Podobně jako v minulosti i nyní vedení republikové policie poptává formou menší zakázky čtyři typy zcela konkrétních samopalů a útočných pušek německé firmy Heckler & Koch. Mimo jiné 60 souprav generačně starších samopalů MP7 A1 za více než tři miliony. Výzva k podání nabídek byla zveřejněna minulý měsíc, lhůta k dodání vyprší v polovině prosince. Nikdo jiný než oficiální zástupce německé společnosti v Česku těmto podmínkám vyhovět nemůže.
Uherskobrodská zbrojovka si stěžuje, že nemá možnost nabídnout své produkty. „Zadal jsem policejnímu prezidentovi, aby zakázku prověřil,“ řekl deníku E15 ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD). Policejní špičky však podle něho argumenty domácího výrobce nepřesvědčily. „Požadované typy zbraní Heckler & Koch byly postupně zavedeny do výkonu služby v letech 2001 až 2012. Předmětem zakázky je doplnění stávajících počtů. Žádné pochybení nebylo nalezeno,“ stojí v reakci prezidia.
Srovnání nejsou k dispozici
Přitom výsledky srovnání MP7 A1 s českým samopalem Scorpion EVO-3 nebo německých a českých pušek G36 a CZ 805 BREN nejsou k dispozici. Chybí i další důvody, proč byl upřednostněn Heckler & Koch. Zvláštní je na postupu vedení policie i to, že dokupuje příslušenství, které s německými zbraněmi přímo nesouvisí. I v tomto případě je dodává pouze zástupce Heckler & Koch v ČR.
U současné zakázky na samopaly a pušky není pro budoucího dodavatele důležitá ani tak její hodnota jako především prestiž, a tedy i zahraniční reference. Momentálně se připravuje výběrové řízení francouzské armády, která chce v příštích deseti letech koupit 160 tisíc pušek v přepočtu za několik miliard korun. A jedním z úhlavních konkurentů České zbrojovky je Heckler & Koch. Skutečnost, že české policejní jednotky – a zejména ty se speciálním výcvikem – budou vybaveny německými zbraněmi, využije výrobce nejenom ve Francii, ale i jinde ve světě.
Jde i o prestiž
Přestože republiková policie v minulém desetiletí nakoupila celkem 46 tisíc pistolí z Uherského Brodu, jeden z hlavních zaměstnavatelů na Zlínsku se nyní snaží prorazit s novou generací pušek, samopalů a pistolí. Pro ty se už před několika lety rozhodla česká armáda, loni egyptská a letos i mexická policie.
Dodávka české policii může firmě Heckler & Koch pomoci vylepšit pověst. Podle reportáží veřejnoprávní televize ZDF německé ministerstvo obrany kvůli stížnostem vojáků nasazených v Afghánistánu před měsícem pozastavilo nákup pušek G36.
Kromě toho – navzdory embargu spolkové vlády – osm tisíc těchto automatických zbraní skončilo ve středoamerických státech, kde působí drogové kartely. Obchod údajně provázela korupce, což měl také být důvod k zatčení zástupců německé firmy Heckler & Koch na východním pobřeží Spojených států.
Čtěte také:
Německá zbrojovka Heckler & Koch dodávala zbraně drogovým gangům
Česká zbrojovka chce dodat pušky do Francie
Česká zbrojovka zahájila výrobu v Polsku. V Brazílii nabere 60 lidí
Vzhledem k mnoha ohlasům, které článek vyvolal, redakce E15.cz zveřejňuje reakci jednoho z čtenářů (v plném znění).
Po přečtení článku „Policie chce německé pušky a samopaly. Bez soutěže“ ze dne 29. července 2014, včetně příslušného komentáře z dílny redaktora Pavla Otta ze dne následujícího „Každému jiným metrem“, jsem se rozhodl reagovat.
Autor má nepohybně pravdu, když tvrdí, že se v České republice měří každému jiným metrem. Ovšem zvýhodňovaná strana zde není německá firma Heckler a Koch, nýbrž, jak vyplývá z doložitelných faktů, především Česká zbrojovka a.s. (dále jen „CZUB“).
Zatímco každý nákup zahraniční výzbroje se musí velmi složitě, zejména po obchodní a odborné stránce obhajovat, kdy nákupu obvykle předchází testování a výběrové řízení, všechny lukrativní dodávky zbraní z produkce CZUB pro ozbrojené složky státu doposud probíhají v nevídané míře protekcionismu.
Pavel Otto ve svém článku a komentáři čtenářům mj. nesdělil několik podstatných faktů:
1. Samopaly z produkce Heckler a Koch jsou do výzbroje Policie ČR pořizovány již od první poloviny 90. let minulého století. Zbraně se ve výkonu služby plně osvědčily. Prvním, do výzbroje Policie ČR vybraným typem, byl samopal Heckler a Koch MP5 (varianty A5, SD6 a KA4), který ve všech srovnávacích zkouškách jasně překonal své konkurenty a podle mého mínění i mnoha dalších je v rozhodujících parametrech a vlastnostech překonává i doposud. Později byly zavedeny další typy zbraní, jako např. HaK G36, 417 a MP7A1. V současné době je ve výzbroji Policie ČR již několik tisíc souprav samopalů a útočných pušek značky Heckler a Koch, které společně s pistolemi Glock tvoří páteř výzbroje především u speciálních jednotek a exponovaných útvarů.
