„Domnívám se, že skutečným problémem současné české kinematografie není ani tak nedostatek financí - i za málo peněz lze natočit velmi dobrý film - ale spíše nedostatek tvůrčí invence,“ míní Klaus. Prezidentské veto může přehlasovat Poslanecká sněmovna.
Hlava státu ale připomněla, že podobný zákon byl Sněmovně vrácen už v roce 2006 a nakonec přijat nebyl. „Své stanovisko jsem od té doby nezměnil,“ poznamenal Klaus ve zdůvodnění svého veta.
Klaus míní, že pokud je český Parlament přesvědčen o nutnosti podporovat film, má být tento záměr porovnáván s jinými veřejnými zájmy v rámci sestavování státního rozpočtu a nemá být financován z mimorozpočtových zdrojů a privilegován tak proti jiným veřejným výdajům.
„I nadále považuji za neobhajitelné a nijak neodůvodněné, že stát tímto způsobem hodlá podporovat podnikatele ve filmovém průmyslu a ne například českou hudbu, české výtvarné umění či architekturu, českou literaturu, české divadlo anebo český sport,“ poznamenal Klaus. Nevidí prý důvod, proč by zrovna filmoví producenti a další podnikatelé v kinematografii měli být zvýhodněni proti jiným, srovnatelným oborům.
Nyní vetovaný zákon je sice podle Klause propracovanější, než tomu bylo u normy z roku 2006, chybná je prý však sama jeho podstata.
Režisér Jan Svěrák, který stojí v čele Asociace producentů v audiovizi, řekl, že Česko je jedinou zemí v EU, která nepodporuje kinematografii příspěvkem ze státního rozpočtu. „Přitom tvorba, kterou má Václav Klaus rád, totiž tvorba Ingmara Bergmana, byla ze zásadní části financována právě ze státních peněz. Jinak by nemohl natočit takové filmy, jaké natočil. Jsem ale rád, že jsem se od pana prezidenta dozvěděl, že kromě peněz mi chybí také invence,“ reagoval Svěrák na Klausova slova.
Člen rady Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie Jaromír Kallista ze společnosti Athanor zdůraznil, že situace je kritická. „Fond ztrácí smysl, protože v něm nejsou peníze. Filmařům přidělujeme pouze symbolickou jednu korunu. Podle zákona by tam první finance měly přijít až ve druhé polovině roku 2014,“ uvedl.
V Evropě je státní podpora běžná
V evropských zemích jsou hlavními zdroji financování kinematografie veřejnoprávní úřady, jako filmové fondy, a televize. Na podpoře se v roce 2009 podílely 54 procenty veřejnoprávní fondy na evropské, státní a regionální úrovni, uvedla zpráva Rady Evropy. Daně a nejrůznější příspěvky z televizního průmyslu tvořily 28 procent celkové podpory. Dvě třetiny z ní pak šly na produkci filmů a třetina na propagaci.
Vetovaný zákon počítá s tím, že fond by mohl přispívat na nejméně sedmdesátiminutové hrané i dokumentární filmy nebo na seriálové epizody s délkou přesahující 40 minut. Podmínkou mělo být, že by uznatelné náklady na českém území dosáhly v případě hraného filmu 15 milionů korun, v případě seriálového dílu deset milionů a u dokumentu tři miliony.
O poskytnutí příspěvku na filmové projekty měla rozhodovat rada fondu. Pobídky by měly být vypláceny zpětně ve výši desetiny nákladů na zahraniční herce a členy štábu a pětinu nákladů za zboží a služby, které byly poskytnuty v souvislosti s filmovým projektem českými firmami.
Vetovaný návrh zákona předpokládal, že komerční televize do fondu přispějí částkou odpovídající dvěma procentům z obratu za vysílání reklamy, která mají komerční televize na tvorbu nových filmů dávat už podle zákona o televizním vysílání.
Další příjmy fondu mají podobně jako dosud tvořit jedno procento z každé prodané vstupenky do kina a příspěvky ze zpoplatnění filmů, které fond spravuje, ve výši až 30 milionů korun ročně. Na hospodárnost nakládání s příspěvky do fondu má dohlížet devítičlenný sbor.
