Láskou šílená Bridget Jonesová dělá světovou reklamu českému sklu. Klimchi trefilo vkus filmařů
Lukáš Klimčák není žádný velký filmový fanda. Existuje ale několik filmových scén, které ho zahřejí na duši. Láskou šílená Bridget Jonesová si postavila do kuchyně zelený džbán z produkce jeho firmy Klimchi, růžovou variantu tohoto sklářského výrobku může Lukáš už dva roky ukazovat ve filmu Barbie. Jeho byznys je pozoruhodný nejen pro tenhle na první dobrou viditelný úspěch. Lukáš Klimčák udržel i v těžkých ekonomických podmínkách fenomén českého skla při životě.
V příběhu cesty růžového džbánu do filmu Barbie hrála ještě roli náhoda. Produkce Warner Brothers v Leavesdenských studiích kousek od Londýna, kde se natáčel i Harry Potter, chtěla po Klimchi nějaký výrobek. Spěchalo se, jak už to v podobných případech bývá. Lukáš Klimčák jim z produkce značky nabídl růžový džbán se vzorem hobnail pojmenovaným podle anglického výrazu pro cvoček. A uspěl.
Majitel značky následně produkty firmy zalistoval do důležitých databází, a když se pak zelená varianta objevila v pokračování filmu s Bridget Jonesovou, o náhodu už nešlo tak moc jako v prvním případě.
K úspěchu pomohlo i to, kde se film natáčel – ve Velké Británii. Pro vysvětlení se můžeme vrátit filmovým trikem o pár záběrů zpět: Lukáš studoval ve Velké Británii světelný design a chystal se zapojit do rodinné firmy právě z tohoto oboru. Všiml si ale, že v londýnských obchodech chybí designové barevné a hravé sklo. Pár obchodníků tedy navštívil, a když do Česka odcestoval s první zakázkou za sto tisíc korun, zrodila se právě jeho firma Klimchi, jež brzy začala produkovat své vlastní originální výrobky. Logické tedy bylo, že je prodával do Británie.
Znáte Brity. Typickým nápojem je srílanský (koloniálním názvem ceylonský) čaj, nejprodávanějším jídlem Indií inspirovaná chicken tikka masala. A tak když produkce filmu o Bridget Jonesové hledala něco typicky britského do výbavy hlavní hrdinky, sáhla do oné databáze pro český džbán. „Teď už zbývá jen Tarantino a bude to všechno,“ usmívá se Lukáš Klimčák.
Barbie i Bridget Jonesovou viděl přibližně jednou, do jeho úzké filmotéky však brzy přibude další snímek. Zatím je to tajemství, ale prý to bude zajímavé. „Každopádně nám první úspěchy hodně pomohly. Zejména šílenství kolem Barbie vyneslo náš růžový typ vázy na vrchol našeho nejprodávanějšího zboží,“ říká.
Film je mocným spojencem marketingu. Viděli jste Jamese Bonda? V roce 2012 fanoušky fascinovalo, když v epizodě Skyfall přestal pít vodku s martini (protřepat, nemíchat) a přešel k europivu Heineken. Stál za tím product placement čili placené partnerství. Výrobce nizozemského europiva za zviditelnění zaplatil tvůrcům 45 milionů dolarů a následně rozjel reklamní kampaň. Lukáš Klimčák tohle zvládl sice v menším, ale zadarmo. Za umístění svých džbánů „zaplatil“ jen získaným úspěchem. „Obecně chceme být více vidět v popkultuře. Nejen ve filmech, rádi bychom navázali spolupráci s různými umělci napříč žánry,“ plánuje Klimčák.
Sázka na on-line prodej
Dostáváme se tak k receptu na to, jak obstát, nebo dokonce prorazit v těžké době. Klimchi to má vlastně v genech. Značka začínala v roce 2019, o pár měsíců později po přelomu roku dorazilo do Česka bezprecedentní omezení byznysu ve jménu covidové pandemie. „Dost rychle jsem si uvědomil, co se děje. Všechnu pozornost jsme vrhli na on-line prodej, a i když to ze začátku vypadalo všelijak, ukázalo se brzy, že celá kategorie home decor půjde nahoru. Lidé neměli kvůli omezením moc možností k realizaci a začali si vybavovat domovy. V důsledku nám to pomohlo v akceleraci povědomí o Klimchi,“ říká šéf značky.
