Výrobce Igráčka Efko věří v úspěch českých hraček ve světě

Igráčci

Igráčci Zdroj: Anna Vackova

Nové Veselí na Vysočině není zajímavé jen prezidentským chalupařením. Městečko se může pochlubit i přehlídkou hned několika úspěšných podniků. V popředí je výrobce hraček Efko podnikatele Miroslava Kotíka, který byznys s hračkami rozjel už na začátku devadesátých let. Na skutečný husarský kousek si však počkal téměř dvacet let. Před několika lety úspěšně resuscitoval oblíbenou plastovou figurku Igráčka.

Když si před čtyřiceti lety děti v Československu začínaly hrát s Igráčkem, neměla jejich hračka velkou konkurenci. Když však v roce 2010 vstal Igráček z mrtvých, přišel do zcela jiné reality. Ve velkoplošných hračkářstvích prodávajících v jediném obchodu tisíce různých hraček zuří tvrdý konkurenční boj. V něm se tuzemští výrobci střetávají s obřími zahraničními firmami.

Naturel Staré Blažkové

Přesto podle šéfa firmy Efko Miroslava Kotíka z tohoto klání domácí producenti nevycházejí až tak špatně. Může za to hlavně obliba lokálních výrobků. „Neříkám, že je to jednoduché. Máme velkou konkurenci a globální trh. Současně má ale tuzemský zákazník poměrně velkou důvěru v české výrobky, a to nám hodně pomáhá,“ říká podnikatel.

I bez tohoto sentimentu se však čeští hračkáři neztratili. „Máme dnes výrobky, v nichž jsme celosvětově konkurenceschopní,“ uvedl Kotík. Špičkovou kvalitu má podle něj například produkce společenských her, což je segment významný rovněž pro Efko. Mimo jiné díky novým technologiím, do nichž firma investuje.

igráček anděligráček anděl | Anna Vackova

Jedním dechem ale Kotík dodává, že hodně společenských her se v zahraničí nechytí, protože cizincům nic neříkají. „U mnoha společenských her není problém udělat modifikaci a přeložit herní plány do angličtiny, němčiny či portugalštiny. Problém je trefit se do národní povahy,“ dodává podnikatel a pokukuje po vystavených hrách typu Staré Blažkové nebo Jožina z bažin.

Současně je prý obtížné dostat se na trhy, jako je Německo. Mají je totiž pod palcem velcí místní hráči typu Ravensburgeru či ve stavebnicích Lega a Playmobilu. Přesto vývoz tvoří již přes třetinu tržeb Efka a podíl exportu se má dále zvyšovat.

V obtížnější situaci jsou hračky, jejichž výroba je náročnější. „Problém je trochu u hraček vyžadujících veliké vstupní investice, což jsou například výrobky z plastu,“ sdělil majitel Efka. Nejvíce peněz spolknou hlavně formy, v nichž hračky dostávají tvar.

Velcí světoví výrobci typu Lega v tom mají velkou konkurenční výhodu. Vychrlí o několik řádů více hraček než české firmy, takže se jim investovaný kapitál rychleji vrátí, a zároveň mají výrazně nižší jednotkové ceny. K tomu se přidávají ještě významně větší rozpočty, které tito velcí hráči mají na vývoj a reklamu.

Igráček a Playmobil

Ostatně právě na poli reklamy a jejích dopadů se majitel Efka cítí jako David tváří v tvář Goliášovi. „Mnohá firma má jen na reklamu v České republice větší rozpočet, než jsou naše tržby,“ poznamenal Kotík. Marketingová převaha velkých korporací se nemíjí účinkem. Rodiče při nákupu hraček často podléhají tlaku dětí, které se zase podřizují tlaku vrstevníků čerpajících inspiraci z reklam. Pro chování rodičů má ale podnikatel z Vysočiny pochopení. „Radostné plamínky v dětských očích chce o Vánocích vidět každý,“ dodává.

