Německá vláda se rozhodla zalepit díru v rozpočtu zrušením výjimky ze silniční daně pro zemědělská vozidla a kompenzace části spotřební daně z takzvané zemědělské nafty. Místní sedláci se bouří a veřejnost jim vesměs fandí. Ale to by nebylo Německo, kdyby se do vyostřené debaty nepřimotala i ekologie.
Je chladný lednový podvečer. Na příjezdových cestách a písečné pláži v okolí rampy malého trajektového přístavu Schlüttsiel v Severním Frísku stojí desítky traktorů, jejich obrysová světla tvoří rozsvícený řetěz lemující mělčiny Severního moře. U nástupního mola stojí asi stohlavý dav místních sedláků a hrstka policistů: „uvítací výbor“ pro ministra hospodářství Roberta Habecka svolaný přes sociální sítě.
Čekání si lidé krátí povídáním a pitím grogu, pro děti někdo uvařil kakao. Kolem půl šesté se na obzoru objeví světla trajektu MS Hilligenlei, který zajišťuje spojení pevniny s ostrůvky Langeness a Hooge. Za výbuchů zábavné pyrotechniky přistane trajekt u mola a začíná zdlouhavé vyjednávání. Habeck, který se vrací ze soukromého výletu, projeví ochotu promluvit si s třemi zástupci zemědělců. To protestující odmítnou a z davu se ozvou ojedinělé výkřiky: „Vylez, zbabělče!“
Některým cestujícím se podaří trajekt opustit, jiní – kromě pohledného ministra navlečeného do vlněného svetru s norským vzorem také několik rodin s dětmi či smuteční společnost povětšinou starších lidí – zůstávají. Když se kapitán trajektu rozhodne v zájmu bezpečnosti svých cestujících opět vyplout, bouchnou v davu saze a pár desítek lidí se snaží dostat na palubu. Mezi policií a protestujícími dojde k přetahování, policie musí u několika výtržníků nasadit pepřový sprej. Výpovědi svědků se později liší.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
