Byznys s aurou Nagana. Čeští magnáti investují do hokeje sny, které se jim v penězích nevrátí
- Zatímco fanoušci vyhlížejí další olympijský zázrak, nejbohatší Češi jako Petr Dědek nebo Karel Pražák lijí miliardy do hokejových stadionů a klubů s vědomím, že nejlepším možným výsledkem je „černá nula“.
- Symbolem nové éry se mají stát ambiciózní hokejové projekty jako pardubická aréna pro 22 tisíc diváků.
- Český hokej však naráží na bariéru v přístupu mladých hráčů k tréninku.
Češi si už brzy u televizních obrazovek houfně zadoufají v opakování olympijského hokejového zázraku v Naganu 1998. Spíš než výkony reprezentace ale dnes působí jako zázrak chuť nejbohatších Čechů investovat do sportu, na kterém nevydělávají.
Až na únorové olympiádě nastoupí česká hokejová reprezentace, jakkoli papírově slabší v porovnání s Kanadou nebo USA, intenzivně fandit jí bude také část významných českých byznysmenů. A nejen z vlasteneckých pohnutek. Podobně jako po slavném vítězství Růžičky, Jágra, Haška a spol. v naganském „turnaji století“ by i v případě českého medailového úspěchu v Miláně 2026 nejspíš ještě zesílil už tak rostoucí zájem fanoušků o utkání domácí ligy. A to bez ohledu na to, že si v ní mnoho olympioniků nezahraje, současné sestavě reprezentace dominují hráči ze zámořské NHL.
S dalším růstem návštěvnosti domácích ledových chrámů by ale stály na pevnějších ekonomických základech ambiciózní hokejové plány některých českých miliardářů. Konkrétně v Pardubicích by mohla jen pár měsíců po skončení olympiády začít stavba multifunkční arény pro více než 22 tisíc diváků, která by se stala největší budovou svého druhu na světě. „Z obchodního hlediska kluby nemohou ekonomicky spoléhat na přestupový trh s hráči nebo příjmy z Ligy mistrů jako ve fotbale. Důležité proto je, abychom měli včetně svazu vizi, kam český hokej posouvat. Z hlediska klubů je klíčová infrastruktura a rozvoj stadionů, aby na ně chodilo stále více fanoušků,“ vysvětluje developer a vlastník klubu Dynamo Pardubice Petr Dědek, jehož společnost DD Invest stavbu obří arény s odhadovanými náklady přes deset miliard korun platí.
„Byli bychom rádi, kdyby jarní termín výstavby vyšel. Existuje ale ještě pořád mnoho faktorů, které jej mohou posunout,“ dodává podnikatel, jenž se stal většinovým majitelem Dynama v roce 2020 a zastává názor, že hokej je dnes v Česku sportem číslo jedna. Což je tvrzení, které už řadu let spolehlivě vyvolává jiskřící debaty nejen na sociálních sítích. Pro rychlé srovnání pár čísel: Na utkání základní části minulé extraligové sezony chodilo v průměru rekordních skoro šest tisíc diváků. To je údaj jen o pár stovek nižší než průměrný počet diváků na zápasech fotbalové Chance ligy, jichž se však kvůli odlišnému formátu soutěží odehraje výrazně méně než v extralize ledního hokeje. V debatách o tom, který sport by v Česku zasloužil přívlastek národní, ale v neposlední řadě zaznívá také vyšší televizní sledovanost utkání hokejové reprezentace v porovnání s tou fotbalovou. Na to má ovšem vliv i sportovní forma obou výběrů. Hokej v tomto ohledu jednoznačně vede.
