V roce 1975 vyšel román Šógun amerického spisovatele Jamese Clavella. Inspirací byla krátká zmínka v historických textech o anglickém námořníkovi, který se v Japonsku kolem roku 1600 stal samurajem.
Recenze původně vyšla na avmania.zive.cz.
Šógun vypráví příběh anglického námořníka Johna Blackthorna, jehož loď ztroskotá na březích Japonska. Stane se poradcem místního vládce Toranagy, člena rady regentů, kteří dočasně vládnou Japonsku a jejichž vzájemná nevraživost hrozí překlopením v otevřenou občanskou válku. Mnoho postav z románu se přitom opírá o reálné osobnosti a události Japonska kolem roku 1600.
Román vyvolal světovou senzaci, stal se bestsellerem a v americké kultuře zažehl fascinaci Japonskem, jeho jídlem i kulturou. Pomohl tak změnit názor na Japonsko, ovlivněný druhou světovou válkou.
Více o samurajské kultuře >>>
První televizní minisérie
Jen krátce po úspěšném vydání románu začala práce na televizní adaptaci, která vznikla v roce 1980 v čele s charizmatickým Richardem Chamberlainem v roli námořníka Blackthorna a obsazením japonských rolí kultovními herci, byť sice na západě ne tolik známými – Toshiro Mifune, klíčový herec filmů Akira Kurosawy, se objevil jako Toranaga.
Televizní zpracování, které se ostatně vysílalo i v České televizi, přistoupilo k Šógunovi velmi zajímavým způsobem. Kniha je samozřejmě celá psaná jedním jazykem a japonské postavy spolu komunikují v rámci knihy „v angličtině“. V případě televizního seriálu ale všichni Japonci spolu mluví japonsky a John Blackthorne rozumí jen tomu málu, co mu přetlumočí jemu přidělená tlumočnice Mariko. Divák je tak ještě více pozorovatelem děje z pohledu Blackthorna a japonština v původním vysílání zněla zcela bez titulků.
Televizní seriál získal mimořádný celosvětový úspěch, ale z dnešního pohledu je přece jen zastaralý. Tvůrci se soustředili na romantickou linii mezi Blackthornem a Mariko a zákulisní intriky japonského dvora nedokázali kvůli volbě původní japonštiny dostatečně zprostředkovat, na rozdíl od původního románu. Výprava a zpracování pak odpovídá malé televizní obrazovce s mizerným rozlišením.
Nová doba, nový přístup
V roce 2018 začalo vznikat nové zpracování Šóguna (Shogun) pro televizní stanici FX. To má nyní premiéru i u nás na Disney+, přičemž my jsme mohli vidět osm z celkových deseti dílů. Novinka podle nás představuje dramatické vylepšení nejen staršího televizního seriálu, ale posouvá i původní literární předlohu na novou atraktivní úroveň.
Předchozí verze ale novinka nebere jako něco opovrženíhodného. Naopak si uvědomuje, že i díky nim žijeme v nové době, kdy japonská kultura je už nedílnou součástí té západní, obě kultury se vzájemně prolínají a současně s úctou respektují vzájemné odlišnosti.
Nová desetidílná minisérie tak nepotřebuje „známého bělocha“ v hlavní roli, aby uspěla na Západě. Naopak, roli Blackthorna hraje prakticky neznámý Cosmo Jarvis. Hraje ale výborně a díky němu má tato postava přesně tu správnou důležitost v celém příběhu. Netahá na sebe přílišnou pozornost a dává šanci vyniknout zbytku skvělého obsazení.
Japonské role hrají skvělí herci, kteří jsou přitom už velmi dobře známí a netřeba je západnímu publiku představovat. Hiroyuki Sanada jako Toranaga je dnes přesně tím kultovním filmovým samurajem, jako byl Toshiro Mifune v době prvního seriálu. Anna Sawai (Mariko) jen před chvílí hrála hlavní roli v seriálu Monarch: Legacy of Monsters, kde jejího otce hrál Takehiro Hira, který naopak v Šógunovi hraje hlavního padoucha.
Další výhodou nové doby jsou titulky. Staly se nedílnou součástí streamovaného obsahu a i anglicky hovořící diváci si často zapínají titulky v angličtině. Díky tomu se mohl Šógun plně opřít do japonštiny a zcela bez zábran ji použít jako hlavní jazyk i pro velmi podstatné situace.
Ono to z trailerů moc nevypadá, ale opravdu přes devadesát procent seriálu je plně v japonštině. Díky tomu politické vyhrocené dialogy s napětím hraným často doslova až na ostří nože můžete plně chápat a nepotřebujete nějaké dodatečné překládání ústy sličné Mariko. To, co v původním seriálu muselo logicky ustoupit do pozadí, je tady násobně výraznější, přesnější a věrnější.
Velký odklon od původního seriálu pak představuje zachycení romantické linie. V knize nemusí jít Blackthorne pro sex daleko, v původním seriálu jste zase místo doslovného sexu a politického napětí dostali romantickou linku zastřenou růžovými brýlemi (kvůli tomu byl i závěr seriálu o trochu jiný, než v knize).
Více o samurajské kultuře >>>
Dnes už ale seriálu nezvednete zájem několika odhalenými ňadry nebo sexem, který nijak neposouvá děj. Nový Šógun není rozhodně krotký, useknuté hlavy či odhalená těla nechybí, ale používá vše ve správném kontextu. Sex tu je snadno dosažitelný a místní nevěstinec je váženou institucí, ale pro osoby určitého postavení je nepřípustné, ba nemyslitelné nějaké lehkovážné chování. Pravidla, rituály a zvyky tu mají pro Japonce větší význam a hodnotu než i jejich vlastní život.
Na celkovém zpracování nového Šóguna je vidět, že dílo původně amerického autora přijali Japonci za své vlastní a přistupují k němu s úctou, jako by šlo o jejich původní historický román. Úžasná výprava a propracované kostýmy vyrážejí dech, zvláště když se zpětně podíváte na ukázky ze starého seriálu. Intriky a zvraty si v ničem nezadají s Hrou o trůny, přičemž právě s tímto seriálem HBO má řada tvůrců Šóguna zkušenosti.
Oproti poměrně rozmáchlému románu je seriál přehlednější, snížilo se množství lokací, nemusíte si pamatovat složitá jména a stačí vám vnímat různé tváře. Navíc důraz na oddělené používání japonštiny a angličtiny mnohem lépe zprostředkovává autentický zážitek oproti jednotnému jazyku. Seriál se v drobných oživeních vydává jinými cestami jak knížka, takže je zajímavý i pro čtenáře, samozřejmě se ale klíčové události nemění. Proto nejen ti, co Šóguna zatím neznali, budou s napětím sledovat děj, kdy můžete krájet hutnou atmosféru a viset na každém slovu i při něčem tak obyčejném jako večeři s pitím saké.
Nyní, po oficiální premiéře, lze říct, že nový Šógun sbírá pochvaly po celém světě a aktuálně se řadí mezi 10 nejlepších seriálů, které byly kdy natočeny. Samozřejmě – většina novinek se vždy na začátku nese na vlně zájmu, ale troufáme si říct, že vzhledem k mimořádné kvalitě seriálu se zařadí mezi seriálové perly.
