Sedmý největší vývozce ropy a druhý největší exportér plynu vytváří díky surovinovému bohatství hospodářské přebytky ve výši stovek miliard norských korun ročně. K rozpočtovým účelům země přitom využívá jen zlomek takzvaného ropného fondu, jejž investuje v zahraničí.
V poslední době ale produkce ropy klesá a dostat se k novým zdrojům je stále nákladnější. K tomu se ještě přidaly problémy s nespokojenými zaměstnanci. Na přelomu června a července 16denní stávka omezila ropnou produkci o 13 procent, zasáhnout musela vláda.
Náklady na pracovní sílu přitom v uplynulých letech prudce rostly. Norský statistický úřad uvádí, že si lidé na plošinách vydělají v průměru 120 tisíc dolarů ročně, podle Norské asociace ropného průmyslu je to s příplatky téměř 160 tisíc. Některé zdroje hovoří i o 180 tisících, přičemž stejný zaměstnanec v Británii si přijde ani ne na polovinu této částky.
„Pro Nora je téměř trapné, že těžba na norské straně Severního moře je dvakrát tak dražší než na anglické,“ prohlásila podle agentury Reuters Hege Kvernelandová z americké společnosti National Oilwell Varco. „Je to těžké pochopit, a když se na to díváte zvenku, začnete si říkat, jestli se úplně nepomátli,“ dodala.
Norové mají před Brity i další výhody. Zatímco jejich kolegové tráví dva týdny na moři a dva, maximálně tři doma, seveřané mají na odpočinek měsíc. Ministerstvo pro ropu uvažuje kvůli stoupajícím nákladům o zkrácení pauzy. „Jestliže budou ropné společnosti pokračovat v požadavcích na srovnávání britského a norského sektoru, může nás čekat budoucnost plná konfliktů,“ odvětil odborářský lídr Leif Sande.
Čtěte také:
Norsko prosperuje. Obává se však propadu cen ropy
Stávka norských těžařů zvedá ceny severomořské ropy
Premiant Švédsko: daří se mu i přes krizi eurozóny
Zemi, která umožnila kvůli klesajícímu objemu těžby ropy intenzivní průzkum nových nalezišť, přitom kvůli nárokům zaměstnanců hrozí odliv investorů. „Sice to pořád zůstává atraktivní místo pro investice, ale stává se méně zajímavým, než bylo před těmito událostmi,“ podotkl Ryan Lance z ConocoPhillips.
Dá se přitom čekat, že tlak zaměstnanců bude pokračovat. Může za to stoupající poptávka po pracovní síle v těžebním průmyslu v zemích, jako je .
Další nespokojení
Pracovníci v těžebním průmyslu nejsou jedinými nespokojenými. O to, aby se hospodářský úspěch země více odrazil v platech, žádali letos v květnu v ojedinělé stávce také pracovníci veřejného sektoru, jako učitelé, policisté, ministerští úředníci, zaměstnanci městských úřadů nebo i meteorologové. V červnu vyrazil bojovat za své požadavky bezpečnostní personál letišť. Také v tomto případě musela intervenovat vláda, aby týdenní akce skončila.
