Charles Elachi: Čekáme na pohon, který změní pravidla vesmírných letů

Co přivádí do Česka ředitele jedné z klíčových částí NASA?

Hovořil jsem zde na semináři pořádaném O2 o výzvách, kterým čelíme na poli průzkumu vesmíru. Neustále posouváme limity jak našeho poznání, tak technologií i lidských možností obecně. K tomu ale potřebujete nejen inteligentní lidi, ale také jejich představivost, odvahu, perfekcionismus a otevřenou mysl s ochotou poučit se z případného předchozího neúspěchu.

Když jsme u posouvání hranic a nároků, který z projektů NASA JPL byl pro vás v tomto ohledu nejnáročnější?

V podstatě všechno, co tam děláme, je velmi náročné. Zpravidla jsme totiž první na světě, kdo to vlastně dělá. Nicméně za výjimečnou výzvu jsem vždy považoval přistání našich robotických vozítek na Marsu.

To se za vašeho ředitelování povedlo celkem třikrát…

Ano, přistáli jsme tam se Spirit, Oportunity a Curiosity. Právě poslední přistání (s pojízdnou laboratoří Curiosity v roce 2012 – pozn. red.) bylo výjimečné, neboť náklad, který jsme potřebovali neporušený dopravit na povrch Marsu, vážil přes tunu. Celý proces přistání za pomoci technologie sky crane (dosednutí sondy pomocí jeřábu – pozn. red.) byl velmi komplikovaný a cokoli se při něm mohlo pokazit.

Na kolika projektech v současnosti NASA JPL pracuje?

Typicky máme v souběhu kolem dvanácti projektů ročně. Jinak samozřejmě monitorujeme 25 vesmírných sond, které jsme vypustili do sluneční soustavy v posledních deseti letech. V následujících osmi letech bychom pak rádi vyslali další desítku.

Soukromý sektor převzal štafetu ve výzkumu kolem letů na orbitu Země. Vládní agentury se tak můžou soustředit na výzkum týkající se letů do vzdálenějších částí vesmíru.

Lze říci, který z projektů je momentálně nejdůležitější? Je to příprava modulu Orion pro let k Marsu?

Obecně to jsou jakékoli části marsovské mise. V budoucnu bychom rádi dovezli zpět na Zemi vzorky tamní půdy, což představuje velmi komplikovaný projekt. Velký důraz však nyní klademe také na přípravu letu k měsíci Europa a provedení prvního vrtu jeho zmrzlou krustou k tamnímu suboceánu.

Ještě před pěti lety jsme přitom neměli tušení, zda a případně jak bychom mohli tyto projekty realizovat. Vedle samotných projektů je tak pro nás velmi důležité hledat chytré lidi a patřičně je stimulovat k tomu, aby je napadala další chytrá řešení.

Jedna věc je samozřejmě vyslat robotické vozítko, druhá pak vyslat pilotovaný let. Kdy se podle vás objeví první otisk boty člověka na Marsu? Jsme již na tento počin dostatečně vyspělí? Víme, co nás tam čeká?

V příštích dvaceti letech se tak pravděpodobně stane. Právě abychom si ověřili a zjistili, co nás tam čeká, vysíláme nyní tolik robotických zařízení. Učíme se, jak bezpečně přistávat, vzlétat, putovat tam a zpět. Testujeme toxicitu tamní atmosféry a půdy… V podstatě totéž jsme dělali předtím, než jsme vkročili na Měsíc.

NASA JPL šéfujete již šestnáctým rokem. Co vedlo ke změně přístupu americké vlády a zvýšení její ochoty financovat vesmírný výzkum?

Získat prostředky byl vždy boj, ale naštěstí nyní máme v Kongresu velmi silnou kliku zastánců vesmírného průzkumu. Obecně se nám tedy opravdu daří. Neskromně však musím přiznat, že je to díky tomu, že jsme v posledních letech odvedli vynikající výsledky.

Nejznatelnější to bylo po přistání s Curiosity na Marsu. Vytvořilo to neuvěřitelný vzruch napříč společností, vždyť samotné přistání promítali na big screenech na Times Sqare v New Yorku, on-line přistání na webu sledovalo přes padesát milionů diváků.

Jak vnímáte angažmá soukromých společností ve vývoji technologií pro lety do vesmíru? Měla by tato oblast zůstat v režii národních agentur, nebo by mělo docházet k předání této agendy dál?

To je vynikající nápad. V zásadě právě vládní agentury by měly vyvíjet technologie a dál je předávat firmám k byznysovému využití. Jsem rád, že soukromý sektor „převzal štafetu“ ve výzkumu kolem letů na orbitu Země. My se tak můžeme soustředit na vývoj a výzkum týkající se letů do vzdálenějších částí vesmíru.

