Na obchodní dohodě mezi EU a USA by Česko vydělalo

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: Profimedia.cz

Z euro-americké dohody o obchodu a investicích, o níž se nyní jedná, se stal strašák, který prý zničí vysoké evropské standardy ochrany spotřebitele, zdraví či životního prostředí. Její zastánci argumentují, že jde o standardní obchodní dohodu, která pomůže nejen velkým korporacím, ale také menším a středním firmám. Česku by umožnila nahradit i zastaralou a nevyváženou dohodu o ochraně investic s USA.

Byl by to nejspíš jen malý krok pro Česko, ale pro celou Evropskou unii by uzavření dohody o volném obchodě a investicích se Spojenými státy (TTIP) byl poměrně slušným skokem vpřed. O dohodě Brusel a Washington jednají už více než rok. Zatím se obě strany jen oťukávaly. Tvrdá vyjednávání o detailech teprve přijdou. Pokud se ale dohodu povede uzavřít, půjde o milník ve světovém obchodu, který předurčí další podobu dohod, jež chce EU vyjednat například s Čínou. A na nich by už Česko mohlo vydělat více.

Dnes bude v Praze jednat s představiteli české vlády hlavní unijní vyjednávač pro dohodu TTIP Ignacio Garcia Bercero. Uslyší, že Česko dohodu s USA podporuje. „I když je český export do USA relativně malý, míří za oceán zboží s vysokou přidanou hodnotou. Když se sníží cla a odbourají se administrativní bariéry, firmám to usnadní život. Zvláště malým a středním, které nyní často kvůli vysokým nákladům na splnění různých certifikací a dalších požadavků obchod s americkými partnery vzdávají,“ říká Vladimír Bärtl, náměstek ministra průmyslu a obchodu.

„USA jsou pro české firmy nejperspektivnější trh. Je stabilní a na rozdíl od tolik zmiňovaného Ruska demograficky roste,“ říká Karel Havlíček, předseda Asociace malých a středních firem. Ta už spouští pro české firmy inkubátor, který jim usnadní proniknout na americký trh. Česku by smlouva také pomohla srovnat dnes velmi nerovnou míru ochrany českých investorů v USA ve srovnání s americkými firmami, které působí v tuzemsku.

Do USA přes Německo

Cla by až na vybrané citlivé položky měly v obchodu mezi EU a USA zmizet. Podstatnější však bude omezení netarifních překážek. Cíl regulace v USA a v Evropě je v podstatě stejný, j d e například o zajištění ochrany spotřebitele, zdraví či bezpečnost. Liší se jen provedení. Proto je třeba najít způsob, jak si navzájem uznávat různé bezpečnostní certifikáty či homologace. Teď musí exportér nechat výrobek, který může prodávat v Evropě, znovu v USA otestovat. „U zdravotnické techniky to výrobky prodraží o 20 až 30 procent,“ tvrdí Bärtl.

K podobným závěrům došla také Německá strojírenská asociace. Strojírenské firmy zpravidla dodávají jednotky kusů zařízení vyrobených na zakázku. Nemohou proto rozpustit náklady na certifikaci do velké série výrobků. Náklady na vývoz německých strojů do USA se kvůli tomu zvyšují o pět až 20 procent.

Německá exportní mašina, která je největším evropským vývozcem do USA, by na dokončení dohody s USA vydělala nejvíce. Na této vlně by se svezly i české firmy, které německým partnerům dodávají komponenty. „Tento nepřímý dopad na český vývoz bohužel nelze vyčíslit,“ říká Martin Tlapa, náměstek ministra zahraničních věcí. Loni německé firmy vyvezly do USA zboží za 114,6 miliardy dolarů. Hodnota českého přímého vývozu za oceán se vyšplhala na 3,5 miliardy dolarů.

Co má dohoda TTIP upravit
» snížit cla na dovoz výrobků a služeb
» omezit zbytečnou a nákladnou administrativu související s obchodem, například nutnost podrobit se dvojím, i když podobným, bezpečnostním standardům v EU a USA
» zrušit omezení přístupu evropských firem k veřejným zakázkám v USA
» zrušit zákaz investic evropských firem do americké energetiky
» zjednodušit vývoz služeb, například uznáváním profesních kvalifikací pro vyslané pracovníky poskytující službu
» nově upravit ochranu investic a zavést nová pravidla pro arbitráže mezi investory a státy

Stejná ochrana pro všechny

Součástí euro-americké dohody má být také kapitola o ochraně investic a podmínkách, za nichž budou moci firmy žalovat vlády u mezinárodní arbitráže. Tato část budí jak v Evropě, tak za Atlantikem největší obavy. Neziskové organizace varují, že hrozba žalob vezme vládám možnost regulovat oblasti jako ochrana spotřebitele, zdraví či životního prostředí. Vyjednávači na obou stranách se však dušují, že nová podoba úpravy arbitráží případům šikanózních žalob proti vládám zabrání.

