Nový rok přinesl honbu na piráty a připomněl polozapomenutá slovíčka PIPA, SOPA a ACTA. Frekvence zavíraných webů přerostla obvyklou mez a mnohá evropská náměstí začali plnit piráti s maskami Anonymous. Kdo by si to ještě na sklonku minulého roku pomyslel.
Vlastníci autorských práv, jejich legitimní lobbisté a mnozí zákonodárci jsou na koni a přicházejí se stále odvážnějšími návrhy. Britské policejní složky zase namísto obligátního oznámení o zastaveném warezovém doupěti každého návštěvníka webu pro jistotu rovnou dokonale zastraší.
SABAM versus Netlog
Občas ale zvítězí i druhá strana, za kterou se tentokrát postavil Soudní dvůr EU. Zatímco americké úřady sbíraly důkazy proti Megauploadu, v budově Soudního dvora Evropské unie v Lucemburku probíhal dnes už letitý spor mezi belgickým autorským svazem SABAM (Belgische Vereniging van Auteurs, Componisten en Uitgevers) a sociální sítí Netlog.
Netlog sice není warezové úložiště, ale stejně jako na každé jiné síti i zde si lidé mezi sebou sdílí nějaký ten materiál. Podle Wikipedie dnes služba eviduje okolo 94 milionů uživatelů a k dispozici je ostatně i česká lokalizace.
Netlog je belgický web a jeho uživatelé jsou převážně z Evropy. Důležitá je ta Belgie, belgický svaz SABAM je totiž poměrně aktivní a svou práci dělá opravdu s maximálním nasazením. Díky jeho aktivitě zmizela z tamní verze YouTube hromada hudebních klipů a dalším soustem měl být právě Netlog.
SABAMu se nelíbilo, že si uživatelé Netlogu mezi sebou vyměňují autorsky chráněný materiál a po provozovateli požadoval, aby na své servery nainstaloval monitorovací software, který by takové soubory rovnou mazal. Ostatně podobný software používá samotný svaz na internetu a odhaluje tak poškozování svých práv.
Rozpoutala se dlouholetá soudní pře, která nakonec vyvrcholila na tom nejvyšším možném stupni – v Lucembursku.
Zasahuje Soudní dvůr EU
Soudní dvůr EU je nejvyšší soudní instancí evropského společenství. Díky své rozhodovací moci a výkladu v podstatě dotváří evropské právo. „Teoreticky sice rozhodnutí Soudního dvora nemají charakter precedentů, nicméně v praxi bývají považovány za směrodatná,“ píše se na české Wikipedii.
Dnes se lucemburský soud vyjádřil i k letitému sporu SABAMu a Netlogu. Zpravodajem této kauzy byl dokonce český soudce Jiří Malenovský.
Nikdo nesmí nutit web, aby kontroloval data uživatelů
Ve světle současného dění a sílících tlaků, aby sami provozovatelé webových služeb kontrolovali uživatelský obsah, se rozsudek jeví tak trochu jako z jiné planety, soudní dvůr totiž žalobu SABAMu obrazně řečeno roztrhal na kusy.
Podle dvora není možné, aby mělo autorské právo vyšší váhu než právo na soukromí a přístup k informacím, což jsou nároky, které jsou zakotvené v unijních smlouvách a nařízeních. A ty by byly porušeny už tím, že by software bezdůvodně nahlížel do soukromých dat registrovaných uživatelů. Ostatně opět by se zde v plné míře projevoval princip presumpce viny – tolik kritizovaný v dohodě ACTA, který nemá v evropském právu své historické místo.
Z textu výše vyplývá potenciálně velmi zajímavé poselství. Místní soud nesmí nařídit provozovateli, aby sám kontroloval data uživatelů a to i kdyby se jednalo o audiovizuální dílo, které skutečně porušuje autorská práva.
Co všechno může rozhodnutí ovlivnit?
Tento rozsudek může mít dalekosáhlé následky, protože je v přímém rozporu s tím, o co se snažili třebas američtí kongresmani. Pokud nemůže být provozovateli nařízeno, aby aktivně kontroloval nahraný obsah svými uživateli a sám vyhledával obsah, který může být v rozporu s autorskými právy třetí strany, jen velmi těžko může být za tato data zodpovědný.
Soudy členských zemí by podle tohoto rozsudku teoreticky neměly nařizovat filtrování obsahu na P2P sítích (to se v mnoha případech děje) a do zajímavé pozice by se mohl dostat i YouTube, který se snaží data také sám kontrolovat a který se v minulosti také účastnil mnoha sporů.
Lucemburské poselství může být nakonec zajímavé i pro evropská webová úložiště, která pod tlakem událostí posledních týdnů zpřísňují svou politiku a mnohá z nich už aktivně mažou i ten obsah, který si zástupci vlastníků vysloveně nevyžádají.
Závěrečné rozhodnutí Soudního dvora EU
Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:
Směrnice Evropského parlamentu a Rady:
– 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“);
– 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti a
– 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví,
vykládané ve vzájemném spojení a s ohledem na požadavky vyplývající z ochrany příslušných základních práv, musí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby byl vnitrostátním soudem ve vztahu k poskytovateli hostingových služeb vydán příkaz zavést systém filtrování:
– informací ukládaných na jeho serverech uživateli jeho služeb;
– který se vztahuje na všechny tyto uživatele bez rozdílu;
– preventivně;
– výlučně na vlastní náklady a
– bez časového omezení,
způsobilý identifikovat počítačové soubory obsahující hudební, filmová nebo audiovizuální díla, k nimž navrhovatel údajně vlastní práva duševního vlastnictví, za účelem blokování zpřístupňování uvedených děl veřejnosti, pokud je jím porušováno autorské právo.
