Kdo získá nejvíce mandátů ještě nevíme. Ale už se dá docela dobře sestavit hitparáda nejneuvěřitelnějších kandidátů:
Příliš rudý socialista Jan Keller
Šéf ČSSD Bohuslav Sobotka vytažením sociologa Jana Kellera předvedl geniální tah. Vážený sociolog nejen pochytá hlasy socialistů, ale i mnoha komunistů. Otázkou je jen to, zda Keller není už více komunista než socialista a zda by mu více neslušela kandidátka KSČM. Sociální demokracie, kterou kdysi zničili komunisté, má ve svých řadách plno normalizačních komunistů.
Ale jen Keller o rudé knížce říká: „Jestliže člověk pracoval v oblasti společenských věd, tak předpokladem byl vstup do komunistické strany. Kdybych dělal celý život závozníka, tak jsem dnes mohl být vzorný antikomunista a nadávat na ty, kteří studovali.“ A o svém konkurentovi, šéfovi komunistů, takřka zamilovaně: „Vojtěch Filip patří k té nepatrné hrstce politiků, kteří v dnešní době dokážou uvažovat racionálně, mají kontakt s realitou a zastávají čitelné a pevné postoje.“ Alespoň pár voličů ČSSD by mělo začít po těchto slovech vidět rudě.
Dlouhej kouř Pavla Teličky
Andrej Babiš dlouho hledal, koho by mohl postavit do čela eurokandidátky, až našel Pavla Teličku. Ten tehdy ještě ministraničce ANO kývl, protože od nikoho jiného by nabídku nedostal. Telička je perfektní znalec Bruselu, bývalý eurokomisař. Ale pak se stal lobbistou. A odsud už cesta zpět do politiky či státní správy nevede. Pokud tedy nekandidujete za ANO, kde střet zájmů má hodně rozvolněný smysl.
Jedním z nejvýznamnějších klientů Teličkovy firmy byla například British American Tobacco, která v europarlamentu urputně s celou tabákovou lobby bojuje proti protikuřáckým direktivám. Jak se Telička zachová, až za ním jako za důležitým europoslancem přijde jeho klon najatý British American Tobacco a bude ho žádat, aby smetl ze stolu novou protikuřáckou legislativu? A Telička měl samozřejmě více významných klientů, kteří rádi znovu zaklepou na Teličkovy dveře. Tentokrát v Evropském parlamentu.
Vždy čestná korouhvička Jiří Pospíšil
Na lednovém kongresu místopředseda ODS vypadal, že mu nejde o nic jiného, než žít pro stranu. Jakmile ale nedosáhl na post prvního místopředsedy, už v kuloárech trousil řeči, že tady dlouho nezůstane. Složitá operace přeskoku do konkurenční TOP 09 neproběhla tak úplně bez ztrát. Jestli se totiž v něčem ODS a TOP 09 odlišují, je to právě Evropa. Pospíšil se i se svou popularitou nechal koupit na druhé místo kandidátky a prášil od pusy, že si stále nechává své názory. Takže strana, která prosazuje přistoupení k euru, má jako dvojku kandidátky člověka, který chce o společné měně referendum.
Neobstojí ani jeho výmluva, že se chce věnovat justičním věcem. Jestli se EU v něčem dlouhodobě unifikuje, tak je to právě v justičních otázkách. Pospíšil z euroskeptické ODS tak bude muset být hodně zapálený euronadšenec, pokud nechce jít proti TOP 09. Ale za těch pět let v Bruselu to jistě stojí.
Komunista v exekuci Miloslav Ransdorf
Komunistům, kterým zběhl kosmonaut Vladimír Remek do Moskvy, se těžko hledala náhrada. Neznámá poslankyně není jistě žádné terno, ale zajímavější je čtyřka kandidátky Miloslav Ransdorf. Europoslanec dluží milióny, velkou část svého času při pendlování mezi Bruselem a Prahou věnuje odvracení dražeb svých nemovitostí. A také nějak moc často bourá. Prostě ideální kandidát.
Ze strany komunistů, kteří proti Kellerovi potřebují silnou kandidátku, je to nepochopitelný tah. Za to ze strany Ransdorfa je úmysl znovu kandidovat zcela jasný. 214 tisíc hrubého bez příplatků a náhrad je jistě přesně takový plat, který se po uši zadluženému hodí.
Do hitparády by se jistě dali zahrnout i další persony. Lídr ODS Jan Zahradil obloudil před pěti lety tolik lidí, že získal pro stranu devět mandátů. Jeho projekt euroskeptické skupiny s britskými konzervativci a polskými populisty se však ukázal zcela bezzubý. K tomu přišla ještě těžká krize strany a Zahradil bude rád, když se do europarlamentu dostane sám. Lidovce opustila snad jediná známá tvář Zuzana Roithová a nikdo pořádně netuší, kdo za KDU-ČSL kandiduje. Zelených stran kandiduje trochu moc na to, že dohromady získají jedno procento. A zatímco v roce 2009 extrém zastupoval Vlastimil Tlustý, nyní Tomio Okamura stvořil plnohodnotnou náhradu Kláru Samkovou.
Možná někdo z nich mandát europoslance nakonec získá. Ale už nyní prohráli. A my bohužel s nimi.
