Film noir skrývá ještě hodně pokladů, říká dramaturgyně Jana Bébarová
Na hradě Křivoklát se od včerejška do neděle koná pátý ročník Noir Film Festivalu, akce zaměřené výhradně na fenomén divácky populárních snímků plných zákeřných zločinů, osudových žen, intrik a zhoubnosti. Na jeho organizaci se jako dramaturgyně podílí i šéfredaktorka filmového časopisu 25fps a vedoucí ateliéru Audiovizuální tvorba na Univerzitě Tomáše Bati Jana Bébarová.
Na kolik ročníků festivalu existující filmy noir stačí?
Na tuto otázku odpovídám velmi často. Divila byste se, kolik pokladů hollywoodská kinematografie 40. a 50. let skrývá. Negativní společensko-politické události, které se Ameriky v té době dotýkaly, se přenášely se pochmurných témat filmů a zanechávaly zřetelné stopy v konceptu filmových hrdinů, často stižených právě traumatem z minulosti, které je provází na každém kroku.
Takže vedle těch „velkých“ známých filmů jako Pojistka smrti či Hluboký spánek existuje i řada béčkových produkcí velkých studií a další velká řada produkcí malých společností. K tomu lze noirové tendence vystopovat i u kinematografií z ostatního světa a my se je v našem programu snažíme mapovat také. Proto je pro nás noir velkou studnicí materiálu, z níž lze čerpat dlouho.
Jak moc se za pět let festival změnil?
Na Kokoříně, kde jsme v roce 2013 začínali, nám hradní prostředí umožňovalo promítat pouze na nádvoří, tedy jednou za den po setmění, pro ostatní projekce jsme museli sehnat další dva prostory v okolí. Proto jsme se pro druhý ročník rozhodli změnit hrad – Křivoklát nám skýtal podstatně lepší podmínky, co se počtu míst k promítání a jejich vzdálenosti od sebe (několik metrů) týče.
Jak návštěvnost rok od roku rostla, od počátečních pěti stovek diváků jsme se loni dostali na pětinásobek. Přidávali jsme další projekční místa – loni to byl gotický Královský sál. Hrad však není nafukovací, takže letos je exkluzivitou tematická večerní projekce filmu Dáma ve vlaku v nádražní restauraci Zastávka v nedalekém Nižboru, kterou vlastní herec Tomáš Hanák. Ten byl díky Mazanému Filipovi hostem prvního ročníku a od té doby k nám jakožto náruživý milovník noiru jezdí.
Jaká největší úskalí organizaci takové akce provázejí?
Komplikované bývá shánění práv k filmům, jejichž majitele se nám navzdory detektivní práci naší kolegyně Zuzky Martincové občas nepodaří dohledat, nebo mají příliš náročné finanční požadavky – kvůli neúměrně vysokým cenám nám například ztroskotal plán uvést noirové filmy Akiry Kurosawy. Problematické je i technické zajištění projekcí na hradě, který nám jakožto národní kulturní památka logicky ztěžuje práci na možných úpravách prostoru, jenž není pro projekce primárně určen.
V tomto ohledu se nám situace dost zkomplikovala loni, když jsme se dozvěděli, že se kvůli organizaci hradní výstavy na celé tři roky uzavírá náš největší sál ve spilce hradního pivovaru. Museli jsme zaimprovizovat a přesunout plátno do jeho „předsíně“, čímž se nám sklepní atmosféru prostoru nakonec alespoň částečně podařilo zachovat.
Letošní ročník se zaměří na vlaky. Jak vás napadlo toto téma?
Noir je synonymem stísněnosti, jeho protagonisté se neustále snaží před něčím utéci – ať už je to minulost, zločinci, zákon či osudová žena/muž. A jejich útěky jsou komplikované a často marné. Vlaky jsou místem, které ideálně zhmotňuje onu stísněnost prostoru a faktickou nemožnost útěku před něčím zlověstným, co máte neustále v patách. Z napětí toho plynoucího filmaři často čerpali a situovali sem několik pozoruhodných titulů, na které v našem programu letos přišla řada.
Zprávy z kultury čtěte zde >>>
Dalším fokusem je Mexiko. Proč?
Jak jsem zmiňovala, noiroví hrdinové často před něčím utíkají – když prchají před zákonem, často hledají útočiště právě v Mexiku, jak jde vidět ve filmu Cesta bez návratu. Incident v pohraničí poukáže na problém ilegální imigrace a Osedlej růžového koně dá pocítit exotičnost, kterou pro Američany Mexiko vždy zosobňovalo.
Filmy mexické produkce ukazují pojítka s jejich americkými vzory a obeznámenost mexických filmařů s hollywoodskými snímky té doby. Zároveň však přinášejí ozvláštnění v podobě typické mexické záliby v patosu, fascinaci luxusem a v tendenci postav nekontrolovaně podléhat vášni.
Humphrey Bogart měl poctu hned první ročník, letos k výročí šedesáti let od jeho smrti se jeho filmy do programu vracejí. Považujete ho za největší hereckou osobnost noiru?
Mezi širším publikem je rozhodně nejznámější. Když se řekne film noir, každý si okamžitě představí pochmurnou atmosféru nočního města, zlověstné stíny, smyslnou femme fatale s cigaretou v ústech a mužského antihrdinu v baloňáku, právě s tváří Humphreyho Bogarta.
Herec s ostře řezanými obličejovými rysy, pronikavým pohledem a s chladným výrazem tváře byl chodící reklamou na cynismus a neústupnost, tolik příznačnou pro noirového protagonistu.
Letošní pocty jinak patří Robertu Mitchumovi a Lizabeth Scottové. Není na ni ale jeden film málo? Zvlášť když Lizabeth Scottová není známá a zasloužila by si víc představit?
Tyto pocty jsou spojeny s tím, že každý rok pojmenováváme hlavní promítací sály po některé z legend noiru. Lizabeth Scottovou jsme si letos vybrali právě proto, že je – na rozdíl od Bogartovy manželky Lauren Bacallové, které byla typově velmi podobná – neprávem upozaďována. Tyto pocty mají být jakousi programovou třešničkou. V minulosti jsme na festivalu uváděli Podivnou lásku Marty Iversové, v níž se Scottová představila na začátku kariéry, a i v budoucnu ji jistě opět uvidíte.
Jací hosté na Křivoklát přijedou?
Jan Hřebejk vystoupí na úvod několika projekcí. K projekci Pustiny přijede herečka Eliška Křenková a v pátek dorazí Hynek Bočan, aby spoluuvedl film Třicet jedna ve stínu, na němž pracoval jako asistent režie. Tuto projekci se nám mimochodem již podařilo vyprodat.
Jak bude vypadat letošní odborný program?
Hosta takového formátu, jakým byl loni prezident Noir Film Foundation a festivalu Noir City Eddie Muller, sice nemáme, ale odbornost programu každoročně dodávají úvody k filmům, které dělám společně s kolegou dramaturgem Milanem Hainem.
Filmem noir se oba zabýváme více než deset let a naší snahou je uváděné snímky dávat do kontextu. Mimochodem jako návštěvník se k nám chystá jeden z dramaturgů slavného Egyptského kina v Hollywoodu Gabriel Paletz, který se podílel na organizaci Noir City v Los Angeles.