Zlatý sport s černou nulou
Českému hokeji k současné popularitě napomohlo vítězství domácí reprezentace na mistrovství světa 2024 v Praze a Ostravě. Jen velmi ojediněle se stává, aby turnaj vyhrála pořadatelská země. Hokeji ovšem dělá v tuzemsku reklamu také rostoucí sportovní úroveň extraligy, která je mimo jiné důsledkem angažmá movitých podnikatelů typu Dědka nebo vlastníka hokejové Sparty Karla Pražáka. Ti dokážou některým špičkovým českým hokejistům nabídnout výdělky na úrovni elitních evropských lig. Rozdíloví hráči, tedy ti, kdo umějí rozhodnout vyrovnaný zápas, jako je třeba Roman Červenka, tak mají méně důvodů zůstávat dlouhá léta v cizině, aby se finančně zajistili i na dobu po skončení sportovní kariéry.
Ani možný další nárůst návštěvnosti na domácích stadionech však z hokeje neudělá takový byznys, aby na něm mohli miliardáři rychle bohatnout. Dává jim však možnosti zviditelnit své firmy nebo si plnit klukovské sny, aniž by u toho prodělali. „Ekonomickým cílem každého hokejového klubu by měla být nula, nemusíte být ani tolik ziskoví. Dynamo má takový výtlak, že je to dosažitelný cíl. V souvislosti s obchodním potenciálem nové haly je ale přece jen nutné rozlišovat mezi pozicemi hokejového klubu a jejího investora. To jsou dvě různé věci,“ rozkrývá Dědek provozní ekonomiku klubu, který by mohl dvaadvacetitisícovou halu aspoň v play-off bez větších problémů vyprodat.
Že to nemusí být úplně nedosažitelný cíl, naznačuje konkurenční Sparta. Té se v loňské sezoně podařilo zcela zaplnit pronajímanou O2 arenu pro více než sedmnáct tisíc fanoušků na každý domácí zápas vyřazovací části. Podle generálního ředitele HC Sparta Praha Petra Vosmíka je to právě další růst návštěvnosti domácích utkání i během základní části, který by mohl zásadní měrou přispět k tomu, aby se jeho klub dostal do významnějšího provozního zisku. „Na využití diváckého potenciálu dlouhodobě pracujeme a jsme v tom evropským lídrem. Atraktivní hokej a zábava, více fanoušků v hale a vyšší sledovanost s sebou přinášejí i rostoucí zájem obchodních partnerů a sponzorů o spojení se značkou HC Sparta Praha,“ popisuje Vosmík. Ještě více vytěžit fanouškovský potenciál chce také úřadující extraligový šampion Kometa Brno, jež by měla hrát v letos dokončované T-Mobile areně pro třináct tisíc diváků.
Domáci kapitál prosakuje do nižších ligových pater
O atraktivitě českého hokeje ale svědčí i to, že v poslední době začal lákat byznysmeny také do podpory klubů, jejichž vítězství v české extralize by bylo ještě překvapivější než úspěch české reprezentace na milánské olympiádě. „Neohlížel jsem se na ostatní a nechci Energii Karlovy Vary srovnávat se Spartou nebo Pardubicemi. Moje koncepce je jiná ve sportu a jiná v podnikání,“ říká spoluzakladatel skupiny Pale Fire Capital Dušan Šenkypl, který před třemi roky vstoupil do karlovarské Energie. „Nebudeme ve Varech stavět nejdražší tým z nejznámějších jmen. Chceme být agresivní štikou s vítěznou mentalitou, ochotou tvrdě pracovat a obětovat se pro tým. Chceme s průměrným rozpočtem hrát nadprůměrný hokej,“ dodává Šenkypl, přiznává nicméně, že v probíhající sezoně tato očekávání jeho tým zatím příliš nenaplnil. Své podnikatelsko-hokejové dobrodružství každopádně nebere jako investiční, ale emotivní záležitost. Hokej řadí mezi sporty, které emocí přinášejí nejvíce. Včetně zklamání.
