Vladimír Pikora: Dost škrtů, teď bude pohádka o růstu
Evropští politici nyní našli nový idol. Prý už bylo dost škrtů. Logicky tvrdí, že bez hospodářského růstu nelze ozdravit veřejné finance, a proto se nyní musíme zaměřit na prorůstová opatření. To skutečně nevěděli dříve? Co dělali dosud? Bojovali proti růstu? Zajímavé je, že heslo o prorůstové politice, které je ve světě chápáno jako levicové, se nám v Česku snaží prodat i ODS.
Zřejmě je česká pravice už tak mentálně vyčerpaná, že potřebuje vypouštět levici rybník jejími vlastními hesly. Kdybych měl shrnout, jak si premiér na ideové konferenci představoval prorůstovou politiku, řekl bych: stokrát omleté fráze.
Nejsmutnější floskulí je boj proti administrativě. Volala snad vláda někdy po opaku? Zateplení domů jako akcelerátor růstu je také úsměvné. Není to špatný krok, ale ekonomiku to akceleruje asi tak, jako by si šnek přilepil na tykadla spoiler, aby měl pořádný přítlak.
Prorůstová politika by měla vypadat jinak. Neměla by vytvářet ani jedno nové úřednické místo. Vláda by si měla uvědomit, že krátkodobý růst neovlivní, ani kdyby se stavěla na hlavu. Ten je u nás dán vývojem v eurozóně. Pokud Německo rychle poroste, tak my porosteme i bez prorůstových opatření. Pokud bude Německo prudce padat, budeme padat také i s prorůstovými opatřeními. Krátkodobě jsou prorůstové politiky jen a pouze podvodem na voličích.
V dlouhém období je to věc jiná. Prorůstová politika potřebuje tři pilíře. Prvním jsou lepší instituce, což znamená hlavně boj s korupcí. V české ekonomice se podle těch nižších odhadů ročně rozkrade zhruba sto miliard korun. Ty tíží ekonomiku jako sprintera koule na noze. Bojím se však, že v politice je nyní příliš mnoho lidí, jimž stav vyhovuje a bojují s korupcí jen na oko.
Druhým pilířem prorůstové politiky má být právní prostředí. Dokud nebudou právníci chápat, co chtěl autor zákonem říci a dokud zde budou zákony, které během pár let zažijí desítky novel, nikterak oslnivě neporosteme.
Třetím pilířem prorůstových opatření je údržba podnikatelského prostředí. To má být hlavně konkurenceschopné a stabilní. Příkladem nestability může být přístup státu k daním, s nimiž politici hrají ping-pong. Kdo v této zemi může něco plánovat, když jsou tu každý rok zásadní daňové změny? „Ideje“, které zatím reprezentují českou prorůstovou politiku, jsou úplně k ničemu.
Autor je hlavním ekonomem společnosti Next Finance