Nemáte obavu, že se firmy budou snažit určité vlastní technologie zadržovat, aby si udržely konkurenční výhodu? Tím by hrozilo zpomalení tempa dobývání vesmíru.

Kdepak, ty firmy to nevyvíjejí, aby něco tajily, ale aby to následně samy využívaly a know-how dále prodávaly. V podstatě mezi jejich budoucími potenciálními zákazníky jsme i my v NASA.

Sledujete soutěž Lunar Race?

Ano, programy a soutěže tohoto typu jsou to nejlepší, co nás mohlo potkat. Motivují totiž mladé lidi k práci na vesmírných projektech. Vždy je dobré mít v určitém snažení zdravou konkurenci. Díky tomu mohou vzniknout unikání řešení problémů a přístupů.

Zmiňoval jste pětadvacítku sond, které poletují vesmírem. Které je vám osobně nejbližší?

Dá se říci, že všechny, protože mi každý den ráno o nich chodí report, na čem zrovna pracují a jaký je jejich status. Ale pokud bych měl vypíchnout nějakou svoji vyšší citovou angažovanost, tak tu jsem si vytvořil asi vůči Curiosity. Napadá mě ještě sonda Cassini, která nyní zkoumá Saturn. Tyhle dvě mise mám blízko u srdce.

Charles Elachi|Michael Tomes

Kde leží budoucnost lidstva a jeho průzkumu vesmíru? V uzavřených národních leteckých programech nebo široké kooperaci národů?

Jednoznačně by mělo jít o mezinárodní spolupráci. V tom také spočívá změna stávajících misí oproti dřívějším vesmírným závodům. V podstatě v každé misi, kterou máme, jsou zapojeni vědci z různých zemí a institucí světa.

Myslíte, že se někdy jako lidstvo dostaneme na nějakou Zemi podobnou planetu, jako je například loni objevená Kepler 186f, které někteří astronomové začali přezdívat Země 2.0?

V příštích dvaceti letech možná sestrojíme teleskopy, které tyto typy planet budou schopny důkladněji studovat, monitorovat. Ale vypravit se tam fyzicky, třeba jen s robotickým plavidlem, na to jsme zatím krátcí. V tomto ohledu stále čekáme na nějaký velký objev, technologický průlom, díky kterému zvýšíme rychlosti, jimiž jsme schopni cestovat vesmírem.

Je vůbec reálné, že se ale něco takového stane, že něco takového opravdu vymyslíme? Momentálně probíhají experimenty s iontovými motory, někteří se vrací k hrátkám s jadernými pohony. Nejsme však přece jen nakonec odsouzeni ke generačním vesmírným letům?

Elektrické motory jsou zatím asi tím nejlepším, co pro dlouhé lety vesmírem máme. Několik příštích generací bude mít za úkol podnikat první lety napříč sluneční soustavou, na zbytek vesmíru se stále budeme jen koukat prostřednictvím teleskopů. Ale kdoví, já jsem optimistou.

Vždyť před pár desítkami let by si naši předkové ani netroufli snít o tom, že budou moci létat mezi kontinenty v rámci pár hodin! V příštích třiceti čtyřiceti letech se opravdu může objevit pohon, který změní pravidla hry.

Je nesporné, jaký vliv na vědu a bádání kolem vesmíru má sci-fitvorba. Máte nějaké oblíbené vědeckofantastické dílo?

V mládí jsem velmi rád četl knihy Julese Vernea. Z té novější tvorby mě jednoznačně oslovily Star Wars. Při letu sem do Česka jsem stihl zhlédnout první tři díly a už teď se trochu těším na to, až si při zpátečním letu pustím zbylé části série.

Jde tak trochu o renesanci v zájmu o vesmír a vědu…

Je to dáno tím, o čem jsem se zmiňoval před chvílí. Mladí lidé a obecně veřejnost se začíná víc a víc o tato témata zajímat. A opět neskromně připomenu, že video a web s přistáním Curiosity již zaznamenaly přes 1,5 miliardy návštěv.

Tomu samozřejmě napomohla sociální média, která opravdu zmenšila svět, sblížila lidi. Vždyť k tomu, abyste viděl nejčerstvější fotografie z Marsu, vám stačí stáhnout si do telefonu naši aplikaci nebo sledovat náš Twitter či Facebook.

Na které přistání na planetě či měsíci se nejvíce těšíte? Opět na Marsu, nebo na Venuši, Měsíci či Europě?

Pilotovaný let bych určitě nejradši vyslal směrem k Marsu, na tom ostatně nyní pracujeme. Co se týče robotického průzkumu, tak se nejvíc těším na případné přistání na Europě. Ale tohle je pro mě trochu nevhodná otázka. Jsem jako dítě, těším se na vše, rád bych byl svědkem všech.

První kontakt. Jak bude vypadat den poté?