Kapitola by nahradila nynější česko-americkou dohodu o ochraně investic ze začátku devadesátých let minulého století. Tehdy dostaly americké firmy výrazně lepší ochranu než české firmy v zámoří. I když se česká vláda snažila několikrát podmínky změnit, ve Washingtonu neuspěla. Ve srovnání s platnou dohodou by TTIP lépe vymezoval, co je investice. Právo na arbitráž by neměly spící nastrčené firmy, které ve skutečnosti v Česku nepodnikají. Vyloučeny by byly i paralelní žaloby podle různých dohod o ochraně investic. Na možnost souběžné arbitrtáže doplatilo Česko například v prohraném sporu s vlastníkem televize Nova, společností CME.

Zahraniční obchod mezi Českem a USAZahraniční obchod mezi Českem a USA | E15, zdroj CSU

Čína na obzoru

Sjednocená úprava ochrany investic pro evropské firmy naráží v některých členských státech EU. Brání se jí například Německo, které se obává, že by kvůli ní muselo změnit vysokou ochranu německých investorů v dohodách s jinými státy.

Právě kapitola o ochraně investic je však klíčová pro další dohody, které by EU chtěla v budoucnu uzavřít. Evropská komise by ráda začala jednat o smlouvě o volném obchodu a investicích s Čínou. „Pokud nebude ochrana investic v TTIP, můžeme zapomenout na to, že by se dostala do smlouvy s Čínou,“ upozorňuje europoslankyně Dita Charanzová. Přitom v Číně větší míru ochrany potřebují evropské firmy nejvíce.

Podle optimistických předpokladů by mohl být text dohody hotový do dvou let. Zabrzdit ji však může politická hra v americkém Kongresu i v Evropském parlamentu. Dohodě například nejsou příliš nakloněni američtí demokraté, i když demokratický prezident Barack Obama si ji stanovil jako prioritu. Prezident od Kongresu pořád nedostal zmocnění, které mu dává pravomoc dohodu dojednat a nechat schválit v Kongresu, aniž by ji zákonodárci mohli měnit

Kritici z obou stran oceánu varují před bezmocí vlád
Monstrum, kvůli němuž budou lidé na obou stranách Atlantiku trpět. Tak vidí euro-americkou dohodu o obchodu a investicích) její odpůrci. Evropané prý budou muset jíst geneticky modifikované potraviny, hormony nadopované hovězí nebo kuřata koupaná v chloru, i když evropské předpisy dovoz takových potravin zakazují. Třeba proto, že Evropa bude uznávat americké testy potravin, které nejsou tak přísné jako ty evropské.
Evropská komise se brání, že žádné omezování evropských standardů pro bezpečnost potravin nehrozí. Členské státy, které daly komisi mantinely pro vyjednávání, jasně do mandátu napsaly, že standardy musí odpovídat platné úpravě v EU a jejích členských státech. Zároveň není přípustná podpora přímých zahraničních investic snižováním těchto standardů.
V zámoří i v Evropě se odpůrci smlouvy pustili také do kapitoly, která bude upravovat ochranu investorů. Vládám prý hrozí, že je budou nadnárodní giganti žalovat za to, že jim budou bránit v byznysu. Vlády prý proto nebudou moci regulovat oblasti jako ochrana zdraví či životního prostředí. Jako příklad odpůrci dohody uvádějí žalobu americké ropné společnosti Exxon Mobil proti kanadské vládě o 250 milionů dolarů kvůli zákazu metody hydraulického štěpení při těžbě zemního plynu a ropy v Quebeku. Podobný zákaz platí i v řadě evropských států.
Americké firmy dosud podaly na základě investičních dohod na šest stovek žalob proti stovce států. Nizozemští analytici nicméně nedávno poukázali na skutečnost, že vlády musí mnohem častěji čelit žalobám evropských než amerických firem.
Evropští vyjednávači opakují, že ochrana investorů v připravované dohodě bude dokonalejší než podobné doložky v dosavadních smlouvách o volném obchodu. Žalovat vlády u mezinárodní arbitráže podle nich zdaleka nebude tak jednoduché, jak odpůrci smlouvy tvrdí.
Častou výtkou je, že jednání se odehrávají za zavřenými dveřmi a že veřejnost uvidí až konečnou dohodu, s níž už nepůjde nic udělat. Ve skutečnosti ji budou muset schválit všechny národní parlamenty v EU. Pokud se jeden postaví proti, padne i celá dohoda.

Lukáš Kovanda: Ukrajina a obchod nad Atlantikem