Kjaer hovoří především o náhlých změnách v podpoře větrné energie, které v některých zemích měly zpětnou platnost. Zatím nejsou známy ani unijní závazné limity pro obnovitelné zdroje po roce 2030. Pokles počtu nových instalací se čeká v Itálii, Španělsku či na dosud rychle rostoucích trzích jako v Bulharsku.
Kvůli nejasné budoucnosti dotačních mechanismů se investoři do nových projektů nehrnou. Bez podpory, která je sice výrazně nižší než například u solárních elektráren, se nové elektrárny nevyplatí stavět. A to ani kdyby ceny silové elektřiny vzrostly na 100 eur za megawatthodinu. „Odvětví větrné energie proto musí propouštět,“ dodává Kjaer.
Zároveň si však výrobci a provozovatelé větrných elektráren stěžují, že na trhu práce nemohou společnosti zabývající se zelenou energií najít dostatek kvalifikovaných pracovníků.
Nejvíce nových větrných elektráren s celkovou kapacitou 2,44 gigawattu se loni postavilo v Německu, které si drží evropskou dominanci s celkovou instalovanou kapacitou 31,3 gigawattu. Tamní rostoucí výroba ale čím dál víc komplikuje provoz přenosových sítí v okolních zemích. V Česku byly uvedeny do provozu větrníky s kapacitou 44 megawattů.
Celkem v Evropě tvoří větrné elektrárny 11 procent elektrárenské kapacity. Evropskou spotřebu elektřiny pokrývají jen ze sedmi procent.
Nejvíce větrnou energii využívá Dánsko, kde větrníky loni dodaly do sítě 27 procent elektřiny. Dánsko je svým způsobem průkopníkem v udržitelném využívání větrné energie.
„Dánské zkušenosti ukazují, že výroba větrných elektráren je do značné míry předvídatelná, když se větrné parky správně geograficky rozmístí,“ tvrdí Jan Ondřich z poradenské společnosti Candole Partners. V zemích s vhodnými klimatickými podmínkami navíc v budoucnu k dalšímu rozvoji větrné energie může pomoci budování systémů pro skladování elektřiny.
