Jon Hale: Praze chybí politická vůle k odvážné architektuře

V Praze jste od začátku devadesátých let. Jak jste tehdy město vnímal?

Když jsem přijel v roce 1991, bylo všechno hodně šedivé a neupravené. První nové stavby navíc nebyly příliš povedené. Cizí investoři tehdy asi stále vnímali český trh jako poměrně rizikový, takže nechtěli do staveb dávat moc peněz. Od té doby se ale hodně změnilo. Nové budovy mají nyní v podstatě stejnou úroveň jako jinde v Evropě.

Současně se ale podle některých architektů není v případě nových staveb na co koukat, všechny jsou prý fádní a otřelé. Souhlasíte?

Minimálně v centru Prahy nejsou nové stavby, které by bylo možné označit za architektonický pokrok. Většinou jsou to velice obyčejné kancelářské nebo rezidenční budovy.

Mohou za to architekti, nebo investoři?

Bude to asi kombinace. Architekti jsou hodně opatrní a investoři velice konzervativní, nechtějí riskovat. Centrum Prahy je navíc velmi specifické, je to zachovalé historické město. Všichni jsou proto velmi opatrní.

Ředitel tuzemské pobočky architektonické společnosti Jon Hale|CTK

Proč jsou investoři konzervativní? Nezvýšila by hezčí architektura hodnotu staveb?

Určitě. Ale vědí, že kdyby přišli s něčím kontroverzním, tak povolení pravděpodobně nedostanou. Jakákoli novinka budí odpor. Větší prostor je možná mimo centrum Prahy, tam ale investoři staví spíše levnější projekty. V centru Prahy tedy chybí významnější moderní stavby. Například když to srovnám s Londýnem, Kodaní nebo Amsterdamem, tak rozdíl je opravdu markantní.

V londýnské City jsou nejnovější mrakodrapy a kancelářské budovy od špičkových architektů z celého světa. Hned vedle jsou památky staré staletí a není to vnímané jako problém. A to přesto, že Angličané jsou známí svou konzervativností. Podmínky staveb jsou samozřejmě pevně stanovené, například výška, osvětlení, oslunění. Dále musejí být zaručené prioritní výhledy například na katedrálu svatého Pavla.

Vývoj Prahy je ponechán náhodě, protože se všichni bojí. Jsou potřeba jasně stanovená pravidla, kterým by všichni rozuměli. Tady jako by nikdo neviděl za hranice volebního období.

V čem je tady u nás problém?

V Londýně jsou lidé ochotní jít do většího rizika, a to proto, že jim na rozdíl od Prahy nechybí sebevědomí. Je potřeba mít jistotu, že to co děláte, je správné, že se řídíte stanoveným městským konceptem a strategií. Investoři potřebují dlouhodobě stabilní prostředí.

Nyní mi však připadá, že vývoj Prahy je ponechán náhodě, protože se všichni bojí. Jsou potřeba jasně stanovená pravidla, kterým by všichni rozuměli. Odboural by se tímto současný postup pokus–omyl a bylo by to pro všechny zúčastněné, ale hlavně pro Prahu mnohem prospěšnější.

Takže architektura v metropoli je politická věc?

Myslím, že aktuálně chybí politická vůle udělat krok správným směrem. Přitom když se podíváte do historie světových metropolí, tak to byli významní starostové a politici, kteří hnali vývoj měst dopředu. Určitě měli velká ega, ale také podporu lidí. Města se díky nim změnila k lepšímu. Tady jako by nikdo neviděl za hranice volebního období. Nikdo nemá důvěru ve správnost vlastních činů.

Předpokládám, že ilustrací toho je anabáze s Kaplického knihovnou?

Souhlasím. To byla skutečně velká příležitost postavit něco zajímavého a unikátního. Proces kolem tohoto projektu a jeho politizace po sobě nechaly jen divnou pachuť. Z lavírování města i okolností soutěže se stalo něco nedůvěryhodného a u investorů to jen snížilo ochotu jít do rizika.

Vámi navržený projekt Květinového domu na Václavském náměstí zdaleka není tak avantgardní jako Chobotnice, ale stejně vzbuzuje vášně. Dokážete to vysvětlit?

Je v tom spousta sentimentu a emocí. Někteří lidé si přejí zachovat stávající dům na rohu s Opletalovou ulicí. Má sice určitou kvalitu, ale není to příklad stavby, která by se měla zachovat. Objekt byl již v historii několikrát upravován a ztratil původní hodnotu.

Na jeho změně ve dvacátých letech minulého století se sice podíleli významní architekti, výsledkem je ale nešťastný hybrid. Náš návrh na nový rohový dům je podle mého názoru velice inovativní a přitom uvážený. V centru by to byl rozhodně unikát. Současně se jedná spíše o politické tahanice.

