Dlouholeté debaty o tom, že je potřeba zkrotit velké internetové platformy, vyvrcholily před pár týdny, když 17. února vstoupil v platnost Akt o digitálních službách (Digital Services Act, zkráceně DSA). Složitá legislativa má za cíl vyjasnit fungování sociálních sítí, jako jsou Facebook nebo TikTok, udělat z internetu bezpečnější místo a zároveň tlačit na platformy, aby se intenzivně zabývaly nelegálním obsahem, který se šíří přes jejich kanály. Členské státy EU včetně Česka ale k celé regulaci přistupují podivně, jelikož jen pětina z nich je připravena nová pravidla vymáhat.
Facebook si kvůli tomu, aby se dokázal vypořádat s novými unijními pravidly, najal kolem tisícovky lidí. Jen šest členských států ze 27 bylo schopno do dnešního dne přijmout adaptační zákon, který upravuje nutné vnitrostátní předpisy, aby nová pravidla mohla být naplno vymáhána, devět členských států ani neurčilo národního koordinátora. A například ten tuzemský, Český telekomunikační úřad (ČTÚ), pod který bude agenda částečně spadat, nedostal na nové úředníky ani žádné peníze a musel je hledat pomocí interních škrtů.
Cílem DSA je bezpečnější online prostředí a ochrana základních práv v digitálním prostoru, tedy poměrně ambiciózní plán. Jádrem nové regulace je, aby uživatelé měli možnost se v případě pocitu nespravedlivého jednání ze strany internetové platformy domoci svých práv. Samotné velké sociální sítě jsou zároveň nově povinné automaticky kontrolovat, zda se jejich uživatelé neprojevují způsobem, který by mohl být považován za nelegální. Zároveň by díky DSA měli mít prověření výzkumníci přístup do „střev“ algoritmů, aby mohli nezávisle prozkoumat jejich případné dopady. I v roce 2024 totiž stále platí, že o fungování sociálních sítí víme s jistotou jen velmi málo, soukromé firmy totiž dosud do svého nitra nikoho zvenčí nepouštěly.
Nejde ale jen o 22 velmi velkých platforem, na které spadá více povinností. Nové nařízení se týká i menších hráčů, například internetových fór, cloudových služeb nebo online tržišť. Ti všichni budou muset například dbát na svou transparentnost, mít kontaktní místa pro případné stížnosti uživatelů či zohledňovat základní práva. Velkou část regulace v současné době vymáhá Evropská komise, která se třeba již začala zaobírat tím, jestli sociální sítě TikTok a X splňují nová pravidla.
Nicméně velká část tíhy nové regulace spočívá také na národních úřadech, v případě Česka jde o již zmíněný ČTÚ a Úřad pro ochranu osobních údajů. Na nich bude dozorovat služby, které mají sídlo v Česku. Ty jsou však neporovnatelně menší než giganty typu Facebooku nebo TikToku. Zároveň je ale Praha domovem i jedné velmi velké platformy, konkrétně pornoserveru Xvideos, který má kanceláře nedaleko Václavského náměstí.
ČTÚ ale nebude moci své pravomoci vykonávat hned, a to navzdory tomu, že nová pravidla platí již od poloviny února. Česko totiž zatím nepřijalo adaptační zákon, který do tuzemského právního řádu zavádí nutné úpravy. V současné době je totiž v mezirezortním řízení a podle odhadů úředníků ministerstva průmyslu a obchodu by mohl být zákon přijat parlamentem až ke konci roku s tím, že není jasné, zda tato legislativa vůbec parlamentem projde. V praxi tak sice platí nové mantinely, nemá je ovšem zatím kdo vymáhat.
„Je třeba na rovinu říct, že bez zákonného zmocnění nemůžeme postupovat v těch oblastech, ve kterých bychom jakýmkoliv způsobem zasahovali do práv a povinností subjektů. K tomu potřebujeme zákonné zmocnění,“ uvedl v Senátu na kulatém stolu radní ČTÚ Lukáš Zelený.
Český regulátor tak například nemůže řešit stížnosti na české zprostředkovatele online služeb, stejně tak nemůže řešit ani stížnosti ze zahraničí, které by případně přišly. Dále nemůže ČTÚ provádět kontroly a ukládat sankce. V neposlední řadě nemůže tuzemský úřad ani certifikovat důvěryhodné oznamovatele, jejichž upozorněními se musejí platformy zabývat přednostně, mimosoudní řešitele sporu ani prověřené výzkumné pracovníky.
„Dojednání adaptačního zákona je klíčové, to je záležitostí MPO. V zájmu nás všech je, aby byl zákon co nejdříve dokončen,“ doplnil Zelený. Právě nemožnost ceritifikace důvěryhodných oznamovatelů je přitom poměrně velká komplikace, jelikož tyto organizace měly dohlížet a případně upozorňovat na to, když narazily na nějaký typ nelegálního obsahu na sítích. Může jít například o dětskou pornografii, nenávistné komentáře či o výhrůžky smrtí.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
