„Výstavba nové elektrárny by se musela zdůvodnit zajištěním energetické bezpečnosti a národohospodářskými zájmy. Otázka je, zda to dovolí Evropská komise,“ upozorňuje Michal Šnobr, poradce banky J&T pro energetiku.
Potíž je v tom, že Brusel nechce státní podporu pro jadernou energii povolit. „Na rozdíl od obnovitelných zdrojů nemá jádro blokovou výjimku z pravidel pro veřejnou podporu. A různé mechanismy garantovaných cen pro elektřinu z jádra jsou veřejnou podporou,“ vysvětluje Franz Leidenmuehler z Ústavu pro evropské právo Univerzity Johannese Keplera v rakouském Linci.
Klíčový bude verdikt komise ohledně britské podpory, na níž se dohodla tamní vláda s konsorciem, jež chce postavit dva bloky v elektrárně Hinkley Point. Ten se dá čekat příští rok.
Britský příklad rozvoje jádra je výmluvný. „V roce 2008 se mluvilo o tom, že nové elektrárny nebudou potřebovat dotace a že výstavba jednoho bloku přijde na dvě miliardy liber. O pět let později máme vysoké garantované ceny a čtyřikrát vyšší odhadované náklady na stavbu,“ říká Stephen Thomas, který se ekonomikou energetiky zabývá na University of Greenwich Business School. Během přípravy modelů pro restart jaderné energetiky se podle Thomase ignorovala oblast energetických úspor či ekonomicky smysluplného rozvoje obnovitelných zdrojů.
Nové jaderné elektrárny: u všech projektů byla překročena původní cena
Proti výstavbě jaderných elektráren hovoří i dosavadní zkušenosti s těmito projekty po celém světě. „Žádný reaktor nové generace ještě není v provozu. Není projekt, u něhož by náklady na stavbu nepřekročily původní plán a který by neměl zpoždění,“ vypočítává konzultant Ivan Beneš.
Velkým centrálním elektrárnám, které potřebují vyrábět na plný výkon, nenahrává ani pokračující rozvoj obnovitelných zdrojů. Díky nulovým variabilním nákladům na výrobu budou mít podle Beneše přednost na trhu i v plně tržním prostředí. Čím více jich na trhu bude, tím menší prostor zůstane pro velké jaderné elektrárny.
