké farmaceutické společnosti.
Olivovníkům se v suchu historicky daří, protože nevyžadují téměř žádné zavlažování. Podle Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) však teploty v této oblasti stouply přibližně o 1,2 stupně Celsia oproti předindustriální úrovni. Letní vedra začínají tyto odolné stromy zatěžovat více, než jsou schopny unést, a mnoho zemědělců je tak poprvé nuceno spoléhat se na závlahy. Pěstování se tak stalo nákladnější a pracnější. Požár v roce 2021 zničil asi 80 procent olivových hájů na ostrově Evia. Během sezony 2023 až 2024 zničil požár v regionu Evros na hranicích s Tureckem více než 130 tisíc olivovníků.
Rostoucím zimním teplotám je však věnováno mnohem méně pozornosti než extrémním letním vedrům. Lednové a únorové chladno vysílá stromům signál, aby vstoupily do období vegetačního klidu, které potřebují k zachování energetických zdrojů a přípravě na jaro. Pokud strom necítí, že je zima, tento cyklus nefunguje správně. Řecké stromy přitom potřebují pouze dva týdny v kuse s teplotami pod 10 stupňů Celsia.
Dalším faktorem, který ovlivňuje produkci oliv, jsou srážky. V Kalamatě není problém v tom, že by jich bylo málo, ale že přicházejí v nevhodnou dobu. Příliš málo deště v zimě znamená, že stromy budou mít méně zásob vlhkosti na léto, ale déšť v horkém květnu nebo červnu může být pro sklizeň zničující, protože způsobuje předčasný odkvět a podporuje škůdce, jako je vrtule olivovníková, jejíž larvy se živí plody stromů.
Déšť během sklizně, jaký letos zažili zemědělci, může být ještě horší. Zhruba třetina ročních srážek v Kalamatě spadla v prosinci, během vrcholu sklizně, a zaplavila velké množství olivovníků, což zemědělce stálo 20 až 30 procent úrody. Olivy byly navíc menší, takže z nich získali méně oleje.
Klimatické změny jsou tady a nejspíš natrvalo. Řečtí farmáři se jim hodlají přizpůsobit, a to jak výsadbou odolnějších odrůd stromů, tak modernizací svých metod. Někteří zemědělci se zaměřili na krátkodobá bezpečnostní opatření proti požárům (kamery, ploty, noční ozbrojené hlídky, dokonce i mikročipy ve větvích).
Řecku chybí pracovní síla
Dalším problémem je nedostatek pracovníků. V minulosti se zemědělci při sklizni oliv spoléhali na svou rodinu, ale to se stává minulostí. Řecko nyní čelí obrovskému nedostatku pracovních sil, který má podle zástupce Řecké asociace stolních oliv „katastrofální důsledky“ pro odvětví. V hospodářském roce 2022 až 2023 zůstalo na stromech nesklizeno 20 až 30 procent zelených oliv, což podle tamní asociace znamenalo ztrátu 27 milionů eur v celém Řecku.
Tento nedostatek lidí je tak závažný – a olivová lobby tak silná –, že loni řecká pravicová vláda, která vedla kampaň za uzavření hranic a byla široce obviňována z porušování práv přistěhovalců, urychlila vydávání víz pro pracovníky bez dokladů, aby mohli pracovat v olivových hájích. Zemědělci však tomuto programu příliš nedůvěřují (kvůli vládě, xenofobii nebo obojímu) nebo tvrdí, že byrokracie je pro ně příliš složitá. Dalším faktorem mohou být rostoucí životní náklady. V loňském roce, kdy ceny olivového oleje prudce stoupaly, začali zahraniční i domácí pracovníci v celém Řecku požadovat vyšší mzdy. Nyní mohou očekávat výdělek kolem 60 eur denně, což je nárůst z přibližně 40 eur.
Trump také moc nepomohl
Další nepřízeň může představovat hrozba cel amerického prezidenta Donalda Trumpa. Dovozní poplatky, jejichž zavedení bylo naposledy odloženo na konec července, by v nejtvrdší podobě mohly zničit evropské exportní trhy.
Řekové nejsou příliš nadšení z toho, že velkou část jejich olivového oleje kupují italské společnosti, které pak na obalu tvrdí, že je z Itálie. Část jejich odběratelů sice tvoří znalci – stejně jako u vína, čokolády nebo kávy se chuť jednotlivých lahví olivového oleje, nebo dokonce jednotlivých ročníků může lišit od pepřové po jemnou, hořkou až kyselou, ovocnou až ořechovou. Producenti však spoléhají i na objednávky od konglomerátů, které jsou ochotné oleje míchat a kombinovat. Navzdory rostoucímu povědomí je olivový olej stále široce padělán, ředěn levnějším olejem nebo nesprávně označován jako panenský nebo extra panenský, i když jím není. Přesto je prodej těmto společnostem v očích Řeků lepší než žádný prodej.
Ačkoli jsou olivy pro ekonomiku velmi cenné, v Řecku nejsou pouhou komoditou, ale předmětem národní hrdosti a zdrojem úcty hraničící s duchovnem. Téměř po celou dobu zaznamenané historie se zde tyto plody daří pěstovat, a proto je těžké si představit, co by mohlo přijít po nich. Jednou z možností je, že se pěstování oliv přesune do chladnějších horských oblastí, ale to by vyžadovalo radikální přeměnu celé krajiny a pravděpodobně i odchod mnoha pěstitelů z rovinatých oblastí.
