České vlády se snaží územní dluh vyřešit přes 20 let. Ministerstvo mělo vytipované pozemky už dříve, kvůli církevním restitucím ale musí hledat nové. V minulosti Polsko odmítlo českou nabídku na finanční vyrovnání. „Jediné řešení, které je polská strana ochotna akceptovat, je územní vyrovnání,“ uvedla Hana Malá z tiskového odboru ministerstva vnitra.
V Mladé frontě Dnes se tento týden objevila informace, že jeden z vyhlédnutých pozemků je les u Chrastavy na Liberecku o rozloze 52 hektarů. Vedení obce pozemky vydat nechce. O vydání pozemku budou v pondělí 14. prosince hlasovat zastupitelé. Ministerstvo se zatím nechce ke konkrétním pozemkům vyjadřovat a čeká na odpovědi od starostů dotčených obcích, kteří byli osloveni dopisem. „Velmi nás mrzí, že někteří starostové vyjadřují své názory prostřednictvím médií,“ doplnila Malá.
Historické požadavky
Problém s územním dluhem vznikl na konci 50. let. Polsko se i po druhé světové válce snažilo vznášet územní požadavky, jež se týkaly Těšínska, Oravy a Spiše. Po pobídce sovětského vůdce Josifa Stalina nakonec souhlasilo se smluvním zakotvením stávající hranice. Dalo si ale podmínku, že hraniční čára se musí maximálně napřímit a zkrátit.
Na základě smlouvy z roku 1958 se hranice napřímila, čímž se zkrátila o 80 kilometrů. S tím bylo spojeno 85 větších a menších změn průběhu pomezní čáry. Když se územní zisky a ztráty obou států porovnaly, ukázalo se, že tehdejšímu Československu zůstalo navíc zhruba 368 hektarů.
