Ze 63 zkoumaných kovů, které lidé vyrábí, se železo a ocel podílí na celkových emisích oxidu uhličitého ze 71 procent. Celosvětově přitom produkce oceli rok od roku roste, zejména kvůli sílící poptávce v rychle se rozvíjejících asijských zemích, především Číny.
Z energie potřebné na získání kovů si železárny a ocelárny vezmou 73,7 procenta. Výroba hliníku je zodpovědná za 11 procent skleníkových emisí a 16,6 procenta spotřebované energie.
Na životní prostředí však má výroba obou kovů, přepočteno na jeden kilogram, jen malý vliv. Mnohem horší škody působí těžba a rafinace rhodia, které se používá například v automobilových katalyzátorech, zlata či platiny. Výroba kilogramu rhodia je například spojená s 23krát většími emisemi oxidu uhličitého než kilogramu železa. U zlata a platiny je produkce skleníkových plynů osmkrát větší, přepočteno na kilogram.
V budoucnu mohou být tyto poměry ještě horší, upozorňují autoři studie. Důvodem může být nutnost těžit rudy vzácných kovů v místech, kde je jejich koncentrace nižší nebo jejich rafinace je energeticky i emisně náročnější.
Celkem se v roce 2008 na výrobu 63 zkoumaných kovů spotřebovalo 49 tisíc petajoulů energie, což odpovídá 9,5 procenta globální spotřeby energie. Do ovzduší bylo v souvislosti s výrobou kovů vypuštěno 3,4 miliardy tun oxidu uhličitého.
