Máme Rusko za humny, jsme zvyklí bojovat. Strategie EU se od Číny až tak neliší, říká šéf Orlen Unipetrol
Zatímco si povídáme s Mariuszem Wnukem, předsedou představenstva Orlen Unipetrolu, skládá nový polský prezident Karol Nawrocki přísahu v parlamentu. Polskou politiku sleduje Wnuk i z Čech velmi pozorně. Třeba i prostřednictvím politického podcastu Sekielski. Poslouchá jej za volantem své Škody Superb na zdlouhavých cestách mezi Prahou a Varšavou. Státní i evropská politika má totiž zásadní dopad na budoucnost byznysu petrochemického gigantu i v Česku.
Podnik, který v Česku zpracovává ropu a vyrábí pohonné hmoty i petrochemické produkty, vede Wnuk v překotné době. Evropa se odstřihává od ruské ropy i plynu a ve jménu Green Dealu směřuje k uhlíkové neutralitě. O to důležitější bude pro Wnuka, Orlen Unipetrol i pro mateřský koncern Orlen postoj osmatřicetimilionového Polska k těmto tématům na evropské úrovni.
„Máme Rusko za humny. Jsme zvyklí bojovat ve válkách,“ glosuje topmanažer s dvaceti lety zkušeností z vrcholových pozic v bankovnictví, leasingu či na kapitálovém trhu. Naráží tím na dva úkoly, které ho nyní nejvíce zaměstnávají.
Zaprvé: prakticky nachystat rafinerie v Litvínově a Kralupech nad Vltavou, aby mohly nakládat s jinou než ruskou ropou co nejefektivněji. V současnosti sem proudí ropa ze Severního moře, Středomoří, Saúdské Arábie, Afriky a z Ameriky. Zadruhé: připravit firmu, jež loni utržila 163 miliard korun a prodělala šestnáct miliard, na možná vůbec nejnáročnější výzvu – Green Deal.
Orlen Unipetrol
Největší rafinerská a petrochemická společnost v Česku. Zpracovává ropu a vyrábí, distribuuje a prodává pohonné hmoty a petrochemické produkty, například plasty a hnojiva. V Česku, na Slovensku a v Maďarsku provozuje Orlen síť čerpacích stanic.
Soběstačný čili bezpečný kontinent. „Evropa je jediný kontinent, který není soběstačný v energiích. Závisela na Rusku, nyní ropu dováží z celého světa. Jasně, dekarbonizace je a bude technicky složitá, zdlouhavá a nesmírně drahá. Ale učiní Evropu modernější, bezpečnější,“ odpovídá mi Wnuk po poctivém zamyšlení na otázku, v čem vidí nejsilnější důvod k optimistickému pohledu na budoucnost starého kontinentu. Bývalý investiční manažer, který se pohyboval na akciových trzích, však vidí v dekarbonizaci zároveň i největší důvod k obavám.
„Veřejnost si to vykládá tak, že Evropa zachraňuje planetu. Ve skutečnosti je cíl mnohem pragmatičtější. Musíme být energeticky soběstační, a tím pádem v bezpečí. Kritizujeme Čínu za její uhelné doly a produkci emisí, i když investuje obrovské prostředky do zdrojů obnovitelné energie a má nejvíce elektromobilů na světě. Nemá přitom výrazně odlišnější strategii od té naší, ale komunikuje ji mnohem lépe. Neříká, že zachraňuje planetu a klima, ale že opatřeními podporuje byznys a celou ekonomiku,“ upozorňuje Wnuk.
Když se v brzkých devadesátkách rozhodoval, co studovat, váhal mezi chemií a tržní ekonomií. V životním dilematu měly navrch zkumavky a pipety, týden před deadlinem pro odevzdání přihlášek však zvítězila čísla. Státy regionu tehdy přecházely od plánování k tržní ekonomice. Překotnost změn a ono „něco nového“ Wnuka definitivně zlákaly.
