Evropská Zelená dohoda není jenom o zavádění elektromobilů a zvyšování podílu obnovitelných zdrojů. Jedním z největších znečišťovatelů jsou totiž budovy, ve kterých lidé žijí a pracují. Developeři se už musejí připravit na regulace nové výstavby, problémem v Česku je ale množství starých budov, které nejsou energeticky úsporné. Aby Česko mohlo splnit dekarbonizační cíle, měli by stát, firmy i běžní lidé zrychlit tempo renovací budov dvojnásobně až trojnásobně, říká nová studie České rady pro šetrné budovy vypracovaná pro e15.
V České republice je 2,3 milionu domů, z drtivé většiny jsou rodinné a v průměru padesát let staré. Z posledního sčítání lidu vyplývá, že největší podíl nových nebo nově zrekonstruovaných domů je ve Středočeském kraji, nejstarší obydlené a zároveň dlouho neopravované domy jsou v Libereckém a Ústeckém kraji. Odborníci předpokládají, že 80 procent stávajícího fondu budov zde bude stát i za třicet let, tedy po roce 2050, kdy by měla být Evropa uhlíkově neutrální.
Dosavadní tempo rekonstrukcí rodinných domů, bytových domů i nerezidenčních budov ale podle ředitelky České rady pro šetrné budovy Simony Kalvody nestačí. „Je nutné se zaměřit na renovace, podporovat jejich vysoký standard,“ upozornila Kalvoda. „Tedy odstraňovat legislativní bariéry, poskytovat poradenství a nabízet možnosti jejich financování. Aby bylo dosaženo cíle z pařížské dohody, je potřeba v Česku zrychlit tempo renovací dvojnásobně až trojnásobně,“ dodala.
Výstavba a provoz budov na celém světě představuje 35 procent konečné spotřeby energií a 38 procent emisí oxidu uhličitého. V případě budov se dá přitom hovořit o provozních a takzvaných svázaných emisích. Většinu znečištění tvoří ty provozní. Jde o spalování fosilních paliv pro vytápění a vaření, dále využívání elektřiny v budovách.
Část emisí je svázaných, nebo také zabudovaných, která vzniká při těžbě, zpracování a výrobě materiálů pro výstavbu. Konkrétně se to týká hlavně cementu. „Stále častěji se používá dřevo, které za předpokladu, že pochází z udržitelných lesů, je obnovitelným materiálem,“ řekla Kalvoda. Studie zmiňuje také materiály na bázi nepálené hlíny, konopí a dalších přírodních materiálů, které mají výrazně nižší uhlíkovou stopu. „Tempo jejich zavádění je ale příliš pomalé. Důvodem je technická a ekonomická náročnost ověřování jejich chování, tak aby byla zajištěná kvalita, dlouhodobá spolehlivost i zdravotní nezávadnost,“ upozornila studie.
Zero Carbon Roadmapa, jak svou studii Česká rada pro šetrné budovy nazvala, se snaží pojmenovat hlavní překážky, které Česku brání dosáhnout uhlíkové neutrality v oblasti developmentu a stavebnictví. Podle studie je nutné pracovat například na odstranění technických překážek. V současné době není ekonomicky možné vyrábět některé materiály jiným způsobem než za použití fosilních paliv, ať už jde o vypalování keramiky, nebo tavení některých vstupních surovin. Investice do elektrifikace je stále neúměrné drahá, bioplynu a jeho alternativ zase není dostatek.
Lidé se nechtějí zadlužit
Stát, ale i finanční instituce by měly podle studie pracovat na sjednocené metodice pro poskytování zvýhodněného financování nízkouhlíkovým stavebním projektům. Lidem se často do finančně nákladné rekonstrukce nechce, protože se nechtějí zadlužit, případně se obávají přílišného papírování při žádosti o dotaci.
Stát by měl také podle studie odstraňovat legislativní bariéry, například v oblasti recyklace materiálu z demolic. Veřejný sektor by měl podle studie koncepčněji přistupovat k financování rekonstrukcí státních a obecních budov. Nutné je také zvyšování kvalifikace a vzdělání pracovníků v oboru. A v neposlední řadě by bylo dobré, kdyby vláda přišla s národní průmyslovou strategií, která by určila směr, jímž se bude země ubírat.