U většiny hokejových klubů v Česku se tedy standardní podnikatelské měřítko maximalizace zisku v podstatě nedá uplatnit. Domácí kapitál však může překvapivě snadno dotéct i na místa na první pohled ještě nečekanější a sportovně odlehlejší než poněkud odřízlý západní kraj republiky. Emoce a příběhy outsiderů, kteří by chtěli boxovat nad svou váhovou kategorii, snadno najdeme i v druhé nejvyšší hokejové soutěži, kam se postupně propadly známé značky Slavia Praha, Vsetín, Zlín nebo Dukla Jihlava.
Právě klub z Vysočiny byl v době prosincové uzávěrky tohoto e15 magazínu tím dosud posledním, který převzal bohatý tuzemský vlastník. Od léta Dukla Jihlava patří skupině SPM Invest miliardářů Marka Španěla a Slavomíra Pavlíčka. Původně uspěli v byznysu kolem vývoje a prodeje počítačových her a v současnosti patří i do žebříčku stovky nejbohatších Čechů podle propočtů e15. „Duklu jsme si vybrali hlavně díky bohaté historii, špičkové práci s mládeží a sympatické koncepci vedení, jak tým vrátit zpět mezi elitu našeho hokeje. V Jihlavě lidé hokejem žijí a je to vidět na každém rohu. Krásná a moderní nová hokejová hala samozřejmě také není k zahození,“ připomíná nadšený amatérský hokejista Pavlíček nedávno otevřenou architektonicky výraznou Horáckou multifunkční arénu, jejíž stavbu spolu s Jihlavou financoval Kraj Vysočina a Národní sportovní agentura.
Pavlíček se donedávna považoval za fanouška pražské Slavie, vlivem okolností se však z něj stal duklák doufající v postup do extraligy. K tomu by ale musel klub, do něhož SPM Invest nalil 40 milionů korun, v přímém souboji na čtyři vítězná utkání porazit nejhorší tým nejvyšší soutěže. A v takové sérii má druholigový klub jen výjimečně roli favorita.
„Kvalita českého hokeje obecně stoupá. To je vidět i na naší druhé nejvyšší soutěži, kde vidím tři až čtyři kluby, které mají extraligový potenciál. Proto jsem neměl problém podpořit právě Duklu, byť byly i možnosti vstoupit do některého z klubů z nejvyšší soutěže,“ popisuje podnikatel, pro něhož není Jihlava první byznysovo-hokejovou zkušeností. Přede dvěma lety nechal postavit v pražských Butovicích menší SPM Arenu pro mládežnický tým HC Smíchov 1913, který přišel po zavření stadionu na Nikolajce o střechu nad hlavou.
Právě podporou mládežnického hokeje dávají hokejoví mecenáši najevo, že své sepětí s ledovými kluzišti berou jako dlouhodobější závazek. Aktivity SPM v této souvislosti nejsou výjimkou. Matka hokejové Sparty Kaprain už tři roky provozuje zimní stadion Kateřinky na Jižním Městě, kde mají zázemí kromě hokejových kroužků třeba i parahokejisté. Modernizace čeká další halu z portfolia Kaprainu, letňanskou Ice Arenu, kde v létě trénuje mimo jiných také David Pastrňák. „Provozní rozpočty obou hokejových hal lze při správném hospodaření držet kolem nuly, rozhodně se ale nedá mluvit o nějaké návratnosti investice do jejich výstavby. Bez investic veřejného sektoru a silných finančních skupin, které podporují sport, není rozvoj pro zázemí hokeje a obecně sportování možný,“ upozorňuje šéf hokejové Sparty Vosmík.
Zároveň existují další způsoby možného pozvednutí mládežnického hokeje. Takové, jež nutně nevyžadují investice do nových stadionů, ale předpokládají systematičtější práci s nadanými sportovci. „Usnadňujeme talentovaným hráčům posun i do amerického a kanadského hokeje, protože věříme, že jim to pomůže ve sportovním i osobnostním rozvoji. Podařilo se nám provázat naši mládežnickou akademii s extraligovým týmem, kde dáváme pravidelně šanci talentovaným hráčům,“ shrnuje Šenkypl strategii hokejových Varů, která má aspoň částečně rozptýlit obavy slibných sportovců, že nedostanou šanci vyniknout.
