* E15: Proč stavět zeleně?
Důvody jsou jak ekologické, tak ekonomické, respektive strategické. Základním důvodem, proč stavět zeleně, je určitě společenská odpovědnost vůči životnímu prostředí a do budoucna stále naléhavější otázka strategické nezávislosti na neobnovitelných zdrojích, a to nejen energetických. Podíl budov, respektive jejich výstavby a provozu, na celkové produkci skleníkových plynů je přibližně 36 procent a na spotřebě energie 40 procent.
Proto se EU logicky zaměřuje mimo jiné ve Strategii 2020 na úspory zdrojů v oblasti budov. Koncept zeleného stavění znamená výstavbu a užívání budov s co nejnižším celkovým dopadem na životní prostředí (nejen úsporu energií) a minimalizaci celkových nákladů na jejich životní cyklus.
* E15: Z jakých důvodů zaujímají tuzemští rezidenční developeři k zeleným budovám až na výjimky negativní postoj?
Problém není v negativním postoji developerů, ale zákazníků. Rezidenční developeři reagují na poptávku svých zákazníků a ve většině segmentů je poptávka tlačena cenou. Většina z nás má kromě svých neomezených představ a nároků omezený rozpočet daný disponibilním příjmem a limitem pro hypoteční úvěr.
Kromě ceny je problém s důvěrou v technologie a jejich ověřenost v delším čase. Myslím si, že vše je otázkou času. V okamžiku, kdy bude cena pasivního standardu srovnatelná ve středním časovém horizontu s běžným standardem a technologie budou vyzkoušené, automaticky bude většina investorů požadovat pasivní standard. Zatím je to otázka poměrně úzkého tržního segmentu.
* E15: Má být zelené stavění nařízeno direktivně, v tomto případě implementací evropské směrnice EPBD II?
Evropská směrnice EPBD II nařizuje, že od roku 2020 budou veškeré nové budovy a významné rekonstrukce v pasivním standardu a její přijetí do naší legislativy je nevyhnutelné. Přesto si myslím, že k cíli vede i cesta dobrovolná, evoluční, kdy se z díry na trhu stane rostoucí segment (již dnes) a po čase se z něj vyvine nový akceptovaný tržní standard.
Regulace je revoluční cesta, kdy vývojové fáze přeskakujeme a rovnou nastavujeme nový standard. Regulace vždy přináší řadu externalit, které nejsme dnes schopni identifikovat a vyčíslit. Přinese i odpor, který bude překonáván dotacemi nebo naopak daněmi, což může významně ovlivnit stavební a nemovitostní trh.
* E15: Měl by stát výstavbu nízkoenergetických domů nějak stimulovat?
Než ovlivňovat trh dotacemi, měl by stát být lídrem z hlediska své vlastní strategie a koncepce, ukazovat lidem a firmám správný směr. Možná by stačilo, aby dle evropské směrnice byly v téměř pasivním standardu pouze nemovitosti veřejného sektoru (což bude povinně již od roku 2018).
Tím by stát podpořil vývoj a výzkum v této oblasti a vedl změny v této oblasti. Zároveň by měl poskytovat kvalitní informační základnu. Největším problémem zeleného stavění je podle mě velká nedůvěra k tomuto konceptu buď kvůli chybějícím, nebo zpochybňovaným studiím, které by přinášely opravdu nezávislé výsledky ohledně ekologické i ekonomické výhodnosti tohoto směřování.
Role státu by měla být ve stimulaci rostoucí důvěry, a to díky kvalitním a dostupným informacím pro širokou veřejnost.
* E15: Jaký vliv má a bude mít povinné štítkování budov na realitní trh?
Průkaz energetické náročnosti budov je dobrá myšlenka, která přichází v souvislosti se zmiňovanou evropskou směrnicí. Cena nemovitostí na trhu je ovlivněna kvalitou informací, kterou má kupující. Čím lepší informace máte, tím kvalifikovanější rozhodnutí při koupi můžete udělat. Průkaz energetické náročnosti přináší dodatečnou informaci, a proto je v tomto směru dobře, že tento „štítek“ bude existovat.
Nicméně bohulibý cíl je jen začátek a je třeba, aby k vydávání těchto průkazů byla připravena infrastruktura. Od roku 2009 jej musí mít všechny nové budovy, od 1. 1. 2013 bude muset být vystaven i při prodeji nemovitosti. Skokově naroste poměrně značně potřeba těchto štítků, z v ý š í se tak nároky na počet energetických specialistů nebo na cenu štítku. V každém případě ale průkazy v delším horizontu upraví cenovou mapu minimálně ve velkých městech.
* E15: Existují relevantní studie o návratnosti investic do zelených budov?
Model návratnosti pro budovu není složité spočítat, takových studií je celá řada. Zásadním problémem je ale mnoho proměnných, které je nutné v modelech vzít v úvahu, jako například vývoj cen energií, ale i cen samotných nových moderních technologií a podobně. Pro mnohé investory jsou tak investice do zelených či nízkoenergetických budov spekulací na budoucí významný růst cen energií.
Nezapomeňme ale ještě na jeden důležitý faktor, který návratnost bude ovlivňovat, a to je údržba. Nové technologie kladou vyšší nároky na údržbu. Pokud chytrá budova není chytře řízena, mohou se efekty v nákladové úspoře snadno rozplynout stejně jako spokojenost klientů a nájemníků.
