Část Evropy chudne. Česko je na špici žebříčku zemí, kde se vydělává méně než před pěti lety
Celosvětová ekonomika čelila v posledních pěti letech velkým výzvám, ať už to byla koronavirová pandemie, nebo třeba inflace a energetická krize. Jak se s tím vyrovnaly země Evropské unie? Podle Eurostatu ve většině států oproti roku 2019 znovu rostou reálné mzdy. Několika zemím ale naopak reálné výdělky klesají. S Českem v čele.
10. Finsko
Pokles reálných mezd se nevyhnul ani bohatým zemím na severu Evropy. Desáté místo v žebříčku připadlo na Finsko, kde se reálné výdělky propadly o dvě procenta. Ačkoli finská ekonomika dlouhodobě patří mezi stabilní a konkurenceschopné, vnější vlivy posledních let odhalily její zranitelnost vůči globálním cenovým šokům. Dopady pocítili zejména zaměstnanci v odvětvích s nižší mzdovou dynamikou a domácnosti s vyššími náklady na energie a dopravu.
Finsko čelilo podobnému vývoji jako řada jiných evropských ekonomik, zejména zvyšující se inflaci. Ceny se zvedaly u energií, potravin a u dalších základních potřeb. Inflace překročila úroveň, se kterou byly uzavírány předchozí mzdové dohody, a tak růst výdělků nestačil pokrýt nárůst životních nákladů. Přestože Finsko má silnou tradici sociálního dialogu, rychlost ekonomických změn ztížila schopnost systému včas reagovat. Situaci dále komplikoval oslabený vývoz a celkově utlumený růst HDP.
Vláda pro následující roky plánuje cílené kroky k podpoře domácností a zajištění dostupnosti základních služeb i v méně rozvinutých regionech.
9. Dánsko
Pokles reálných mezd dopadl i na Dánsko. Přestože se tamní společnost dlouhodobě spoléhá na silný sociální stát, vývoj posledních let ukázal, že ani zde se nepodařilo zcela ochránit reálné příjmy obyvatel před dopady globálních krizí. Oslabení se promítlo zejména do dostupnosti služeb a každodenních výdajů domácností.
Hlavním faktorem byla inflace, která se vymkla dlouhodobému průměru, na nějž byli dánští spotřebitelé zvyklí. Nejvýraznější nárůsty cen zasáhly potraviny, energie a nájemné, zatímco růst mezd v řadě odvětví byl jen pozvolný, především kvůli dohodám uzavíraným před inflační krizí. Dánsko sice disponuje silným systémem kolektivního vyjednávání a sociálními nástroji, avšak míra reakce na rychlý růst cen byla omezená. Navíc vysoké úrokové sazby zavedly další tlak na rodiny splácející hypotéky.
Do budoucna by se ale ekonomika měla opět stabilizovat zejména díky zkrocení inflace. Dánský model sociálního státu má navíc silné předpoklady pro adaptaci. Pokud se podaří udržet zaměstnanost a produktivitu, reálné mzdy by se měly začít opět zvyšovat.
8. Francie
Navzdory nominálnímu růstu výdělků se reálné mzdy v zemi galského kohouta snížily o dvě procenta. Tento vývoj vyvolal ve veřejném prostoru silnou diskuzi o dostupnosti základních potřeb a rostoucích životních nákladech. Zvláště ve velkých městech, jako je Paříž, se nárůst cen bydlení a energií stal jedním z hlavních témat politické debaty
Francouzská ekonomika byla v posledních letech zasažena kombinací globálních otřesů a domácích tlaků. Přestože stát reagoval masivními podpůrnými programy během pandemie, inflace v následujících letech převýšila tempo růstu mezd. Vládní politika valorizace minimální mzdy a některých dávek sice pomohla nejzranitelnějším skupinám, ale většina zaměstnanců čelila reálnému poklesu životní úrovně. Složitou situaci dále ovlivňovaly protesty a nespokojenost spojená s důchodovou reformou.
