Šéf svazu minipivovarů považuje za přirozené, že pivo z restauračních varen není pokaždé úplně stejné. „Naši zákazníci to chtějí. Je to ruční práce, podobně jako v malé pekárně, kde chleba není také každý den stejný,“ říká Šuráň. Míní, že pivaře láká i zážitek z určité nejistoty. Jak porovnává, podíl ruční práce je v minipivovaru přibližně čtyřikrát vyšší než u velkého pivovaru.
„Minipivovary nedokáží pivo uvařit stejně. Někdy je slušné, jindy horší. S tím, jak jich přibývá, je problém sehnat kvalifikované sládky s praxí,“ poukazuje Jan Veselý, ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven, který sdružuje průmyslové pivovary. I svaz minipivovarů poukazuje na to, že některé regiony díky nebývalému boomu těchto provozoven začínají trpět nedostatkem zkušených sládků. „Snažíme se jim v tom pomoci. Pořádáme například semináře, kde poskytujeme nejnovější poznatky z oboru,“ uvádí Šuráň.
Potvrzuje rovněž, že malí pivovarníci každou várku skutečně netestují. „Je přece něco jiného, když vaříte pět nebo tři sta hektolitrů,“ porovnává. Vzorky si nechávají analyzovat ve Výzkumném ústavu pivovarnickém nebo na Vysoké škole chemicko-technologické. „Základní analýza stojí čtyři až pět tisíc korun. Každé tři měsíce je musíme předkládat celníkům,“ upřesňuje Šuráň. Jak doplňuje, vstřícný vůči minipivovarům je třeba pivovar Bernard, který pro ně testuje piva a prodává jim kvasnice a další suroviny.
je v Česku kolem 150. „Přesný počet nikdo nezná,“ říká šéf svazu, který sdružuje 53 členů. Nejnovějším přírůstkem je pivovárek na Luční boudě v Krkonoších, který začne vařit v srpnu. Na celkové tuzemské produkci piva se minipivovary podílejí zhruba jedním procentem.
