Chcete dlouhodobě zhodnotit volné peníze a porážet inflaci? Sbírejte bankovky, například ty vydané od založení Československa po současnost. „Prakticky kdokoli, kdo si v posledních třiceti letech koupil jakékoli bankovky a nekoupil si padělky, vydělal násobky vložených peněz,“ říká v rozhovoru pro e15 Aleš Kohout, spolumajitel aukčního portálu bankovky.com. Jedním dechem ale dodává, že sbírání starých papírových platidel by v první řadě měla být vášeň.
„Nedokážu si představit, že by někdo dal dohromady kompletní sbírku československých bankovek, užil si tu zábavu a pak ji prodal někomu jinému a ten by si ji koupil a měl z toho radost,“ myslí si Kohout.
Podle něj nejsou na sběratelství bankovek, například těch československých a českých, potřeba velké peníze. Tedy alespoň zpočátku. „Většina lidí je schopná nasbírat okolo 85 až 90 procent vydaných československých bankovek. A pak se pídí po těch vzácnějších variantách, například bankovkách z některých sérií či po chybotiscích.“
Na správnou cenu se leckdy musí čekat
Právě v této pokročilé fázi teprve začíná sběratelství lézt do peněz. Podle Kohouta ale nejde o peníze vyhozené z okna. „Svým způsobem jsou investované nebo uložené a v minulosti se sbírky vždy zhodnocovaly. Samozřejmě nikdo nemůže předvídat, co bude v budoucnu.“ Na základě jedné menší sbírky československých bankovek si ale spočítal, že za posledních zhruba třicet let bylo její roční zhodnocení vždy více než deset procent.
Upozorňuje však, že na rozdíl třeba od akcií, které se dají nakoupit i prodat stisknutím tlačítka, má prodej bankovek nebo sbírky jiná pravidla. „Na správnou cenu se leckdy musí čekat. Takže každému říkám, že nejprve jde o sběratelství, vášeň pro něj, a teprve druhý bod je investice,“ dodává Kohout.
Tento pátek a sobotu Kohout a jeho portál bankovky.com pořádají prostřednictvím platformy Livebid.cz letošní ročník online aukce bankovek. Na ní budou moci sběratelé rozšířit svou kolekci i o některé velmi vzácné kousky, a to nejen domácí, ale i zahraniční. A také o ty z období Rakouska-Uherska, které je mezi tuzemskými sběrateli velmi žádané.
Mezi nejvýznamnější položkami aukce je i sbírka rakousko-uherských bankovek, která je výjimečná nejen svými vysokými nominálními hodnotami, ale rovněž zachovalostí některých kusů. Ze vzácných československých bankovek pak budou v nabídce dva klasické chybotisky: téměř perfektně zachovalá jednokoruna z roku 1919 série 014 s chybným datem 5. dubna 1919 a 200koruna z roku 1993 s proužkem REPUBLIQUE DU ZAIRE.
Papír na tisk této bankovky byl přivezen do Státní tiskárny cenin ze zahraničí, dodávka však omylem obsahovala i papír určený pro republiku Zaire. Většinu chybně vytištěných bankovek se pak podařilo zachytit buď v tiskárně, nebo v České národní bance a byly zničeny. Pár se jich ale zachovalo.
Žen je mezi námi málo
Podle Aleše Kohouta se většina tuzemských sběratelů zaměřuje hlavně na období Československa a protektorátu, protože čím hlouběji do minulosti, směrem k Rakousku-Uhersku, zamíří jejich zájem, tím méně bankovek je k mání, neřkuli bankocetlí, nejstarších papírových peněz používaných v monarchii.
Typického českého sběratele bankovek si Kohout vykreslit netroufá. „Jde o průřez populace. Zmínil bych, že je mezi námi málo žen, alespoň mezi lidmi, kterým rozesílám katalogy. Průřez je jinak široký: od vrcholových bankéřů nebo bohatých restituentů až po studenty,“ vypočítává.
Sbírání bankovek se začalo v bývalém Československu rozvíjet teprve v 70. letech minulého století, popisuje Kohout. Nemá tedy až takovou tradici jako například numismatika. Sám Kohout začal se sběratelstvím už ve 13 letech. „Měl jsem vzory v rodině. U nás se sbíraly známky, mince, bankovky. A nejvíc mě chytly právě bankovky“
Zpočátku se zaměřil na československé bankovky. Výhodou bylo, že na přelomu 60. a 70. let tehdejší Státní banka československá uvolnila sběratelům bankovky od počátků první republiky až po měnovou reformu v roce 1953. „Takže bylo snadné vytvořit si vzorové album,“ podotýká Kohout s tím, že v 90. letech se taková sbírka, v níž bylo 30 až 40 bankovek, dala koupit za zhruba dva tisíce korun. Dnes je její hodnota mnohem vyšší.
Sběratelům pak zhruba v polovině 90. let pomohla Česká národní banka, když uvolnila zásoby starých bankovek od roku 1953 až po ty kolkované z roku 1993.
Nějaký bony?
A jakou cenu mohou některé vzácné bankovky dnes mít? V jednom z předchozích ročníků aukce se například vydražila pětitisícovka z roku 1919 za 14,5 milionu korun. Stala se tak nejdražší bankovkou na českém sběratelském trhu. „O rok později excelovala slovenská jednokorunová bankovka. Tento jediný dochovaný exemplář z roku 1945 se prodal za 1,5 milionu korun, tedy za více než patnáctinásobek vyvolávací ceny,“ uvádí Aleš Kohout.
Na loňské aukci pak svedli zájemci boj o 50haléřovou tuzexovou poukázku z roku 1958. Nový vlastník ji vydražil za 1,26 milionu korun. Také tuzexové poukázky, lidově bony, které komunistický režim zavedl v roce 1957 jako svého druhu měnu pro své prominenty, za něž si mohli ve zvláštních obchodech kupovat často luxusní zboží ze Západu, patří mezi cíle zájmu části českých sběratelů bankovek.
