Elektronické zdravotnictví: levněji, efektivněji, jednodušeji

IBM

IBM Zdroj: IBM

Existuje několik hlavních směrů, kterými se ubírají debaty o budoucnosti zdravotnictví. Většinou se hovoří o změně objemu peněz do něj, o způsobech financování, o větší či menší regulaci systému. Přitom existují i jiné cesty, jak zdravotnictví pomoci– a možná s překvapivým potenciálem.

Zdravotnictví je velmi komplexním oborem. Je to obor plný paradoxů. Nikde jinde nenajdeme tak rychlý technologický vývoj a tak komplexní implementaci nejnovějších poznatků vědy, jako právě zde. Nikde jinde se také nesetkáme s tak různorodým propojením zájmů zúčastněných stran, od dodavatelů technologií, materiálů, přes poskytovatele primární či sekundární péče až po výrobce léků. Tato propojenost a provázanost motivací není vždy jen zaměřená na pacienta, ale také osciluje kolem systému financování a způsobu organizace práce. Těžko bychom také hledali obor lidské činnosti, který tak intenzivně proniká do veřejné správy a je tak významným politickým tématem bez ohledu na funkce či stranickou příslušnost debatujících.

Velkou výzvou je v současnosti náročnost fungování zdravotnictví daná především rychlým technickým vývojem a vědeckým pokrokem. Často je například diskutována možnost motivace pacientů k jejich odpovědnému chování vůči svému zdraví a možnost dohodnout si individualizované podmínky zdravotní péče, stejně jako je tomu v případě jiných komerčních pojištění. Mluví se také o rozhodnutích, která mají na zdravotnictví vliv, a zprostředkovaně pak i na uživatele péče. Zdravotnictví je trvalým tématem mnoha debat. Zde bychom rádi představili pohled sice méně obvyklý, ale zato relevantní a možná odpovídající na řadu otázek, které tradiční koncepční disputace zodpovědět neumí.

Komplexní systém

Jednotlivé prvky tvořící zdravotní systém sice poskytují špičkové a bez výjimky kvalifikované služby, občas ale postrádají informace nutné ke správné spolupráci. Ne vždy je tak dosaženo efektivní synergie mezi vynaloženými ekonomickými, technickými, a především lidskými zdroji. Příkladem je situace, kdy lékaři, kteří místo toho aby léčili, vyřizují administrativní formality, které však nejsou samoúčelné. Často existují právě proto, aby se zvýšila kvalita péče.

V systému zdravotnictví vyspělých zemí dochází dle statistik WHO a dalších organizací také k rostoucímu nadužívání účinných látek. Lékaři na celém světě předepíší mnohem více léků, než kolik jich je doopravdy potřeba. To má dva důsledky. Prvním z nich je bezprostřední ekonomická ztráta daná faktem, že se vydají léky, které nejsou potřeba a často ani spotřebovány. Ten druhý je však horší; nadměrná preskripce léků znamená také jejich nadužívání. Často dochází k tomu, že pacienti berou více léků na tutéž nemoc, které jim nezávisle na sobě předepsali dva lékaři (a někdy i více), případně užívání léků nebo terapií, které jsou ve vzájemné kontraindikaci . A to vše v důsledku nedostatečného sdílení a rychlosti přenosu informací.

Univerzální zdravotnictví tak, jak tradičně funguje v Evropě od minulého století, se stalo předmětem politiky. Interakce zdravotnictví a státní správy je přirozenou součástí existence obojího. Stát nebo kraje nesou do velké míry zodpovědnost za zdraví svých obyvatel, stejně tak ale zodpovídají za zdraví veřejných prostředků. A protože zdravotnictví je přirozeným konzumentem nemalých finančních částek, je pak na státní správě nalézat rovnováhu mezi oběma zájmy. Všimněme si, v této souvislosti, zajímavé věci.

Na počátku všeho stojí efektivní nakládání s informacemi, jejich dostupnost, aktuálnost, propojenost a relevance. Někdy informace zcela chybí, jinde nejsou tam, kde by měly být, aby mohly tvořit oporu stěžejních rozhodnutí kvalifikovaných osob. V některých případech chybí informace, která se na první pohled jeví jako marginální, ve skutečnosti však může mít fatální význam (například, zda již pacient užívá určitý lék, nelze-li se jej zeptat). Stejně jako nedostatek informací ubližuje zdravotnictví i jejich nadbytek, především u informací, které jsou buď v danou chvíli nerelevantní, a nebo neaktuální.

Z toho, co jsme se zde pokusili nastínit, vyplývá následující: velká část problémů zdravotnictví, ať už těch, které bezprostředně dopadají na příjemce zdravotní péče, nebo na ekonomické a koncepční aspekty oboru, pramení ve skutečnosti z nedostupnosti, neadekvátnosti nebo neaktuálnosti informací. Ve zdravotnictví pracují špičkoví profesionálové, management zdravotních zařízení je kvalifikovaný a motivovaný. Všechny prvky zdravotního systému mají tendenci pracovat pro dobro pacientů. Problémy, neoptimálnosti a důsledky z nich plynoucí, které někteří označují jako „nemoc zdravotnictví“, jsou ve skutečnosti nikoli chybou kterékoli jeho součásti, politickým vedením počínaje a pacienty konče. Příčinou nemoci zdravotnictví je nesprávné používání informací. Nemoc zdravotnictví je nemocí informací.