2. Zmiňovanému nákupu 60 samopalů HaK MP7A1, ráže 4,6×30, předcházelo „otevřené řízení“ na nákup „samopalů třídy PDW se schopností překonávat měkkou balistickou ochranu jednotlivce“, které bylo realizováno v roce 2012. CZUB se nepřihlásila, patrně proto, že zbraněmi této třídy, tedy malou, kompaktní a proti osobní balistice dostatečně účinnou zbraní v portfoliu výrobků nedisponuje. Pořízeno bylo 145 souprav HaK MP7A1. Nákup 60 souprav a několika desítek dalších typů zbraní je tedy doplnění systemizovaných počtů z důvodu unifikace výzbroje. Jde o zcela obvyklý postup, který je po odborné stránce jediný správný a zákon o veřejných zakázkách jej proto samozřejmě umožňuje. Např. v článku zmiňovaná CZUB na základě totožné argumentace dodá „napřímo“ MO ČR zbraně a rozsáhlé příslušenství od více subdodavatelů za více než jednu miliardu Kč. Máme tedy článek a názory Pavla Otta chápat tak, že co je v České republice dovoleno pánovi, není ani zdaleka dovoleno kmánovi?
3. Výběrovému řízení na nákup mikrorážových samopalů třídy PDW předcházelo vyhodnocení stávajících trendů a aktuálních rizik, kdy bezpečnostní složky musí reagovat na větší dostupnost účinných zbraní, především zbraní středního balistického výkonu (7,62×39, 5,56×45 a 5,45×39) a zejména balistických ochranných prostředků v civilním sektoru i zločineckém prostředí. Ignorování změny bezpečnostní situace by bylo nepochybně nezodpovědné, a to nejen vůči zakročujícím policistům, ale i samotným občanům.
4. Prakticky ve všech civilizovanějších zemích jsou především speciální jednotky vyzbrojovány tím nejlepším, resp. tím nejlepším pro danou zemi finančně dostupným. Např. americká super elitní jednotka U.S. NAVY SEALs používá ruční zbraně právě od německé firmy Heckler a Koch. Rovněž speciální jednotky Policie ČR a MO ČR jsou vyzbrojeny převážně zahraniční výzbrojí, a to především proto, že se tyto zbraně pro službu v náročných podmínkách ukázaly jako nejvhodnější.
5. Česká republika je, přes veškeré oficiální deklarace, v některých sektorech neobyčejně silně protekcionistická. Jako důkaz přikládám chronologii přezbrojování ozbrojených složek státu ručními palnými zbraněmi po roce 2000 (jen objemově větší zakázky):
• Usnesení vlády č. 338/2000 - pistole 9×19 s příslušenstvím (46 000 CZ 75 D Compact). Policie ČR se, po několikaleté snaze o otevřené výběrové řízení, nakonec musela, bez ohledu na dlouholeté negativní zkušenosti i nelichotivé výsledky nabízených tuzemských zbraní CZ 75 D Compact, opětovně podřídit politickému rozhodnutí. Oprávněné potřeby výkonu služby si vyžádaly několikaletý dovývoj policejní pistole do akceptovatelné podoby. Zakázku s naprosto nestandardním průběhem osobně řídil tehdejší ministr vnitra Stanislav Gross. Přesto dodané zbraně hromadně vykazují vady…
• Usnesení vlády č. 1443/2009 - pistole 9×19 s příslušenstvím (5570 CZ 75 SP-01 Phantom) a osobní obranné zbraně (572 CZ Scorpion EVO 3A1). MO si bez výběrového řízení, či jakékoli komparace s konkurencí pořídilo přímo tyto, v praxi naprosto neprověřené produkty CZUB…
• „Soutěž“ na výběr dodavatele 7937 útočných pušek z přelomu let 2009/2010. Výběr byl realizován mimo režim zákona o veřejných zakázkách. Lhůta pro podání nabídek byla s ohledem na rozsáhlé požadavky zadavatele neobyčejně krátká, přičemž „tendr“ nese všechny obvyklé znaky diskriminace a netransparentnosti. Takto zadaná zakázky by podle nově přijatých evropských pravidel naprosto neobstála. Renomované zahraniční zbrojovky jej, až na jednu výjimku, po prostudování podmínek zcela ignorovaly. Vybrána byla nabídka cenově dražší, a to pouze na základě deklarativních údajů z dokumentace předložené uchazeči. Ke komparaci útočných pušek CZ 805 s konkurenční FN SCAR u vojsk tedy vůbec nedošlo. Argumentačně a fakty lze jednoznačně doložit, že zde o skutečný tendr podle obvyklých pravidel, alespoň tak, jak je v západním světě chápán, nešlo…
• Usnesení vlády č. 908/2012 – dokončení přezbrojení MO (9654 útočných pušek CZ 805, 7173 pistolí CZ 75 SP-01 Phantom a 470 samopalů CZ Scorpion EVO 3A1). Přímý nákup zbraní včetně rozsáhlého příslušenství pro MO od CZUB. Celková cena kontraktu v nesoutěžním prostředí převyšuje jednu miliardu Kč…
Z výše uvedeného je, na rozdíl od zcela nepodložených tvrzení redaktora Pavla Otta, evidentní, že formou politických rozhodnutí byly České zbrojovce a.s. ve státním sektoru České republiky doslova přiděleny veškeré lukrativní veřejné zakázky na dodávku ručních palných zbraní, včetně nákladného příslušenství, a to bez ohledu na jejich pořizovací cenu a skutečnou kvalitu, především pak v době vlastního výběru. Jaké dopady mají taková, odbornými fakty obvykle nepodložená rozhodnutí na fungování příslušných majetkových základen, kolik úsilí, času i dodatečných prostředků se musí vynaložit, aby se nedostatky nedokonalé techniky výrazně neprojevily na fungování státních institucí, tak to ví opravdu jen pár zasvěcených.