Klíčová pro firmu byla spolupráce s designérem Františkem Jungvirtem, v té době ještě studentem. Stal se uměleckým ředitelem Klimchi. „Františka jsem si našel na Instagramu. Bylo to už ve fázi, kdy jsme se s firmou rozrostli, a já věděl, že se musím více zaměřovat na obchodní a strategické směřování. Měl jsem zájemce i z Británie, ale František mě zaujal tím, jak dokázal o věcech přemýšlet, i energií, která z něj šla,“ vzpomíná.
Dnes se sklářský designér osamostatnil, s Klimchi se rozešli v dobrém a firma hledá náhradu. Podobně jako v prvním případě se ohlíží za hranice i domů, ale české kořeny zřejmě zvítězí. O roli uměleckého ředitele by mělo být jasněji v průběhu léta.
Klimchi jako rodinná firma
Klimchi je rodinná značka. Její dvorní sklárnou je sklárna Jílek v Kamenickém Šenově. Manžel maminky Lukáše Klimčáka vedle podnikání ve světelném designu také vlastnil budovy sklárny, které pronajímal. Pár měsíců poté, co Lukáš svou značku založil, jeho bratranci koupili firmu, jež si sklárny pronajímala. Tím začala rodinná kapitola vlastnictví jak výrobní, tak designérské a obchodní produkce. „Sám bych ale sklo vyfoukat nedokázal. Byl jsem nějaký čas na huti, abych věděl, v čem ten obor spočívá, a od té doby chovám obrovský respekt ke všem, kdo tohle řemeslo zvládají,“ podotýká Lukáš Klimčák.
Rodinný byznys, důraz na on-line prodeje, rozkročení do zahraničí a odlišení designem, který se dá zvládnout v průmyslové výrobě, se tedy ukázalo jako recept na to, jak těžkou dobu ve sklářství přežít. Obecně platí, že zboží s přidanou hodnotou má lepší marže a odolá díky tomu výkyvům trhu. Klimchi to potvrzuje. „Vždy se snažíme uniknout komodizaci našeho produktu. Pokud je zákazníkovi jedno, jestli sklo bude mít od dodavatele A nebo B, tak se ocitnete v pasti. Nemůžeme ustoupit a každý den se musíme snažit hledat něco nového, aby zákazníci věděli, že pokud s námi budou, mají na své straně někoho, kdo udává trend a směr designu. Důkazem, že se nám to daří, je, když nás ostatní kopírují. Na jednu stranu je to špatně, ale bereme to i jako takové hořkosladké vítězství,“ popisuje Lukáš Klimčák.
Stejně důležitým prvkem je expanze. Británie už pro firmu dávno není trhem číslo jedna, Klimchi je rozkročeno do celého světa a Lukáš Klimčák se teď soustředí na USA. Inspirován úspěchem v době covidu se hodlá zachovat jinak než většina trhu – obavy ostatních o budoucnost mezinárodního obchodu se Spojenými státy plánuje využít ve svůj prospěch. „V USA bychom se chtěli rozvíjet prostřednictvím obchodů. Prodáváme tam sice napřímo, ale dopravit za oceán zboží ve větším množství se ukazuje jako problém. Obchody ho kvůli tomu často nemají. Přemýšlíme proto, že by distribuční síť vycházela přímo z našeho skladu v USA,“ říká.
Zároveň si chce být jistý, že jeho firma je natolik stabilní, že expanzi finančně zvládne. Loňský obrat kolem padesáti milionů korun prý letos určitě trumfne a vstup do USA je tedy blízko. Možná díky tomu vyjde i ono přání dostat Klimchi do Tarantinova filmu.