Chytré řešení

Současní odborníci analyzující zdravotnictví jsou přesvědčeni, že ekonomická optimálnost a maximální efektivita a kvalita léčby jsou faktory, které jsou svázány dohromady. Jednoho z nich nelze dosáhnout bez druhého. Existuje celá řada koncepcí, které se snaží řešit jednotlivé problémy, a jež byly popsány v předchozím textu. Strategií, kterou nabízí a globálně implementuje společnost IBM, je napomoci „vyléčení“ nemoci zdravotnictví vyřešením její prvotní příčiny. Tou je neoptimální nakládání s informacemi. Moderní zdravotnický systém využívá služeb celé řady informačních systémů a databází. V těchto systémech bychom mohli najít všechny informace potřebné k realizaci kvalitní zdravotní péče a k zajištění optimálního fungování zdravotnictví. Donedávna bylo ambicí většiny dodavatelů informačních systémů a strategií stávající infrastrukturu nahrazovat vlastními řešeními, případně doplňovat o nové prvky. Tím stoupala její složitost (a v důsledku toho logicky i cena), avšak přínos pro vznik optimálního rozhodovacího prostředí byl spíše menší.

Základní ambicí strategie digitalizace zdravotnictví a vytvoření tzv. eHealth, tedy elektronického zdravotnictví, proto není vytvoření nových informačních systémů, ale v prvé řadě maximální využívání stávajících kapacit – a to jejich integrací a zajištěním jejich vzájemné spolupráce. Informace obsažené ve stávajících systémech mají synergický potenciál. To znamená, že spojíme-li je dohromady, mohou přinášet mnohem větší prospěch, než by vznikl jejich pouhým součtem. Dalším prvkem strategie je inteligentní zpracování a následná práce s těmito informacemi.

Co to znamená? Například pro kvalitní rozhodování v konkrétní věci není podstatné, aby měl zdravotnický personál k dispozici všechny informace, ale pouze ty relevantní a aktuální. Implementace nových přístupů pak umožní obohatit informace i o takové, které doposud k dispozici nemá. Například o pohybech materiálu, užívání léků, kompletních anamnézách a nezbytných informacích o pacientech, sdílených znalostech lékařských zařízení, o využití jejich kapacit. Všechny tyto informace, jsou-li správně řízeny a vyhodnocovány, přispívají k optimalizaci péče. Zatímco nyní si v souvislosti s pojmem „optimalizace“ máme sklony představovat snižování kvality, u využívání eHealth strategií je tomu právě naopak – kratší čekací lhůty pro pacienty, dostatek podkladů pro lékaře či úspora léků je dosažena při současném snížení nákladů. Evropská komise ve studii „e-health for healthier Europe“ odhaduje potenciál na úsporu v ČR 2,8 miliónů lůžkodnů ročně pro chronicky nemocné s finančním dopadem úspor 11,5 miliard Kč při důkladném využití služeb e-Health a disease managementu.

eHealth a státní správa

Strategie elektronizace zdravotnictví slouží nejenom k optimalizaci péče o pacienta, ale také k optimalizaci organizačních procesů. Lidé, kteří jsou zodpovědní za tvorbu a realizaci zdravotnické politiky potřebují mít informace o chodu systému; ty nemohou být nikdy přesné a aktuální, není-li přesný systém sám. Jestliže hlavním cílem implementace chytrých strategií a eHealth je zlepšení péče o pacienta, významným vedlejším efektem je zprůhlednění zdravotního systému a potenciál pro možnost řízení a rozhodování patřičnými orgány mnohem přesněji a kvalifikovaněji, na základě daleko přesnějších vstupů.

Příkladem může být zkušenost kanadského zdravotnictví, kde důsledná implementace informačních systémů přináší návratnost v úsporách v porovnání s investicemi v poměru 8:1. Cestou optimalizace technologií a využívání elektronických strategií se vydaly také vlády v Norsku, ve Slovinsku a v celé řadě dalších zemí. Cílem, který sledují jejich přístupy, je kromě dosažení optimálnějšího fungování zdravotnického systému také potlačení některých nežádoucích jevů, které byly popsány výše a které v praxi mohou poškozovat uživatele zdravotní péče. Logika jejich rozhodnutí je prostá. Ať už o směřování zdravotnictví rozhoduje kdokoli, nemůže tak činit bez relevantních informací. Zdravotnictví je komplikovaný obor, a přesto, že je v mnoha ohledech nejmodernějším a nejprogresivnějším, v jiných ohledech zůstává velmi konzervativní. Právě to omezuje informační toky. Přitom nasazení nových technologií a integrace těch stávajících může velmi výrazně zvýšit jak efektivitu, tak bezpečnost celého systému i jeho „přátelskost“ vůči uživatelům péče. Lidem, kteří vytvářejí strategie a rozhodují o koncepcích, pak přináší relevantní informace o skutečném stavu věcí se zárukou, že tyto informace jsou aktuální a že popisují požadovaný celek, nikoli pouze výsek skutečnosti, k níž by se měly vztahovat.

Správné informace ve správnou dobu na správných místech

Ať už zdravotnictví používá jakékoli technologie, a ať už je tím, kdo určuje jeho koncepční i finanční směřování kdokoli, cíl zůstává vždy stejný: zajištění dostupné, kvalitní a bezchybné péče při dodržení stavu, kdy zdravotnictví využívá veřejné rozpočty pouze v nezbytné míře. Tomuto stavu se lze přiblížit jedině v případě, máme-li k dispozici správné informace ve správnou dobu a na správných místech. Toto platí ať už uvnitř zdravotního systému, tak navenek na úrovni jeho plánování a strategického rozvoje. E-Health a jeho důsledná implementace nám dává potenciál snadněji se vyrovnat s výzvami, kterým naše zdravotnictví čelí a bude na nás, občanech, pacientech a zejména zdravotnických profesionálech a politicích, nakolik této možnosti budeme umět v nejbližší době využít.