Z otloukánků dravci. Český kapitál dobývá Evropu a doma zcela vytlačil cizince, říká expert KPMG

Kdo chtěl v Česku dřív prodat firmu, většinou si plácl se zahraničním investorem. Dnes je ale všechno jinak. Domácí trh fúzí a akvizic jede naplno a drtivou většinu kupců už tvoří lokální kapitál. České finanční skupiny a fondy navíc vyrostly natolik, že ve velkém skupují i podniky za hranicemi. V rámci střední Evropy jde o naprostý unikát. 

Stagnace se českého transakčního byznysu zjevně netýká. „Nepamatuji se, že bychom někdy pracovali na více projektech než v současné době,“ říká Igor Mesenský, partner v oddělení Deal Advisory poradenské společnosti KPMG. Růst podle něj táhne hlavně fakt, že na nákupy vyráží čím dál víc středně velkých tuzemských firem. 

Tou hlavní změnou ale prošla samotná struktura kupujících. Domácí hráči teď podle expertů tvoří až 80 procent všech transakcí. Může za to rozmach private equity fondů, takzvaných SICAVů a family offices významných tuzemských finančníků. „Lidé se do private equity fondů naučili investovat, což dává trhu obrovskou sílu k dalším nákupům. V tomhle ohledu jsme v regionu střední a východní Evropy dost odskočili,“ vysvětluje Mesenský, který k tématu fúzí a akvizic vystoupí na dubnové konferenci pořádané společností Hodinový finanční ředitel. 

Rušný třetí kvartál

Podle dat poradenské společnosti TPA Valuation & Advisory loni vyvrcholila aktivita ve třetím čtvrtletí, kdy transakční benchmark ukazoval meziroční nárůst o 44 procent a jeho hodnota vzrostla dokonce devadesátinásobně. Solidní tempo s třicítkou uzavřených obchodů za zhruba 28 miliard korun si ale trh udržel i v samotném závěru roku. K nejvýraznějším tuzemským dealům, které tento růst formovaly, patřil mimo jiné prodej brněnského výrobce elektronových mikroskopů Tescan Group japonské společnosti Shimadzu za bezmála 18 miliard korun, pohlcení aerolinek Smartwings a ČSA tureckým dopravcem Pegasus či realitní expanze skupiny PPF, jež ovládla pražský hotel Hilton. 

Specifikum českého trhu má podle Mesenského jasné kořeny už v devadesátých letech. Zatímco třeba v mnohem větším Polsku tehdy neproběhla tak široká privatizace a nevznikla tam dostatečně silná investorská základna, u nás se zformovaly dravé finanční skupiny, které dnes určují tempo. 

Česko jim začíná být malé. Loni tak tuzemští investoři poslali do zahraničních akvizic víc peněz, než kolik jich ze světa přiteklo sem. Jména jako PPF, EPH, CSG nebo KKCG už mají venku značný respekt a jejich peníze tečou do nejrůznějších oborů. „Češi už jsou v zahraničí opravdu vnímaní jako investiční predátoři. Dřív nám chodila práce od našich zahraničních poboček, dnes naopak zadáváme práci my jim. Jsme prostě šikovní,“ dodává partner KPMG. 

Firmy mají peněz dost

Přestože peníze na akvizice v poslední době zdražily, na cenách firem to paradoxně moc vidět není. Očekávání prodávajících i kupců se stále celkem hladce potkávají. Jedinou větší výjimkou je automobilový průmysl, kde šly valuační násobky citelně dolů. Že se jinak ceny drží vysoko, je dáno silnou konkurencí; o zajímavé firmy se totiž pere více zájemců než dřív. 

Větší zájem nicméně zároveň natahuje samotný transakční proces. Cesta od prvního oťukávání k finálnímu podpisu trvá déle i proto, že domácí investoři mnohem víc spoléhají na externí bankovní financování, jehož vyjednávání celý deal zdržuje. 

Do prodejů firem navíc čím dál víc promlouvá stát. Zatímco antimonopolní úřad obvykle fúze blokuje naprosto výjimečně, novým strašákem se stalo prověřování přímých zahraničních investic, takzvaný FDI screening. „Setkali jsme se s tím i u společností, kde bychom to vůbec nečekali, a do budoucna to bude ještě přísnější,“ varuje Mesenský. Problémem je podle něj i fakt, že legislativa pracuje s pojmem „technologie dvojího užití“ poměrně vágně, takže si strany často nejsou jisté, co přesně vlastně podléhá schvalování. 

Novou velkou kapitolou přitom může být podle Mesenského pro český kapitál Německo. Tamní trh podle něho kvůli hospodářskému ochlazení nabízí rostoucí objem takzvaných distresových aktiv, tedy firem prodávaných pod tlakem. Vzhledem k tomu, že český bankovní sektor reportuje pokles špatných úvěrů a domácích nucených prodejů je minimum, zaměří tuzemské fondy a skupiny svou volnou likviditu na záchranné výprodeje v Německu, případně na přebírání dceřiných firem od oslabených německých matek.