Nohavicovo město, kde se krade, špatně dýchá, a dobře baví

Jan Král
Všichni ji znají, všichni sem jezdí, ale mínění o ní valné nemají a žít tady netouží. Sedmička zjišťovala, jak vidí Ostravu její nejbližší sousedé.

Opavané, Karviňané i lidé z Frýdku-Místku mají jasno. Když se řekne Ostrava, bez váhání dodají: průmyslová. „Ostraváci jsou spíš dělníci, hutníci a tak. V Ostravě je hodně továren, tak se sem časem přesunuli lidé těchto profesí a nižšího vzdělání,“ prohlásil Radim Hájek z Opavy.
Byl jedním ze stovky lidí, jichž se Sedmička ptala na Ostravu a Ostravany. V anketě odpovídali obyvatelé tří nejbližších velkých měst, kde Sedmička v kraji vychází. Přemýšleli nad ostravskými plusy i minusy a vyšlo jim, že Ostrava, to je především smog, těžký průmysl, kriminalita a nepřizpůsobiví Romové. Ale taky město, kam jezdívají za velkými nákupy či pobavit se na Stodolní. Znají zdejší fotbalový Baník a možná ještě líp písničky Jaromíra Nohavici.
A vzpomněli si také na detaily, které si pomalu neuvědomí ani místní. „Vybavuje se mi krematorium na Slezské Ostravě. U nás není, takže musíme jezdit k vám,“ řekla šedesátiletá Věra Petrová z Frýdku-Místku. V minulosti měla Ostravu spojenou s obchodními domy Ostravice a Ostravanka, do kterých jezdila nakupovat s rodinou. „Jela jsem tam s pětistovkou a pro každého jsem něco přivezla,“ vzpomínala Petrová.

Hutě vítězí

Ve Frýdku-Místku skoro čtvrtina z oslovených lidí odpověděla, že Ostrava, to jsou pro ně hutě a těžký průmysl. A každý sedmý považuje za symbol Ostravy Novou radnici. Frýdeckomístečtí podle svých slov v Ostravě také hodně navštěvují ČEZ Arénu či nákupní centra.
Také v Opavě má Ostrava pořád nálepku černá: „Kouř, smog, smrad, kouřící komíny,“ to hned v jedenadvaceti případech ze čtyřiatřiceti uvedli Opavané. Vzpomněli si ještě na Novou radnici a na Stodolní. Ale víc než zábava se jim s Ostravou pojí spíš pojmy jako práce či povinnost.
Podobně to dopadlo v Karviné. Ostrava, to jsou podle Karviňanů hutě, špinavý vzduch a typický ostravský zápach. „Nijak zvlášť se mi v Ostravě nelíbí. Možná je to proto, že jsou si naše města tolik podobná,“ vysvětloval Jan Daněk z Karviné, proč nemá Ostravu spojenou s něčím příjemnějším.
Obdobně to vidí i Klára Slamová z Frýdku-Místku. „Žít bych tam tedy určitě nechtěla. Ostrava podle mne není určitě nějak pohodlným místem k životu,“ dodala třiatřicetiletá úřednice.
„Do Ostravy jezdím pravidelně, protože tam musím pracovně. Je to pro mě šedivé město. U nás v Opavě třeba svítí slunce, ale když sjíždím z Velké Polomi, nad Ostravou vidím smogovou pokličku. Bývá to depresivní pohled,“ prohlásil Radek Mainuš z Opavy.

Nohavica a ostravština

Když se lidí z okolí zeptáte na nejznámější ostravskou tvář, neváhají. Je to jednoznačně písničkář Jaromír Nohavica. „Mám v autě snad všechna jeho cédéčka. Nedovedu si představit Nohavicu v jiném městě než právě v Ostravě,“ prohlásil Radek Mazurek, řidič z Frýdku-Místku.
Ale na frýdecko-místeckých ulicích si lidé vzpomněli i na další známé ostravské tváře: starší muž jmenoval herce a baviče Josefa Kobra, mladé studentky pro změnu postavy současné ostravské kultury, spisovatele Jana Balabána, Petra Hrušku, výtvarníka Jiřího Surůvku. V Karviné zase lidé často jmenovali Rudu z Ostravy, byť jeho představitel, herec Michal Kavalčík, je z Českého Těšína.
A pak je tu ostravština. Ostravané mluví jinak. Krátce, rychle a podle některých i poměrně málo. „Jsou takoví rychlí a málomluvní,“ popsal Ostravany Petr Novotný z Opavy.
Ostrava má podle Marka Hrubeše něco do sebe. Je svá. „Ostraváci jsou zvláštní. Na první pohled působí nepochopitelně, ale mají své kouzlo. Mnoha lidem se na první pohled nelíbí, ale když je víc poznají, změní názor,“ říká sedmadvacetiletý obchodní zástupce Hrubeš. Lichotek zaznělo při anketě pomálu. Přespolní město spíš hanili a kritizovali. „Jezdím do Ostravy s kamarády na Stodolní. Jednou dvakrát za měsíc. Sama bych tam nikdy nevyrazila, mám strach z kriminality. Ta je v Ostravě velká,“ řekla Marcela Kalinová z Opavy. Ostravě podle mnohých nedělají dobré jméno ani Romové. „Několikrát jsem šla přes Masarykovo náměstí, když tam na sebe pokřikovaly romské ženy. Měla jsem celkem strach. Není to příjemná vzpomínka,“ konstatovala Jitka Šedová z Karviné.