Ženský fotbal jde nahoru. Nikoliv v odměnách hráček. Čekají, kdy je Česko přestane přehlížet

Čísla hovoří neúprosně. První i druhá fotbalová ženská liga mají v Česku každá po osmi klubech, jde tedy v souhrnu o několik stovek hráček. Odměny na hranici dvaceti tisíc korun měsíčně přitom dosáhnou jen vybrané zahraniční posily, které se dají spočítat na prstech jedné ruky. Většina fotbalistek tak hraje víceméně zadarmo nebo za peníze na úrovni kapesného.

Pro srovnání: Fotbalisté nejlépe placené padesátky v nejvyšší soutěži si přijdou řádově na stovky tisíc korun měsíčně, s bonusy to může být mnohem více.

Po práci na trénink, tak žijí profesionální fotbalistky

Kim Dinh Thanhová je hráčkou FC Slovan Liberec. Fotbal hraje od šesti let a jak vzpomíná, přivedla ji k němu sestra, která byla i její motivací pro to se zlepšovat. Kim dnes studuje a trénuje své následovnice. „Dokud nebudeme dostávat tolik, aby nás to uživilo, tak to nepůjde. Většina mužů z prvoligových klubů nemusí pracovat, a tak se fotbalu mohou věnovat naplno. My musíme být v práci či ve škole a následně hned spěchat na trénink a takhle to je takřka každý den,“ popisuje.

Markéta Vochoska Haindlová je předsedkyní České asociace fotbalových hráčů (ČAFH) a změny v ženském fotbale si předsevzala jako jeden ze svých velkých cílů. „Pro hráčky je složité, když musejí fotbal skloubit s civilním zaměstnáním. Pokud se rozhodnou založit rodinu, tak to pro ně znamená často konec kariéry,“ potvrzuje.

Ještě jednou k číslům, kterých je mimochodem ve srovnání žen a mužů ve fotbale k dispozici opravdu málo. Španělský sportovní web marca.com před časem přinesl srovnání, které zasazuje tuzemské podmínky do širšího evropského kontextu. Ve Španělsku vydělávají hráči La Ligy v průměru 2,3 milionu eur ročně. Minimální roční výdělek hráček je 16 až 30 tisíc eur. V překladu řečeno, Rozdíl je patrný i jinde v Evropě, ale Česko patří, co se ženského fotbalu týká, spíše mezi macešské státy.

Nářek Změlíkových věřitelů. Někdejší olympionik je „oddlužen“, splácel by tisíce let

Byznys

Proto je také pro české fotbalistky jedinou šancí na slušnou odměnu uplatnit se v zahraniční lize. A tam se těžko dostává, pokud není dobré zázemí doma. Tenhle začarovaný kruh by se podle Markéty Vochoska Haindlové mohl prolomit v horizontu pěti až deseti let. „Musí dojít ke generační obměně, aby se ženský fotbal alespoň přiblížil úrovni toho mužského,“ říká.

Chybí titulární sponzor

Sama má také poměrně jasno v tom, jak toho dosáhnout. Základní osu tvoří rovný přístup – více peněz – lepší výkony – více fanoušků – ještě více peněz. „Základním nedostatkem je, že ženská liga nemá ani svého titulárního sponzora. Ale nejde jen o soukromé zdroje. Stát také přispívá nemálo prostředků a nikdo už nekontroluje, zda existuje nějaký spravedlivý klíč při dělení zdrojů nebo přístupu k možnostem mezi muži a ženami,“ popisuje.

Ženský fotbal je přitom fenomén, na který se upíná stále větší pozornost. Když reprezentace hrála v říjnu v Hradci Králové ve čtvrtém kole Ligy národů UEFA s Bosnou a Hercegovinou, zápas v Malšovické aréně sledovalo 7488 diváků, což byla rekordní návštěva na domácím utkání A-týmu ženské reprezentace. „Něco neuvěřitelného, takhle by to mělo pokračovat,“ přeje si Kim Dinh Thanhová.

Loni byl také překonán absolutní rekord v návštěvnosti ženského fotbalového zápasu, když utkání Barcelony s Wolfsburgem v Lize mistryň sledovalo na stadionu 91 648 diváků.

FIFA také na loňském Mistrovství světa žen, které pořádala Austrálie a Nový Zéland, prodala jeden milion vstupenek. U televizí zápasy za měsíc vidělo kolem dvou miliard fanoušků. Mezi svazy zúčastněných zemí se pak rozdělilo 110 milionů dolarů, což je o 80 milionů víc než na předchozím šampionátu.