Česká aktiva jsou drahá. Lákavým trhem pro expanzi firem je dnes Polsko, říká Kotek z J&T Banky
Vysoká cena aktiv je jedním z důvodů, který motivuje české firmy ke vstupu na jiné trhy. Častou destinací je v současné době Polsko, jehož trh nabízí tuzemským podnikatelům nemalá pozitiva. Některé společnosti, zejména ty z energeticky náročnějších odvětví, ale musí volit vzdálenější destinace. Nejen o dopadech cen energií, ale také o financování expanzí českých firem a klíčových faktorech pro jejich posuzování mluví v rozhovoru pro e15.cz ředitel úseku úvěrových obchodů a člen představenstva J&T Banky Jan Kotek.
S jakou motivací v dnešní době firmy nejčastěji expandují do zahraničí?
Firmy, které u nás poptávají akviziční nebo růstové financování, co se zahraničí týče, často čelí dvěma hlavním motivacím pro expanzi. Prvním důvodem je omezená velikost českého trhu, který je limitován geograficky i počtem obyvatel, a tím pádem také počtem transakcí.
Druhým faktorem je cena reálných aktiv. V Česku jsou dražší než na některých okolních trzích, což je dáno tím, že na tuzemském trhu je poměrně hodně kapitálu. To je způsobeno jednak spořivostí českých domácností, které zároveň mají důvěru v kapitálový trh, a také je zde relativně dobře nastavená regulace fondů kolektivního investování.
Zároveň z Česka neutíkají zahraniční investoři, na rozdíl od okolních zemí, odkud kvůli válce na Ukrajině někteří odcházejí, jelikož se na ně dívají jako na rizikový trh. V naší ekonomice je tak „přetlak” peněz, které je potřeba zainvestovat, což žene cenu reálných aktiv nahoru. Tuzemští podnikatelé proto hledají trhy s levnějšími reálnými aktivy, například Polsko – to teď vidíme poměrně hojně.
Je nyní mezi firmami zájem o expanze větší než v minulosti?
Pocitově bych řekl, že ano. Poptávek po akvizičním financování do zahraničí dostáváme více, ale přesná data k tomu nemám.
Máte pocit, že přístup nějak změnily pandemie následovaná začátkem války na Ukrajině a s ním spojená energetická krize?
Válka na Ukrajině zasáhla do úvah firem, zejména pokud jde o expanzi na východ, a usměrnila ji na západ. A to nejen z podnikatelského, ale i z bankovního hlediska. My jsme historicky s našimi klienty probírali také jejich východní akvizice, to pro nás nyní ale není téma, je v tom příliš mnoho rizika.
Co se týče energetické krize, Evropa ztratila kvůli vysokým cenám energií konkurenceschopnost v mnoha odvětvích, zejména pak v těch, která jsou náročná na spotřebu elektřiny a plynu. To se promítlo i do chování investorů, například firmy z oblasti těžké chemie a ocelářství jsou nuceny hledat příležitosti pro svůj rozvoj na trzích, kde jsou energie znatelně levnější. Může jít o Spojené státy americké nebo i některé exotičtější části světa, jako je Austrálie.
Jaké jsou tedy dnes nejčastější směry expanze firem?
Z našeho pohledu je to stále primárně o zemích v našem okolí – Polsku, Německu, Slovensku, případně dalších státech Evropské unie. Četnost firem v energeticky náročných odvětvích, které mají potřebu diverzifikovat, není z řad našich klientů zatím tak vysoká. Jak už jsem ale zmínil, vysoké ceny energií budou mít z hlediska ztráty konkurenceschopnosti dopad na mnohem více odvětví.
Zmiňoval jste Polsko. Můžete rozvést, co ho dělá pro české firmy atraktivním?
Polsku se v posledních letech ekonomicky daří. Jde o velký a rozvinutý trh, který díky své blízkosti láká mnoho domácích investorů. Na atraktivitě navíc získává díky nižším cenám aktiv, v nichž se neodráží tak jako u nás přetlak kapitálu. Poláci nemají tak rozvinutý fondový byznys a zároveň z trhu odchází část západních investorů, kteří se obávají o své investice z důvodu blízkosti války na Ukrajině. A toto je příležitost, které mnoho investorů využívá.
Jak se firmy dívají na Ukrajinu z hlediska budoucího výhledu a možnosti angažovat se tam v rámci poválečné rekonstrukce?
Zatím jsem to nezaznamenal jako výrazný trend. Samozřejmě jsme měli pár diskuzí s klienty, kteří o tom přemýšleli a uvažovali o možnostech angažovat se při poválečné rekonstrukci Ukrajiny, ale není to něco, co bych nazýval trendem nebo hojně se vyskytujícím jevem.
Jakou formu financování expanze dnes firmy volí?
Každá firma má jiné potřeby a hodí se pro ni jiné řešení. My se snažíme vždy nabídnout řešení na míru, ať už jde o akviziční či organický růst. Nejběžnější formou financování je úvěr, u kterého „stačí“ přesvědčit banku o investičním záměru. Ne každá banka u nás však je ochotná úvěrovat zahraniční expanzi.
