V Paláci Koruna na Václavském náměstí byla roky podniková prodejna tradičního českého výrobce klobouků Tonak. Přes dvě stě let stará firma se loni přestěhovala do pražského Josefova jen kousek od vyhlášené Pařížské ulice. Přesun na roh Široké a Žatecké je součástí velkých změn, jimiž Tonak prochází.
V Paláci Koruna na Václavském náměstí byla roky podniková prodejna tradičního českého výrobce klobouků Tonak. Přes dvě stě let stará firma se loni přestěhovala do pražského Josefova jen kousek od vyhlášené Pařížské ulice. Přesun na roh Široké a Žatecké je součástí velkých změn, jimiž Tonak prochází.
Poprvé ve své dlouhé historii začal podnik budovat retailovou divizi. Má společnosti otevřít přímou cestu k zákazníkům, a tím k lepším ziskům. „Jediná možnost, jak si sáhnout na vyšší marži, je obejít obchodníky a mít přístup ke koncovému zákazníkovi. A k tomu potřebujete vlastní značku,“ říká spolumajitel Tonaku Michael Tělecký.
Tento směr je podle něj důležitý kvůli tomu, že trh s klobouky má omezenou velikost. Nelze od něj tedy očekávat strmý růst. Vedle škrtů nákladů a efektivnější výroby je pak cestou k lepší ziskovosti právě retail. Po-
dobně se už ostatně k věci postavil také největší konkurent Tonaku, italská značka Borsalino.
Směr Bavory a Velká Británie
S posunem důrazu od velkoobchodníků na prodej vlastní značky souvisela i výměna vedení novojičínského Tonaku v posledním roce. Bývalí manažeři úplně nesdíleli novou vizi majitelů ohledně nutnosti proniknout až ke koncovým zákazníkům. Akcionáři tedy vedení vyměnili a pustili se do uskutečňování nové strategie.
Kvůli vysokým investičním nákladům se ale Tonak rozhodl pustit do maloobchodu přes franšízové partnery. Zájem má jen o obchodníky na nejlepších nákupních ulicích. Prvního partnera již Novojičínští našli v Českých Budějovicích.
Podobný koncept, tedy vlastní vlajková prodejna a kolem ní franšízy, hodlá Tonak v příštích letech zopakovat na Slovensku. Podle úspěchů na domácím poli se podnik rozhodne, jestli bude prodejny budovat také v dalších regionech a zemích, kde si potrpí na něco hezkého na hlavě. Tedy například v Bavorsku nebo Anglii.
Na výrobu klobouků v Tonaku se podívejte v následující fotogalerii:
Do budoucna Tonak dokonce zvažuje společný podnik v Číně. Jeho výsledkem by bylo otevření luxusního obchodu v nějakém z tamních bohatých měst.
Movité zákazníky má Tonaku přitáhnout také spolupráce se špičkovými návrháři. Loni pro společnost vytvořila limitovanou edici klobouků známá návrhářka Klára Nademlýnská. „Mým snem je, že bychom podobnou limitovanou edici udělali ještě například s londýnským designérem Philipem Treacym,“ dodal Tělecký. Předběžná jednání s celebritou módního byznysu se již uskutečnila.
Spolupráce s hvězdami typu Treacyho má Tonaku otevřít dveře k západním zákazníkům. Přestože společnost existuje už od roku 1799, známost značky v cizině poznamenaly socialistické dekády.
Zmijovky pro Afriku
„Tonak je známý v bývalých socialistických zemích, když se ale podíváte na západ, tak nás tam nikdo nezná,“ přiznává spolumajitel firmy. Zavinila to hlavně předlistopadová obchodní politika, kdy západní trhy byly pro novojičínské kloboučníky pod vlastní značkou uzavřené. Museli se tak spokojit s dodávkami polotovarů, ale i konečných produktů výrobcům a obchodníkům pod jejich vlastními značkami.
Severomoravští kloboučníci však kvůli retailu nechtějí zapomenout na samotnou výrobu. „Tonak má velký investiční dluh, potřebuje modernizaci,“ poznamenal Tělecký. V samotné výrobě klobouků sice podle něj k zásadním technologickým zvratům nedochází, přesto na dílčích změnách Tonak spolupracuje s Technickou univerzitou v Liberci a s Univerzitou Tomáše Bati ve Zlíně.
Pokrývky hlav Tonak vyváží do celého světa. Například do Severní Ameriky. „Spojené státy a Kanada jsou důležité zvláště z hlediska tradičních židovských klobouků. Lidé ze židovského byznysu jsou tvrdí vyjednávači, ale současně vynikající zákazníci,“ vysvětluje podnikatel.
Stejně jako u severoamerických židů se moravské firmě velice daří i mezi jihoamerickými indiány. „Klobouk je součástí indiánského kroje a ve vztahu k jejich příjmům jsou ochotní za něj dát relativně vysoké peníze,“ dodal byznysmen. Také v tomto případě se ale Tonak na tamní trh dostává přes prostředníky.
Podobně jako řada dalších firem Tonak doplácí na ochlazení ruské ekonomiky. „Pokrývka hlavy je zbytné zboží, jehož nákup o jednu dvě sezony odložíte a nic se vám nestane,“ říká Tělecký s tím, že kvůli Rusku firma snížila počet zaměstnanců v pobočném závodu ve Strakonicích. Nyní se však už spoléhá, že další škrty nebudou potřeba. Výpadek z východu nahradí z jiných teritorií. Mimo jiné z Afriky. Zvláště do tamních muslimských zemí společnost exportuje tradiční fezy. Například v Senegalu frčí i české zmijovky.
Flirt s Bakalou
Tonak zhruba od roku 2000 ovládalo nizozemské investiční uskupení Stark. Spolu s klouboučníky Nizozemci vlastnili v rámci jedné skupiny ještě Fezko Strakonice, továrnu dodávající zejména textilie automobilkám. Právě proto bylo Fezko dlouho v centru pozornosti akcionářů i vnějších investorů, zatímco z Tonaku se na čas stala „popelka“ skupiny.
V roce 2008 měl k ovládnutí automobilové části podniku nakročeno Zdeněk Bakala. Plánovanou transakci již tehdy dokonce posvětil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Miliardář ale nakonec z transakce na poslední chvíli vycouval. Fezko ještě ve stejném roce ovládla francouzská společnost Michel Thierry Group.
Po prodeji Fezka se přeskupily akcionářské podíly i ve firmě ovládající z více než devadesáti procent Tonak. Část investorů odešla. Zůstali ti, kteří v kloboucích, baretech a dalších pokrývkách hlavy viděli budoucnost.
Aktuálně majoritu v Tonaku drží skandinávská společnost PCTC. V ní má většinu švédský privátní investor Mikael Ahlström. Podíl Michaela Těleckého je něco přes dvanáct procent. Stejně má ve společnosti rovněž Jan Vrba, někdejší ministr průmyslu a obchodu ze začátku devadesátých let. Ten měl mimo jiné na starosti prodej automobilky Škoda Volkswagenu.
Firma v číslech:
- rok založení 1799
- počet zaměstnanců 600
- loňské tržby přesáhly
- 400 milionů korun
- 200 tisíc převážně zmijovek směřuje ročně do Senegalu
- 20tisíc čepic pro letušky ročně odeberou saúdsko-arabské aerolinky, nově firma získala kontrakt na osmtisíc čepic pro stevardky do Kataru
- roční odbyt židovských klobouků činí 16 tisíc kusů
- do Bolívie putuje ročně deset tisíc buřinek pro indiány
- pět tisíc fezů za rok míří do Nigérie