Česká republika se bez větších výhrad, mj. i díky stanovisku Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu, přihlásila k volné hospodářské soutěži taktéž v oblasti obrany a bezpečnosti (viz směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/81/ES a zák. č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů). Při formulování pozice České republiky pro vyjednávání o zmiňované směrnici přeložila tuzemská AOBP, k jejímž nejvýznamnějším členům náleží právě CZUB, místo rozumných a prosaditelných návrhů na určitou míru ochrany domácího průmyslového potenciálu malých zemí, velmi sebevědomé stanovisko ve stylu: chceme volnou hospodářskou soutěž, máme potenciál vyhrávat zbrojní tendry i v zahraničí. Když však přijde na regulérní souboj s renomovanou zahraniční konkurencí, je ihned po sebevědomí a „vítězství‘ v „tendrech“ musí zajišťovat politická rozhodnutí.
Lze pochopit, že CZUB pro vývoj a další prodej zbraní potřebuje relevantní informace s dostatečným předstihem a reference z vlastních ozbrojených složek. Ovšem v členské zemi, jež dobrovolně přijala principy transparentnosti a nediskriminace, prostě nelze nadále podporovat domácí zbrojní průmysl praktikami, jako jsou pokoutné vynášení informací k připravovaným výběrovým řízením, diskriminační zadávací podmínky, účelově nastavené požadavky a kritéria pro hodnocení nabídek, přehlížení nedodržování podmínek zadávací dokumentace, neuplatňování sankcí, či přijímání usnesení vlády, která privilegované domácí výrobce staví do pozic monopolních dodavatelů.
Máme-li národní zájmy, pak je máme hájit a uplatňovat otevřeně, a to zejména v době přípravy a tvorby společné evropské legislativy. Nyní je již pozdě.
Mnozí jsou přesvědčeni, že české ozbrojené složky by měly být automaticky vyzbrojeny tuzemskými, z jejich pohledu vlastně toliko zbraněmi z produkce CZUB, jelikož ostatní domácí výrobce dlouhodobě zcela ignorují. Zastávali by však tito lidé stejný patriotismus i v případě vlastní těžké operace, kdy by si čistě hypoteticky mohli vybrat mezi operačním sálem se špičkovou zahraniční technikou a stěží průměrnou technikou domácí provenience? Souhlasili by rovněž, aby exponovaná ozbrojená složka státu chránila jejich životy a zdraví v případě reálného ohrožení s nevhodnou technikou? Jistě, nikoli.
Policie ČR je nejen jednotným ozbrojeným bezpečnostním sborem, nýbrž i rozpočtová organizace, která se při svém hospodaření musí řídit četnými odbornými zásadami, přísnými pravidly platné legislativy (zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, zák. č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě, zák. č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách) a samozřejmě i interními akty řízení. Podpora domácího zbrojního průmyslu, navíc v soukromém vlastnictví, je však v drtivé většině případů v našem právním prostředí nezákonná.
Naopak, zásady řádného hospodaření nutí odpovědné úředníky pořizovat pouze perspektivní, svými parametry a vlastnostmi pro výkon služby co nejvhodnější technické prostředky. Nákup samopalů CZ Scorpion EVO 3A1, jejichž možnosti jsou jednoznačně determinovány především pistolovou ráží 9×19, a nesplňují tedy ani základní požadavky kladené na automatickou zbraň třídy PDW, účinnou i proti živé síle chráněné balistickými prostředky, by nepochybně byl v přímém rozporu s platnými předpisy, jelikož by se jednalo o neúčelné, neefektivní a nehospodárné vynakládání finančních prostředků ze státního rozpočtu na nákup pro dané úkoly zcela nevhodné výzbroje.
Prakticky veškeré, zde uváděné informace, jsou veřejně dostupné. Stanovisko jsem vypracoval jako soukromá osoba a upozorňuji, že nemusí korespondovat s oficiálním názorem dotčených státních organizací.
Dalibor Souček
