První afghánská železnice zdesetinásobí obchod s Uzbekistánem a otevře zemi sousedům

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: profimedia.cz

Železniční trať z afghánského Mazar-i-Šarifu do Hairatanu na uzbecké hranici měří pouhých 75 kilometrů. Když po ní před měsícem slavnostně projel první nákladní vlak, psala o tom média po celém světě. Vůbec první trať ve válkou zkoušeném Afghánistánu je krátká, ale změnit může hodně. Železnice je strategicky významná a zájem na jejím hladkém provozu má hned několik hráčů.

Krátkodobě především americká armáda v Afghánistánu, která zůstala po roztržce s Pákistánem odříznuta od pozemního zásobování. Vojáci USA i NATO odejdou až v roce 2014, do té doby se jim bude trať z Uzbekistánu velice hodit. Koleje na sever pravděpodobně vojáci NATO použijí i ke svému stahování.

Ještě více na trati vydělá sousední Uzbekistán, který bude moci po železnici na jih posílat desetkrát více zboží a získat pro sebe díl na dosud neobsazeném afghánském trhu. Železnice zvýší objem přepraveného zboží ze současných čtyř tisíc tun za měsíc na třicet až čtyřicet tisíc tun, odhaduje Juan Miranda, viceprezident Asijské rozvojové banky (ARB), která stavbu spolufinancovala. Náklady mířící do Afghánistánu dosud často na uzbecké hranici zbytečně ležely ladem, protože kontejnery musely být přeloženy z vlaků na nákladní auta.

To už nyní nebude třeba, píše uzbecký zpravodaj Asia Times Fozil Mashrab. Dokončení trati včas a podle plánu je také skvělou reklamou pro uzbecké státní dráhy, které ji stavěly. Uzbecká státní železniční společnost může doufat, že dostane další zakázky. ARB už chystá pokračování trati do Heratu směrem na Írán a Turkmenistán a do Kábulu. Ve hře je i plán na napojení na Pakistánské železnice v příhraničním Torkhamu. Stavět k afghánským hranicím chtějí i Indové.

Na trase z Hairatanu do Mazar-i-Šarifu budou nejméně první tři roky jezdit vlaky Sogdiana Trans, což je dceřiná firma uzbeckých drah. Zpočátku budou vlaky přepravovat jen náklad, časem se počítá i s pasažéry. Afghánským obchodníkům se tak už brzy otevřou obchodní centra jako Samarkand, nebo i vzdálená ruská města.

Po s t ave n í železnice je realizací sto let staré myšlenky, o kterou se v Afghánistánu neúspěšně pokoušeli Britové i Sověti. Ovšem také oprášením amerického plánu „nové hedvábné stezky“, obchodní sítě spojující Evropu a Asii. K americkému plánu se zpočátku Čína a Rusko stavěly nedůvěřivě, teď ho ale podporují.

Po odchodu Američanů z Afghánistánu se zřejmě právě Čína stane v zemi hlavním hráčem na poli ekonomiky a i Rusko tam získá vliv.

Už nyní je největší zahraniční investicí čínský měděný důl v Aynaku. Také čínské firmy počítají se železnicí při přepravě nerostných surovin. Pro Kábul bude nová železnice znamenat i zesílení orientace na severní spíše sekulární státy. Dosud byl Afghánistán spíše pod vlivem náboženského Pákistánu, Íránu a dalších arabských zemí. Město Mazar-i-Šarif, kde trať bude končit, by se mělo stát rušnou obchodní zastávkou mezi střední a jižní Asií.

Hlavní parametry železniční trati

hodnota investice: 170 milionů dolarů (z toho 165 zaplatí Asijská rozvojová banka a pět milionů afghánská vláda)
doba výstavby: leden až listopad 2010
zprovoznění: od 21. prosince 2011

Východ je velká výzva, Češi to už pochopili

„V tuto chvíli je Asie z pohledu českých firem velká výzva,“ říká český konzul v Hongkongu Jaroslav Kantůrek a dívá se přitom na kreativní zkázu za okny své kanceláře. Namísto starých domů se objevují mrakodrapy. Moře ustupuje pevnině. Vše v překotném tempu. Kdo se tomu dokáže přizpůsobit, vítězí, shodují se místní experti. Jak dodávají, právě stále početnější vrstva vítězů nabízí českým firmám zajímavé příležitosti.

Například podle Vojtěcha Maliny zastupujícího sklářskou společnost Preciosa v asijsko-pacifické oblasti budou řady jeho klientů letos růst i přes očekávané zpomalení asijské ekonomiky. Navíc, ochlazení v Číně znamená stále osmiprocentní růst, připomíná, zatímco se s pomocí několikáté ranní kávy snaží vypořádat s časovým posunem, který noční skok z Česka do Hongkongu znamená. Asie se pro Preciosu stává čím dál důležitější a náročnost jejího programu se úměrně tomu zvyšuje. „Není to ale jen o Číně,“ dodává Malina. Japonsko, Jižní Korea, Thajsko – tam poptávka po spotřebním zboží loni přece jen zpomalila. Naopak Indie, Indonésie a nebo Malajsie jedou, což dokládají i statistiky. Stejně jako počet firem, které o asijské trhy mají zájem. „I ty firmy, které si nedávno ještě ani nedokázaly představit, že by své aktivity rozšířily do Číny, se sem teď tlačí. A to cítíme,“ říká zástupce evropské firmy a souhlasně přikyvuje na dotaz, zda je to možné brát jako symbol všudypřítomné kreativní destrukce. „Nikdo nemá nic jisté,“ říká.

Odpovědí na všeobecný tlak je podle českého konzula Kantůrka nápaditost. Za příklad dává české skláře, kteří namísto tradičního broušeného skla a křišťálu začali nabízet světelné systémy, jež kombinují účelnost a design. A úspěšně.
Preciosa a Lasvit osvětlily mnohé známé hotely, luxusní obchody nebo třeba i dubajské metro, vypočítává Kantůrek a dodává, že právě sázka na kreativní průmysl, na design, je podle něj hodně perspektivní.

První náznaky toho, že se i další české firmy snaží kráčet ve šlépějích našich sklářů, se přitom podle českého konzula už objevují. Do Hongkongu a přilehlých čínských provincií expandují firmy zaměřené na informační technologie, telekomunikace a spotřební elektroniku. Bezmála tříleté posilování, které hlásí obchodní statistiky, by tak podle znalců českočínského obchodu mělo pokračovat. Což signalizují i dosud neoficiální čísla za loňský rok.

Jak přitom tvrdí znalci poměrů, vše záleží na schopnosti českých firem nabídnout ten správný mix Evropy a Asie. „Tady je za luxus brána barvitost a rozmanitost tvarů. Abych měla u klientů úspěch, musím to nabídnout. Ale zároveň se snažím dělat věci co nejjednodušší, po svém,“ vysvětluje designérka Lasvitu Katarína Kudějová-Fulínová zatímco se probírá návrhy na další světelnou výzdobu jednoho z luxusních asijských hotelů.

Vojtěch Malina, dopíjející ve spěchu svou poslední dopolední kávu, přitakává: „Jde o to přizpůsobit se požadavkům asijských klientů a přitom zůstat věrný sám sobě.“ Právě to je nejen podle něj odpověď na výzvu, kterou expanze na asijský trh znamená.

Od našeho zpravodaje