Profesí přibývá. V prodeji
je aktuálně na sedm desítek
modelů Igráčka, kterých Efko
ročně vyrobí celkem
200 až 250 tisíc kusůProfesí přibývá. V prodeji je aktuálně na sedm desítek modelů Igráčka, kterých Efko ročně vyrobí celkem 200 až 250 tisíc kusů | crestcom

Český výrobce musí ve světě navíc stále bojovat s pověstí, že Igráček vznikl jen jako kopie figurek německého Playmobilu. Jiří Kalina, který s Marií Krejchovou Igráčka na začátku sedmdesátých let vytvořil, se s otcem Playmobilu Hansem Beckem skutečně dobře znal. Jako vášniví letečtí modeláři se často potkávali na světových modelářských soutěžích. Kalina inspiraci v diskuzích s Beckem nepopíral. Současně se ale vždy bránil tomu, že by Playmobil zkopíroval.

O tom, že samotný Igráček nezajišťuje automatický úspěch, vypovídá osud původního výrobce, který v roce 2006 zkrachoval. Na otázku, co dělá Efko jinak, odpovídá Kotík jednoduše: „Skoro všechno.“ Zbankrotovaná firma Igra podle něj doplatila například na slabý marketing, nedostatečné inovace a neschopnost Igráčka náležitě prodat.

Plastová figurka však nyní přináší Efku zhruba čtvrtinu tržeb. Závislost na Igráčkovi podnikatel Kotík odmítá. Naopak jeho podíl na celkovém byznysu prý svědčí o tom, že tahounem firmy jsou jiné produkty. Střednědobý cíl Efka je dostat se na roční tržby kolem 100 až 120 milionů korun. Tedy zhruba dvojnásobek současné úrovně.

Sen o nové továrně

Nejcennějším pokladem po původním výrobci Igráčka, který Kotík koupil, je kromě značky také 150 původních forem. Z nich Efko využívá přibližně polovinu. Druhou půlku tvoří vedle dosud nevyužitých forem také formy ve špatném technickém stavu. Nebo ty, které už ani obliba retro stylu nezachrání od zastaralosti.

Dědictví po společnosti Igra ale nestačilo. Spolu s novými řadami Igráčka z dílny designéra Miloše Háby pořídilo Efko ještě další formy, díky nimž má postavička k dispozici například různá autíčka a kufříky. Zdánlivě jednoduchá věc, jako je forma na jednu plastovou postavičku, přitom stojí stovky tisíc korun. Aktuálně Efko investuje kolem osmi milionů korun do více než třech desítek forem, které Igráčkovi zajistí nové přívěsy a nástavby.

Aby firma udržela krok s konkurencí, musí kromě forem na plastové hračky investovat též do technologií. Jen letošní modernizace lisovny a kartonáže spolkne asi 19 milionů korun. Ostatně hned po rozhovoru s deníkem E15 Kotík odjel do Itálie, aby tam otestoval právě jeden z nových strojů.

Přes použití nejnovější techniky podle majitele Efka stále ve výrobě hraček existují činnosti, které se dělají ručně. „Například obsah stavebnice Roto se dosud kompletuje manuálně,“ poznamenal Kotík. A k dobrému přidal historku, jak se tuto činnost pokusil zautomatizovat s pomocí nové mašiny za více než milion korun. „Vedoucí výroby mi pak říká, že stroj sice udělá o šedesát procent více práce než dělnice, ale že současně potřebuje mít vedle sebe téměř nepřetržitě seřizovače, takže je otázka, jestli se to vyplatí,“ dodal. Nové stroje se podle něj zaplatí, jen když slouží výrobě větších sérií.

S novou technikou má Efko ještě jeden problém. Stávající prostory podniku ve Veselí už totiž praskají ve švech a každý nový přírůstek vyvolá „škatulata, hejbejte se“ ve zbytku provozu. Kotík proto již spřádá plány na výstavbu zcela nového závodu. A byl by rád, když by ho mohl postavit znovu v Novém Veselí či okolí. V nové lokalitě by soustředil veškerou výrobu a sklady rozeseté po jiných místech. Investici odhaduje na čtyřicet až padesát milionů korun.

Efko
Miroslav Kotík založil Efko v roce 1993. Firma nejdříve působila jako velkoobchod, rychle se však našla také ve výrobě. Jedním z milníků byla v roce 2004 akvizice výroby stavebnice Roto, jež byla v Československu na vrcholu popularity během sedmdesátých a osmdesátých let. Velký přelom pak Efko zažilo v roce 2009, kdy se firmě podařilo koupit výrobu Igráčka. Společnost nyní zaměstnává kolem pěti desítek lidí.