Prezident Zeman předložil kancléřce Merkelové své tisíckrát opakované postoje k migrační krizi a údajně jí vysvětlil, že když Německo uprchlíky pozvalo, má si je nechat. Ani tato klasická ukázka českého přístupu k evropské solidaritě asi Merkelovou moc nepřekvapila.
Nicméně vidět naživo současnou situaci v české politice mohlo být pro šéfku německé vlády přece jen zajímavé. Nejdřív obědváte s premiérem, který sice brblá proti kvótám, ale jinak celkem drží evropskou basu včetně přístupu k Ukrajině.
Pak pohovoříte s nejvyšším ústavním činitelem téhož státu, a máte dojem, že jste na demonstraci Pegidy. A nakonec povečeříte s druhým nejvyšším ústavním činitelem, tedy předsedou Senátu, a ten vás začne přesvědčovat, že je třeba zrušit sankce proti Rusku bez ohledu na plnění minských dohod. Méně zkušeného státníka by z toho mohl chytit docela slušný bolehlav.
A nejen jeho. Je velkou otázkou, jak dlouho tato schizmata ve společnosti, mezi Strakovou akademií a Hradem, ale i mezi Bohuslavem Sobotkou a stoupajícím počtem lidí v jeho vlastní straně, schizmata působená zcela zásadními společenskými a hodnotovými otázkami, vydrží bobtnat jen tak pod povrchem. Dokud jsou předmětem pobavení či údivu světových státníků, je to ještě dobré.
Až se projeví naplno v otevřeném střetu, bude to zřejmě o dost horší. Jak totiž ukázaly demonstrace odpůrců Angely Merkelové (a příznivců Miloše Zemana), mnoho lidí v tomto táboře nebude cítit potřebu řešit konflikt demokratickými prostředky. Když se totiž na muslimské ženy procházející kolem demonstrace křičí „Do plynu!“ a na fotografa s tmavší pletí „Táhni, ty gumo černá“, nejde o debatu o migrační krizi.
Nejde dokonce ani o „protiimigrační postoj“. Jde o nejsprostší formu rasismu, o volání po krvi. Jistě tak na demonstraci nekřičeli všichni. Ale také proti těmto verbálním útočníkům nikdo nezasáhl a na pódiu od řečníků zněla slova jen o něco méně strašlivá.