Pokud firma doroste do určité velikosti, tak se může stát, že se dostane na limity angažovanosti domácích bank a musí hledat jiný způsob financování. Nejčastěji pak chodí pro dodatečné zdroje na dluhopisový trh. Zde kromě příběhu musí být i dostatečně kredibilní, mít dobrý rating, nějakou historii a určitě velikost. Nicméně z hlediska dluhu, ať už ve formě dluhopisů nebo úvěrů, je pořád potřeba hodnotit, kolik dluhu ta firma unese. V poslední době mám pocit, že se po trhu šíří mylná domněnka, že dluhopisy se mohou vydávat jako bianco šeky.
Další možností, jak financovat expanzi či růst firmy, je samozřejmě navýšení vlastního kapitálu. To je typické pro velké firmy, které mohou jít cestou emise akcií na veřejně obchodovaném trhu. U nás se touto cestou vydaly například Colt či Škoda Doosan, ale není to řešení vhodné pro všechny. Důležité je uvědomit si, že toto řešení znamená pro stávající akcionáře, majitele firmy, rozředění kontroly a také nutnost podělit se o výnosy, ale i informace se spoluinvestory.
Jsou i další možnosti financování expanze, které se firmám nabízí?
Poměrně novým způsobem financování jsou fondové struktury. Většinou jde o to prostřednictvím fondů kvalifikovaných investorů oslovit trh, nabídnout mu část nebo celou firmu a získat potřebné financování. K tomu je však potřeba využít služeb regulované investiční společnosti a nadchnout pro příběh dané firmy poměrně širokou paletu veřejnosti – a je vždy velká neznámá, kolik se podaří získat. Je to běh na delší trať.
Skupina Direct nedávno oznámila akvizici rakouské A1 Bank, ze které chce vytvořit banku cílenou na malé a střední firmy (SME). Ty podle ní nemají na bankovním trhu dostatečnou podporu a jsou zanedbávané. Souhlasíte s tím?
Skupina malých a středních firem je velmi široká. Z pohledu nás jako banky i z pohledu evropské regulace je SME definována jako firma, která má konsolidovaný roční obrat od jednoho eura až do 50 milionů eur, tedy asi jeden a čtvrt miliardy korun. U těch malých firem, tedy s tím nízkým obratem, souhlasím, že jsou hůře obsloužené. U středních tento pocit nemám. O ně má v Česku zájem takřka každá banka. Malé firmy z pohledu bank nemají dostatečnou historii, aby byly úvěrově snadno uchopitelné. A zároveň logicky platí, že malé úvěry jsou pro banky stejně pracné jako velké úvěry. My třeba s úvěrováním začínáme na 200 milionech korun.
Jaké parametry sledujete, když firmě schvalujete úvěr určený na expanzi?
Posuzujeme několik faktorů. Klíčovým parametrem je kredibilita a dosažitelnost byznys plánu. Dalším důležitým faktorem je zkušenost samotné osoby, která za společností a byznys plánem stojí. Také se díváme na destinaci růstu. Zkoumáme, jaká je vymahatelnost práva v dané lokalitě, zda tam není riziko zestátnění či jaká je tam ochrana investic, pokud se bavíme o velkých exotikách.
Podpořili jste nějakou expanzi do exotické země, nebo se tomu při pochybnostech raději vyhýbáte?
Úplně striktně se tomu nevyhýbáme, ale v případech, kdy jde o exotickou zemi, je pro nás klíčové mít úvěr dostatečně krytý českými aktivy. Nejde se spoléhat na návratnost aktiv například v Africe.
Jaká odvětví jsou pro vás atraktivní i z hlediska budoucího výhledu?
Nejčastější a nejběžnější pro nás jsou sektor nemovitostí a energetika. Máme ale také akviziční financování v dalších oblastech, například hotelnictví, ale také v oblasti automotive, gamingu, software či fintechu. Pokud investiční teze splňuje parametry, tak vykročíme i mimo typická odvětví.
Jak velkým tématem je pro vás téma ESG reportingu v momentě, kdy se rozhodujete o poskytnutí úvěru nějaké společnosti? Pohledy na něj se přece jen různí.
My nejsme součástí nadnárodní bankovní skupiny, kde by to bylo nějakým velkým tématem. Při poskytování financování to pro nás není vodítko. Samozřejmě zvažujeme společenský dopad, ale ne prizmatem ESG reportingu, ale prizmatem zdravého rozumu.
Na konci loňského roku jste v rámci syndikovaného úvěru s několika dalšími bankami podpořili akvizici muniční skupiny Kinetic firmou CSG. Pohledy na financování zbrojařských firem jsou i přes současnou geopolitickou situaci občas nejednoznačné. Jaký je ten váš?
My jsme CSG a jejich růst financovali ještě před ruskou agresí na Ukrajině. V té době jsme se ale vždy zaměřovali na financování, které cílilo na sportovní střelbu, radary nebo obranné systémy. Vždy jsme dbali na to, aby peníze nebyly použity například na nákup a prodej raket.
Po začátku války na Ukrajině se náš pohled na tuto problematiku trochu změnil. Vnímáme, že se dá těžko zavírat oči před tímto problémem a že je potřeba nějakým způsobem financovat evropské zbrojení. Upřímně už nevnímám, že by si od zbrojařských firem banky držely odstup. Mám pocit, že nám v tomto ohledu výrazně přibyla konkurence. Dříve jsem si říkal, že jsme na tomto poli jedni z mála, dnes už společnosti typu CSG, Colt nebo STV mají výrazně více bankovního financování než před začátkem války na Ukrajině.
