Na sanitku si počkáte o pět minut déle. Heger tlačí další reformy

Sanitka, záchranná služba hl. města Prahy

Sanitka, záchranná služba hl. města Prahy

Maximální doba zákonem stanoveného dojezdu sanitky za pacientem se prodlouží o pět minut - namísto současných 15 by lidé mohli čekat až 20 minut. To je jedna z mnoha změn, které v rámci balíku reformních zdravotnických zákonů navrhl ministr zdravotnictví Leoš Heger, a které dnes v prvním čtení prošly Poslaneckou sněmovnou.

Podle ministerstva zdravotnictví (MZ) není 15minutový limit možné z objektivních důvodů dodržet přibližně u 1970 obcí, tj. zhruba u 1 300 000 obyvatel. V případě dojezdové doby do 20 minut by nebylo možné z objektivních důvodů dodržet už jen v případě 439 obcí, tj. asi u 211 000 obyvatel. MZ tvrdí, že zákon reaguje na reálný stav a neznamená zhoršení dostupnosti zdravotní péče.

Návrh ale sklidil tvrdou kritiku opozice. Stínový ministr zdravotnictví za ČSSD David Rath uvedl, že prodloužení dojezdové doby zapříčiní smrt mnoha lidí. „Zřejmě bude mít radost pan ministr Kalousek, protože stoupne procento úmrtí. A státní pokladna ušetří na zdravotní péči i důchodech,“ řekl.

„Jsou-li odlehlá místa, jakože jsou, tak lze použít ustanovení: patnáct minut, pokud to technické podmínky umožňují,“ myslí si Rath. S prodloužením dojezdové doby prý zásadně nesouhlasí.

S návrhem nesouhlasí ani KSČM. „Pět minut rozhoduje o prognóze pacienta. V mnoha regionech to znamená vybudovat další základny záchranné služby, ale cena lidského života je vyšší,“ řekla komunistická poslankyně Soňa Marková.

Ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09) však odvětil. „Uvědomte si, že pro 90 procent obyvatel je dojezdová dostupnost patnáct minut, ale to znamená, že pro jeden milion není.“ Uvedl, že tam, kde to bude možné, bude i nadále jezdit záchranka rychlostí pod dvacet minut.

Zákon také upravuje práva a povinnosti záchranářů. Těm předloha umožní vstupovat do cizích objektů a požadovat od občanů pomoc. Pokud by při poskytování pomoci byl ohrožen život či zdraví záchranářů, zákon jim dovolí ji neposkytnout.

Pomoc nemusí záchranáři poskytnout podle zákona ani v případě, že pro její zvládnutí nebyli vyškoleni nebo vybaveni vhodnými technickými či osobními ochrannými prostředky.

Předloha rovněž určuje financování záchranné služby. Ta je hrazená z veřejného zdravotního pojištění, pokud se jedná o hrazené zdravotní služby, ze státního rozpočtu se záchrankám platí služby související s krizovou situací a provoz letadel pro zdravotnickou záchrannou službu. Ostatní náklady hradí kraje.

„Z mého logického uvažování bych předpokládal, že právě záchrannou službu, která zachraňuje životy, pokryje zdravotní pojištění. To si lidé platí právě proto, aby o ně bylo postaráno,“ reagoval na ustanovení Rath.