Majitel bytu má dostat náhradu za regulaci nájemného, rozhodl Ústavní soud

Ilustrační foto

Ilustrační foto Zdroj: Michael Tomeš_E15

Ilustrační foto
Ilustrační foto
Ilustrační foto
Ústavní soud v Brně
5
Fotogalerie

Ústavní soud vyhověl stížnosti vlastníka bytu v Praze, jenž dosud neúspěšně žádal náhradu za regulaci nájemného od června 2005 do března 2006. Ústavní soudci zohlednili loňská rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, který se zastal několika jiných majitelů domů. Podpořil tehdy způsob výpočtu náhrady, který je pro ně vstřícnější. Majitel bytu neúspěšně žaloval stát, soud se nyní bude muset kauzou zabývat znovu.

Dnešní nález Ústavního soudu se týká období před začátkem postupné deregulace. Primárním kritériem při rozhodování o výši náhrady za omezení vlastnického práva musí být rozdíl tržním nájemným v daném místě a daném čase a nájemným, které mohl vlastník získat podle tehdejší právní úpravy, případně které reálně vybíral. Právě v tom spočívá loni vyjádřený názor Evropského soudu pro lidská práva.

Podle dnešního nálezu však štrasburský soud připouští, že popsaný rozdíl nemusí být jediným kritériem. "Obecné soudy tedy mohou vzít v úvahu další okolnosti případu, přičemž odchýlení se od shora uvedené základní metody stanovení náhrady musí být založeno na věcných důvodech směřujících ke spravedlivému řešení věci a opřené o přesvědčivou a racionální argumentaci," stojí v nálezu.

Majitel bytu v konkrétní kauze žaloval stát o 116 270 korun plus příslušenství za nucené omezení vlastnického práva od června 2005 do března 2006. Omezení spatřoval v regulaci nájemného z bytu 3+1 o výměře asi 90 metrů čtverečních. Žalovaná částka podle něj odpovídala rozdílu mezi obvyklým a regulovaným nájemným za dané období.


Všechny články k cenám bytů najdete zde >>>


Obvodní soud pro Prahu 1 muži nejprve přiznal 107 269 korun, ve zbytku nárok zamítl. Stát zastoupený ministerstvem financí se odvolal, Městský soud v Praze pak rozhodnutí zrušil a obvodní soud napodruhé žalobu zamítl, s odkazem na judikaturu přijatou v mezidobí. Z té plynulo, že finanční kompenzace měla být přiznána pouze jako rozdíl mezi regulovaným nájemným pobíraným za užívání bytu v rozhodném období a regulovaným nájemným upraveným k 1. lednu 2007 podle zákona o jednostranném zvyšování nájemného. Odškodnění tak v podstatě podle tehdejšího výkladu české justice představovalo rozdíl mezi dvěma hodnotami regulovaného nájemného.

V konkrétní kauze rozdíl mezi oběma částkami činil 779 korun měsíčně, za celé období deseti měsíců pak 7790 korun. Podle obvodního soudu částku "nelze pokládat za tak citelný a intenzivní zásah do majetkové sféry žalobce a tedy omezení jeho vlastnického práva". Muž proto nedostal nic. Nyní se musí Obvodní soud pro Prahu 1 případem zabývat znovu.

Ústavní soud v minulosti opakovaně označoval regulaci nájemného za neústavní. Deregulace začala v roce 2007, skončila v Česku s posledním dnem roku 2012. Týkala se zhruba 700 tisíc domácností. Soudní spory ale trvají i poté. Majitelé domů dlouhodobě kritizovali výši náhrad přiznávanou českou justicí. Loni v pilotních případech Evropský soud pro lidská práva přisoudil třem stěžovatelům 2,19 milionu korun.

Respektováním způsobu stanovení náhrady, který plyne z rozhodnutí štrasburského soudu, předejde soudní moc dalším možným stížnostem, zdůraznili nyní ústavní soudci.