Jinde v Evropě by zbourání starší zástavby ve prospěch nové prošlo?

Je to naprosto normální a běžně se to dělo i v Praze. V posledních desetiletích se tento proces sice zpomalil, protože jsou všichni opatrní, ale je to spíše ke škodě věci. Neochota povolit kvalitní nové stavby má negativní vliv na ekonomiku a kulturní vývoj města. Václavské náměstí je přitom celoevropsky významný prostor, měla by tu být odvaha s ním něco udělat, protože se jeho stav v současnosti stále zhoršuje.

Památkáři by měli mít dostatečné znalosti, cit a sebevědomí. V momentě, kdy chtějí zachovat každý starý dům za jakoukoli cenu, přestává to být profesionální přístup.

Kde je hranice mezi tím, co ze starých staveb stojí za zachování a co by mělo ustoupit novému?

Památkáři by měli mít dostatečné znalosti, cit a sebevědomí na to, aby dokázali reagovat na situace daného projektu a jasně říci, co je potřeba zachovat a co už ne. V momentě, kdy chtějí zachovat každý starý dům za jakoukoli cenu, přestává to být profesionální přístup.

Nezměnila by se Praha bez konzervativních památkářů a různých občanských iniciativ ve zlatokopecké eldorádo developerů?

Myslím, že ne, i investoři dobře chápou hodnotu Prahy. Jen je potřeba mít jasná pravidla. Například u Staroměstského náměstí je jasné, že je jako urbanistický celek jedinečné a jako takové je potřeba ho zachovat. Naopak Václavské náměstí nebo lokalita kolem Florence, Karlína či Smíchova mohou existovat pouze v takovém případě, že tam bude fungovat náhrada starých budov za nové. Když nefunguje, lokality stagnují.

Chapman Taylor je velká mezinárodní firma. Jaká je vaše pozice vůči místním studiím?

Naše pražská pobočka není tak velká, ale například v krizi se ukázalo, že zázemí skýtá výhody. Mohli jsme si rozložit práci na různá místa, nebyli jsme závislí na jednom trhu. Tehdy jsme v Praze začali projektovat stavby pro Rumunsko, Ázerbájdžán a podobně. Pomáhali jsme kolegům z Londýna nebo Číny. V Praze jsme od roku 1998 a během této doby jsem pozoroval vývoj trhu s dopadem na architektonická studia. Cyklus zejména ve stavebnictví je neúprosný.

Už se ceny projekčních prací vzpamatovaly z dumpingového běsnění za krize?

Bohužel spíš ne. Klienti si zvykli, že mohou dostat hodně práce za málo peněz. Architekti obecně bojují s tím, jak zhodnotit svou práci. Jsou většinou na začátku developerského procesu, kdy investoři mají jen své soukromé prostředky. Ještě nemají zajištěny úvěry ani jiné vnější zdroje, takže se snaží minimalizovat náklady.

Přitom tato koncepční fáze je svou invencí hlavní příležitostí pro vytvoření dlouhodobé hodnoty. Pro architekty ale může být finančně velmi náročná a nejistá. Je však samozřejmě i jejich zájmem, aby se projekt realizoval, protože v pozdějších fázích lze uplatnit trochu rozumnější honoráře. Konkurence je neustále obrovská a princip „dog eat dog“ je mezi architekty vyostřený jako v málokteré profesi.

Ředitel tuzemské pobočky architektonické společnosti Jon Hale|CTK

Aktuálně pracujete na předělání interiéru Letiště Václava Havla. Co změníte?

Na letiště vneseme větší pochopení pro pohodlí cestujících a jeho komerční potenciál. Ročně přes něj projdou miliony lidí a my se jim to snažíme zpříjemnit a udělat z cestování příjemný zážitek. Ostatně na podobných projektech jsme se podíleli už například v Londýně na několika terminálech Heathrow i na řadě dalších světových letišť.

Terminály ruzyňského letiště ale přece nejsou tak staré. Čím nevyhovují?

Každé letiště je neustále ve vývoji. Přicházejí nové letecké společnosti, nová technologie, zavádějí se linky z nových zemí a podobně. Například turisté z Asie nebo Blízkého východu mají na letištní služby vlastní pohled. Nabídku proto musíte neustále vylepšovat a přizpůsobovat změnám.

Pražské letiště bylo známé tím, že bylo hodně anonymní a málokdo ho vnímal. V minulosti byla komerční nabídka ruzyňského letiště dost chudá, ale ceny naopak velmi vysoké. Tuším, že jste si tam mohli dát vůbec nejdražší kávu v Evropě. To vše zanechalo dost špatný dojem. Nová identita pražského letiště a lepší zákaznické služby jsou proto potřeba. Věřím, že navrhované změny budou přínosem pro všechny.