Během solárního boomu v letech 2009 a 2010 vyrostly v Česku tisíce solárních elektráren. Dnes je nainstalováno na sedm milionů solárních panelů, naskládané na sebe by vytvořily 300 kilometrů vysokou věž. Naprostá většina z nich je umístěna na polních solárních elektrárnách, střešní instalace představují z celkového objemu panelů necelou desetinu. Solární panely obsahují nejen mnoho surovin, které je možné zrecyklovat, ale často také nebezpečné látky (například kadmium).
O tom, jakým způsobem se budou jednou panely recyklovat, se rozhoduje v těchto dnech na Ministerstvu životního prostředí. Ministerstvo připravuje novelu vyhlášky, která od 1. ledna 2013 uvede v život novelizovaný zákon 185/2001.
Systém fungování je jednoduchý, provozovatelé solárních elektráren, potažmo výrobci solárních panelů budou na vázané účty platit poplatky, za které budou panely ekologicky likvidovány. Solární lobby ale prosazuje, aby poplatky byly minimální nebo nejlépe nulové. Tato situace znepokojuje tuzemské starosty.
„Většinu provozovatelů solárních elektráren tvoří ad hoc založené ‚bezejmenné‘ společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti zacílené výlučně na dosažení zisku. U těchto společností nelze předpokládat, že se – ve chvíli, kdy elektrárna z nějakého důvodu přestane vydělávat, panely se poškodí nebo se nahradí výkonnějším typem – budou starat o jejich ekologickou likvidaci na vlastní náklady,“ říká Pavel Drahovzal, předseda Komise pro životní prostředí Svazu měst a obcí ČR a starosta obce Velký Osek.
Recyklace zdarma
Provozovatelé solárních elektráren zase argumentují dobrovolným sdružením výrobců PV Cycle, které údajně jednou panely zdarma zrecykluje. Je prý zbytečné kumulovat prostředky na vázaných účtech, když existuje bezplatná varianta. Obce ve sdružení ale jistotu recyklace nevidí. Obávají se, že dobrovolná organizace za 25 let, kdy se očekává hlavní recyklační vlna panelů nainstalovaných během solárního boomu, vůbec nemusí existovat.
„Sdružení nevytváří žádné finanční rezervy a platí jen recyklaci panelů, které doslouží právě teď . Neexistuje tak žádná jistota, že za 25 let bude mít sdružení na recyklaci peníze. Dnes se výrobci o náklady na recyklaci těch několika tun panelů rozdělí, ale kdo se bude chtít dělit ve chvíli, kdy bude třeba likvidovat 170 tisíc tun solárních panelů, které jsou dnes v Česku nainstalované?“ shrnuje hlavní obavy ze sdružení Pavel Drahovzal. Jak nakonec skončí panely ze solárních elektráren, je zatím nejisté.
Likvidaci má zajistit stát, říkají obce
Obce mají ale o způsobu recyklace jasnou představu. „Pokud stát svými pobídkami způsobil solární boom, požadujeme jako obce po státu, aby zajistil, že tyto panely neskončí na ‚černých‘ skládkách nebo jako mementa na loukách a polích, a že náklady na jejich recyklaci nebudou nakonec muset hradit obce ze svých už tak dosti napjatých rozpočtů na úkor jiných, potřebných záležitostí (např. opravy silnic, výstavba vodovodů a kanalizací). Stát má díky schválené legislativě a s pomocí vyhlášky možnost tomuto nebezpečí předejít. Vytvoření dostatečných rezerv pro recyklaci všech nainstalovaných panelů je garancí pro jejich následné odstranění z polí a luk,“ uzavírá Pavel Drahovzal.
