V čem jsou podle vás opatření na Pražském hradě bezprecedentní? Byl někdy v minulosti hradní areál tak přísně střežen?
Trvalé opatření tohoto druhu, tedy policejní prohlídky všech, kteří do areálu Hradu vstupují, i když jím třeba jen procházejí, za svůj život nepamatuji. Vím, že německá armáda chtěla v dubnu 1945 Hrad opevnit, ale práce nebyly dokončeny. Tenkrát mi ovšem bylo pět let, takže přímé svědectví poskytnout nemohu. A v srpnovém týdnu 1968 se tam tehdejší prezident ČSSR, generál Ludvík Svoboda, zabarikádoval, protože se bál, že ho odvezou do Moskvy jako Dubčeka a spol. Ale neodvezli, nakonec tam odjel sám a zradil stejně jako ti odvezení, s výjimkou Františka Kriegla.
Velká svoboda se skládá z malých všedních věcí: když ty malé všední věci zanedbáme, protože nám jde o ty velké a zásadní, obětujeme vlastně všechno
Důkladné osobní prohlídky otravují řadu lidí, stěžují si i ti, kteří Miloše Zemana ještě donedávna hájili. Jak si vysvětlujete jeho rozhodnutí kontrolovat návštěvníky Hradu?
To je psychologická záležitost, mohu jen spekulovat. Asi chce dát najevo, že pečuje o lid, může tak posílit pocit imaginárního ohrožení. Třeba je za tím takzvaný lampasácký syndrom, tedy potřeba sekýrovat bližní, co já vím. Ale je to jedno. Podstata je, že je to brutální a zbytečný zásah do každodenní svobody Pražanů a českých - i zahraničních, ale o ty české mi jde především - návštěvníků Hradu. A my bychom neměli tento kousek každodenní občanské svobody obětovat zbůhdarma a bez jakéhokoli odporu.
Překvapilo vás, že nejrůznějším dříve až aktivistickým spolkům kritizujícím Zemana fronty před Hradem nijak zvlášť nevadí?
Vůbec ne. Jim jde o takzvaně velké, zásadní věci, jako kdo bude naším příštím národním vůdcem za rok a půl. Mně jde o malé drobné, všední věci. Nejde mi o Pravdu a Lásku. Jde mi o naši každodenní, všední svobodu. Velká svoboda se skládá z malých všedních věcí: když ty malé všední věci zanedbáme, protože nám jde o ty velké a zásadní, obětujeme vlastně všechno. A národního vůdce neopotřebujeme, potřebujeme korektního, slušného a spravedlivého úředníka, administrátora běžných státních záležitostí. A zdrženlivého, takového, co zná limity své moci. Takový je pro demokratický stát velmi důležitý, přitom je zbytečné, aby seděl na Hradě. Nynější prezident je všechno, jen ne tohle.
Přišel jste spolu s občanským sdružením Klub na obranu demokracie s iniciativou, aby se prezidentská kancelář přemístila na jiné důstojné místo v Praze. Hrad si však s úřadem hlavy státu spojuje veřejnost už od Masarykovy republiky, právě první československý prezident chtěl dát funkci vážnost jejím spojením se sídlem českých panovníků. Důvodem bylo i to, že nezískal tak velké pravomoci, jaké původně chtěl. Proč by se měl zrovna teď přestěhovat prezident jinam?
Protože zrovna teď se ta otázka otevřela. Otevřel ji pan prezident Zeman svým opatřením. Proto je ji teď třeba začít řešit. Pražský Hrad, nejvelkolepější muzeum ČR, a prezidentský úřad si navzájem překážejí, a není třeba je kumulovat: pak vzniká mylný dojem, že momentální prezident je organickou součástí toho muzea, takový vzácný muzeální kousek. „Teď“ samozřejmě neznamená, že hned zítra ráno je třeba pana Zemana naložit na žebřiňák a odvézt ho na nové místo určení. Co nejrychleji je jen třeba zrušit nesmyslná buzerační opatření v areálu Hradu a začít problém odluky prezidenta a Hradu řešit. Ten proces bude samozřejmě nějakou dobu trvat.