Jejím výsledkem je například smlouva osmnáctiletého útočníka extraligových Varů Vojtěcha Čihaře s klubem NHL Los Angeles Kings, již podepsal loni krátce před Vánoci. „Mladí u nás mají dostatek prostoru a hrají i v elitních formacích a na přesilovkách. Zároveň se posouváme v tom, jak identifikovat špičkové talenty také mimo Karlovarský kraj, který je velmi malý,“ dodává Šenkypl.
Pastrňákovo varování před českou náturou
Tělem i duchem nadané tuzemské sportovce může odrazovat rovněž představa obtížného skloubení hokeje a kvalitního studia. Zejména v USA je přitom zavedenou praxí kombinovat vzdělávání s účastí v kvalitních univerzitních sportovních ligách. Větší zapojení domácího velkokapitálu do hokeje by ale mohlo v ideálním případě přispět i k rozkvětu vysokoškolského sportu v Česku. Myšlenku rozvoje univerzitní ligy podporuje například spolumajitel Dukly Jihlava Slavomír Pavlíček. „V neposlední řadě bychom v Jihlavě rádi pomohli vytvořit moderní sportovní akademii na té nejvyšší úrovni. Je tu univerzita, je tady zázemí, infrastruktura, nový stadion, je tu nadšení lidí. Asi jen málo měst u nás má takový potenciál,“ vypočítává spolumajitel SPM kroky, jež by mohly pomoci přivést k hokeji nové mladé hráče nebo je u časově a finančně náročného sportu udržet.
Jenom tak by Česko jako hokejová země mohlo mít šanci aspoň částečně zmírnit brutální nevýhodu oproti Kanadě, která je v 21. století dominantní. Ta má čtyřikrát více obyvatel, ale zhruba desetinásobně vyšší počet registrovaných hokejistů: kolem půl milionu. A tím i statisticky významně vyšší šance na to, že se mezi nimi objeví mimořádně nadaní sportovci jako Connor McDavid nebo obránce Cale Makar. Reprezentace javorových listů by neměla problém složit pro potřeby olympiády rovnou tři až čtyři týmy a všechny by patřily mezi favority na celkové vítězství. Tak obrovská je dnes síla kanadského hokeje.
To tuzemští trenéři řeší opačné starosti. V nejlepší hokejové lize hraje pravidelně tak málo Čechů, že by z nich nesestavili ani jeden plnohodnotný tým. Jenže ani všechny peníze světa či řádově vyšší počty dětí vstávajících do ranní tmy kvůli tréninkům by s tím nejspíš samy o sobě nic nenadělaly. Jak už dříve popsal nejlepší český hráč současnosti David Pastrňák z Boston Bruins, tuzemští mladí hokejisté zaostávají za Kanaďany, Američany nebo Švédy hlavně v ochotě tvrdě pracovat.
Pastrňák připomíná své zážitky ze švédského klubu Södertälje, kam z Havířova odešel už jako šestnáctiletý. Na severu Evropy následně musel výrazně upravit některé v tuzemsku běžné tréninkové návyky. „Ve Švédsku trenér přišel do tělocvičny s papírem v ruce, na kterém byl seznam cviků. Pověsil ho na stěnu a z tělocvičny zase odešel. Spoluhráči se hned zvedli a šli ke strojům a já si říkal, proč to dělají? Vždyť tu trenér není, nemá nás kdo kontrolovat,“ vzpomínal hokejista v podcastu Puk Pak Pivo v Česku na tolik rozšířenou snahu vše co nejvíc ošidit v zájmu vlastního pohodlí. Pokud by měli mít Češi v masovém měřítku takový přístup i k zaměstnání, olympijské prohry hokejistů by pak byly ten nejméně bolestivý problém této země.
