Stavební firmy od ledna důsledněji prověřují své dodavatele. Začala totiž platit novela zákoníku práce, která firmám ve stavebnictví přikazuje ručit za mzdy zaměstnanců svých subdodavatelů. Když tedy stavební dělník, řidič či třeba právník nedostane od své firmy zaplaceno, může se dožadovat náhrady u stavební společnosti, která si její služby objednala. Podle ministerstva práce a sociálních věcí má novinka chránit zaměstnance ve stavebnictví.
„Své dodavatele si pečlivě vybíráme a jsme si jistí, že plní své závazky vůči zaměstnancům. Abychom ale předešli případným problémům, aplikujeme ustanovení týkající se možného vyvinění z garance,“ říká Iveta Štočková, mluvčí skupiny Vinci Construction, kam patří mimo jiné stavební společnost Eurovia. „Při zahájení realizace tedy vyžadujeme doložení bezdlužnosti od našich dodavatelů,“ upřesňuje.
Ustanovení v zákoníku práce vychází z evropské směrnice, byť čeští zákonodárci ji v několika ohledech zpřísnili. Smyslem má být vyšší ochrana pracovníků ve stavebnictví, kde podle ministerstva práce a sociálních věcí dochází nejčastěji k problémům s nevyplácením mezd. Dělníci, často cizinci, kolikrát najímaní pracovními agenturami, se podle ministerstva často ztrácejí v dodavatelsko-odběratelském řetězci, takže ani nevědí, po kom mají mzdu požadovat. Nově tak mohou chtít náhradu po jakékoli firmě, která v řetězci stojí nad jejich zaměstnavatelem, tedy i po generálním zhotoviteli. A to do výše minimální mzdy, jež v současnosti činí 18 900 korun.
Některé stavební firmy tak nyní využívají stejného postupu jako Eurovia, aby nemusely řešit případné mzdové nároky cizích zaměstnanců. Těch může být u velké zakázky, například výstavby silnice či železnice, několik tisíc. Podle zákona je možné se zárukám vyhnout, pokud subdodavatel dokáže, že v posledním čtvrtroce nedlužil na zdravotním a sociálním pojistném a také v posledním roce nedostal pokutu za porušení pracovních předpisů. „Novelu nepovažujeme za šťastnou, protože stigmatizuje stavebnictví a zavádí dodatečnou administrativu. Nemyslíme si, že to zlepší postavení zaměstnanců,“ myslí si mluvčí společnosti Skanska Ondřej Šuch.
„Novelu zákona jako takovou musíme akceptovat. Na její zavedení do praxe jsme se připravovali několik měsíců. Avšak očekáváme, že na toto téma se ještě povede široká odborná diskuze,“ dodává za Metrostav Radim Mana. „Z našeho pohledu je nejvíce zarážející, že žádný jiný obor podobnou regulací zasažen není,“ podotýká.
Za nepovedené řešení to považuje i advokát Jaromír Škára z kanceláře Škára & Partners, který se problematice detailně věnuje. Ten upozorňuje, že původní evropská směrnice směřuje k ochraně mezd pracovníků vysílaných na území jiného členského státu. Je podle něj otázkou, zda bylo nutné ji ze strany českých úřadů rozšířit na národní úroveň a lokální zaměstnance. „Já osobně si to nemyslím z více různých důvodů. Pokud nebudu zmiňovat otázku morálního hazardu, dodatečných nákladů, obecně chabého institucionálního zabezpečení celé problematiky, zůstane zde ještě dost dodatečných legálních důvodů. Novela jako taková není dobře formulována a interpretace vzbuzuje pochybnosti,“ upozorňuje.
Zákon může být podle něj snadno zneužitelný. Dodavatelé stavby mají za povinnost se vypořádat se žádostí zaměstnance subdodavatele už do deseti dnů. Firma přitom podle Škáry nemá na rozdíl od státu možnost, jak si ověřit, zdali dotyčný u subdodavatele skutečně pracuje a v jakém rozsahu. Stavebnímu podnikateli zbývá buď zaplatit a smířit se s možností, že se stal obětí podvodu, nebo odmítnout a riskovat případnou dvoumilionovou pokutu od inspektorátu práce.
„Pokud už instituce ručení měla existovat, pak výplata a hlášení měly jít přes veřejné orgány, protože ty mají informace o tom, zdali je dotyčná osoba skutečně zaměstnanec, či nikoli, jaká je výše jeho výplaty, a zdali byla vyplacena, nebo ne,“ domnívá se advokát. Za problematický považuje také fakt, že se návrh dostal do zákona formou pozměňovacího návrhu bez širší diskuze.
Šéf Svazu podnikatelů ve stavebnictví Jiří Nouza doplňuje, že se svazu podařilo při projednávání ve sněmovně dosáhnout alespoň kompromisního řešení, které nedopadá tak razantně do sektoru, jak původně hrozilo. Návrh byl vypracován v rychlosti, Česku totiž za dřívější špatnou transpozici směrnice hrozila pokuta.
„S řešením problematiky tímto způsobem nesouhlasíme, nepovažujeme jej za správný, ale budeme se s tím muset naučit pracovat a najít způsoby a postupy, jak následky minimalizovat,“ říká Nouza, podle něhož je třeba si s ministerstvem práce a sociálních věcí řadu věcí v zákoně ještě vyjasnit. „Návrh je platný velmi krátkou dobu, postupy v rámci novely se teprve usazují a lze předpokládat jejich ověřování. Podle našeho názoru, zcela jasno o postupu nemá ani sám rezort.“