Vystudoval Ekonomickou fakultu Univerzity v Gdaňsku, získal certifikát CFA pro investiční management a finanční odbornost v USA nebo školení pro vrcholové manažery AMP ve Španělsku. Před nástupem do Orlen Unipetrolu pracoval ve vedení penzijní společnosti, v Polské poště, předtím také v Bance pro evropskou spolupráci, loděnici v Gdyni nebo v think-tanku Gdaňský institut pro tržní ekonomiku.
V jeho kanceláři na pražské Pankráci se mu hodí bohaté zkušenosti více než kdy dříve. Automobilky přecházejí od výroby spalovacích aut k těm, která nepohánějí fosilní paliva, ale elektřina ukrytá v bateriích povětšinou asijských producentů. Méně „špinavá“ paliva má v různých formách postupně zavádět také letecká či námořní doprava. Jakkoli je absolutní „sbohem“ ropě prozatím nerealistické, trend rozhodně nejde směrem, po němž by v nejvyšších patrech polského gigantu toužili.
„Snažíme se přetavit nastavenou regulaci v naše inovace. Takže jsme například letos odstartovali projekt, kdy naši českou síť čerpacích stanic vybavujeme téměř tisícovkou dobíjecích stanic pro elektromobily,“ říká Wnuk. Přiznává, že atraktivita dobíjecího byznysu je poměrně vzdálená úspěšnosti klasického obchodu s pohonnými hmotami, tedy aspoň prozatím. Zatímco byznys s osobními vozy projde rapidní proměnou, ty nákladní budou dál sosat naftu – aspoň na to Wnuk spoléhá. Studie banky Goldman Sachs mu dává částečně za pravdu. Podle ní má globální poptávka po benzinu dosáhnout vrcholu kolem roku 2028, v případě nafty až o šest let později.
Pro čisté nebe. Evropský klimatický balíček Fit for 55, který má do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů nejméně o 55 procent ve srovnání s rokem 1990 a zcela se jich zbavit do poloviny století, ovšem myslí i na letadla a lodě. Další významné zákazníky Orlenu. Ostatně sedm z deseti kapek leteckého paliva, jež čepují letadla v Polsku, Česku a v pobaltských zemích, pochází právě z jeho dílny. Řešení nese zkratku SAF – sustainable aviation fuel, tedy udržitelné letecké palivo.
Letecké společnosti ho budou muset přimíchávat do nádrží čím dál větší množství. Orlen proto v červenci zahájil prodej těchto paliv na polských letištích. Zda se vynucená novinka uchytí a v jakém objemu, zůstává nejasné – SAF je totiž až sedmkrát dražší než konvenční letecké palivo, byť se s očekávaným nárůstem výroby předpokládá pokles ceny. Čistší aditiva budou muset využívat také společnosti v námořní dopravě.
Nové zdroje i technologie. „Pořád se bavíme o palivech, jen nejsou vyráběná ze surové ropy. Takže se aktuálně zásobujeme jinými zdroji surovin,“ popisuje proměnu byznys modelů Orlenu Wnuk. Podnik proto nyní vyjednává nový kontrakt na dřevní štěpku, která může posloužit jako jeden ze zdrojů pro výrobu bioetanolu. Ten se přimíchává do benzinu, výsledkem jsou nižší emise skleníkových plynů.
Méně nápadně, zato silně otřese po dekády stabilním byznysem umělá inteligence (AI). Přináší změnu podobné revolučnosti, jež kdysi zlákala Wnuka na ekonomickou fakultu. „Dříve či později bude mnoho profesí ne doplněno, ale nahrazeno AI. Jak to mohu vědět? To nedovedu říct. Ale vidím, jak rychle se ta technologie učí z chyb a zlepšuje,“ říká Wnuk.
Sám je posedlý podcasty o tom, jak svět funguje po technické, fyzikální stránce. V Orlenu ještě umělá inteligence ropu netěží, zato pomáhá v kanceláři – překlady odborných reportů pro představenstvo v Polsku tak už nemusí vytvářet externí agentura, ale zabývá se jimi umělá inteligence. Prý levněji a rychleji: „Kdybych volil zaměření vysoké školy dnes, vybíral bych z oborů, ve kterých je role lidí nezastupitelná. Například sociální vědy nebo psychologii, abych s AI nesoupeřil.“
