Klausovi spolupracovníci verdikt přivítali, senátoři jej respektují. Podle premiéra Petra Nečase (ODS) by měli senátoři, kteří žalobu podpořili, zvážit rezignaci. „38 senátorů touto blamáží a svým zcela nezodpovědným chováním dosáhlo jen toho, že zásadním způsobem poškodili Českou republiku v zahraničí. Ti, kteří tuto žalobu z politických důvodů podpořili, by nyní měli zvážit, jestli mají vůbec dále působit ve veřejných funkcích,“ uvedl ministerský předseda.
Lidé kolem Klause označili postup ÚS za očekávatelný. „Je pozitivní, že se Ústavní soud v této kauze nenechal zatáhnout do politického boje,“ sdělil Petr Macinka z Institutu Václava Klause. „Ale pan prezident by se neobával ani meritorního projednávání. Ta žaloba je od začátku nezodpovědnou exhibicí,“ uvedl bývalý Klausův tajemník Ladislav Jakl. „Někteří senátoři si asi myslí, že politika, která se jim nelíbí, musí být postavena mimo zákon,“ dodal Jakl.
Někdejší Klausův kancléř a ředitel jeho nového institutu Jiří Weigl řekl, že verdikt byl očekávaný. „Je logické, že Ústavní soud takto rozhodl,“ uvedl Weigl. Celá kauza podle něj byla nesmyslná a dehonestující. „Stalo se to, co se stát mělo. A to je dobře,“ dodal Weigl.
Předseda Senátu Milan Štěch (ČSSD) rozhodnutí soudu respektuje, stejně jako senátor Jiří Dienstbier (ČSSD), jeden z iniciátorů žaloby. Podle Dienstbiera je škoda, že se soud nevyjádřil ke konkrétním tvrzením o protiústavních skutcích. Senátoři neúspěšně žádali soud, aby do budoucna „vymezil mantinely“ pravomocí prezidenta.
Podle generálního sekretáře soudu Ivo Pospíšilaa se řízení o ústavní žalobě svým charakterem vymyká ostatnímu rozhodování Ústavního soudu, v mnohém připomíná trestní řízení. „Primárním účelem toho řízení je v podstatě odstranění z funkce prezidenta, který poškozuje zájmy státu a právního státu, což neplatí v případě, kdy uplynulo funkční období bývalého prezidenta,“ uvedl Pospíšil.
Rozhodnutí nebylo jednomyslné
Plénum Ústavního soudu nebylo při rozhodování jednotné. Soudkyně Ivana Janů nesouhlasila se zastavením řízení. Soudce Stanislav Balík měl výhrady pouze k odůvodnění. Jejich odlišná stanoviska budou součástí nálezu, rozhodující je ale stanovisko většiny soudců.
V době podání žaloby zákon výslovně neupravoval, co se stane, když prezidentův mandát před rozhodnutím Ústavního soudu vyprší. Bylo proto na soudcích, jak tento právní problémy vyřeší. Současný zákon už uvádí, že řízení o žalobě pro velezradu bude pokračovat i po skončení funkčního období prezidenta. Na Klause ale dopadá starší předpis.
Nejasnou právní otázkou zůstává to, co by se stalo, kdyby Klaus znovu kandidoval a také uspěl v boji o Hrad. Řízení před ÚS by se možná muselo obnovit. Je ovšem otázkou, zda by se řídilo podle starých pravidel, nebo podle aktuálního znění zákona, které například pro ústavní žalobu na prezidenta vyžaduje souhlas Sněmovny.
Senátoři v ústavní žalobě vyčítali Klausovi novoroční amnestii, otálení s podpisem dodatku Evropské sociální charty a případ soudního čekatele Petra Langra, o jehož soudcovských aspiracích Klaus navzdory pravomocnému verdiktu nijak nerozhodl. Dále senátorům vadilo to, že Klaus nepodepsal doplněk lisabonské smlouvy o novém záchranném fondu eurozóny a že v posledních měsících nenavrhoval další kandidáty na ústavní soudce.
Zákon ukládal Ústavnímu soudu, aby se žalobou na Klause zabýval přednostně před všemi ostatními kauzami. Nyní by se mohli soudci vrátit k ostatní agendě. Čeká je například rozhodování o církevních restitucích.