Francie nyní hledá rovnováhu mezi fiskální odpovědností a potřebou podpořit domácí spotřebu. Vláda i firmy se snaží vytvářet prostor pro růst mezd, zejména v sektorech, kde je pracovní síla klíčová pro obnovu ekonomického tempa. Očekává se, že se reálné mzdy začnou postupně zvyšovat s poklesem inflace a návratem investic.
7. Kypr
Pokles reálných mezd na Kypru způsobilo zejména omezení cestovního ruchu, na čemž je tato ostrovní země do značné míry závislá, stejně jako na navazujících službách. Horší výkon ekonomiky se dotkl hlavně domácností s nižšími a středními příjmy. Snížení reálných výdělků zvýšilo tlak na životní náklady, což vedlo ke zvýšené citlivosti obyvatel vůči změnám v cenách potravin, nájmů a energií.
Oživení v roce 2022 sice přineslo růst nominálních mezd, ale také prudký růst cen, zejména u dováženého zboží a energií. Struktura kyperské ekonomiky, silně orientovaná na služby a dovoz, zároveň znamená, že je země velmi citlivá na globální cenové výkyvy.
Do budoucna bude pro Kypr důležité posílit domácí ekonomické zdroje, investovat do diverzifikace hospodářství a podporovat odvětví s vyšší přidanou hodnotou. Stabilizace inflace a pokračující růst turismu mohou opět přispět k obnově reálných příjmů, avšak klíčové bude i efektivní řízení mzdové politiky a podpora zaměstnanců v nižších příjmových pásmech.
6. Německo
Pokles reálných mezd se nevyhnul ani nejsilnější evropské ekonomice, tedy Německu. V kontextu německé pověsti jako stabilního hospodářského pilíře Evropy působí tento vývoj překvapivě a ukazuje, že ani vyspělé státy nejsou imunní vůči vnějším otřesům a inflačním tlakům. Dopady pocítili hlavně lidé od nízkopříjmových vrstev po střední třídu.
Jedním z hlavních faktorů byla dlouhotrvající vysoká inflace, která se promítla zejména do cen energií, potravin a bydlení. Německý trh práce sice zůstal relativně stabilní, ale růst mezd v mnoha odvětvích neudržel krok s rostoucími náklady. Průmyslové podniky navíc čelily výpadkům v dodavatelských řetězcích, růstu cen surovin a nutnosti přizpůsobit se novým geopolitickým podmínkám. Zvyšující se úrokové sazby a zpomalující ekonomika omezily investice a nepřímo ovlivnily i mzdové vyjednávání.
Naději na obrat představuje postupné odeznívání inflačních tlaků a očekávané oživení hospodářského růstu. Klíčové bude posílit domácí poptávku, zvýšit investice do zelené transformace a digitální infrastruktury a zároveň najít rovnováhu mezi mzdovým růstem a konkurenceschopností. Německo stojí před úkolem znovu nastartovat růst reálných příjmů tak, aby se obnovila důvěra občanů v ekonomický vývoj a sociální stabilitu.
5. Belgie
Belgie zaznamenala pokles reálných mezd o dvě procenta, což i přes zdánlivě nižší hodnotu představuje znatelné oslabení kupní síly. V zemi s rozvinutým sociálním státem a silnými odbory byl tento vývoj vnímán jako varovný signál, že tradiční mechanismy ochrany životní úrovně nejsou za mimořádných okolností plně účinné. Pokles se dotkl zejména střední třídy a domácností žijících ve městech, kde rostoucí náklady na bydlení a služby vytvořily dodatečný tlak na rodinné rozpočty.
Belgická ekonomika byla v posledních letech vystavena silnému inflačnímu tlaku, který se projevil zejména v roce 2022. Výhodou Belgie byl sice automatický indexační mechanismus mezd, který měl zmírnit dopady inflace, ten však v praxi nestačil pokrýt celý nárůst životních nákladů. Podniky zároveň čelily rostoucím nákladům, což omezilo jejich schopnost udržet reálné navyšování mezd.
Do budoucna se očekává stabilizace růstu spotřebitelských cen, což by mělo znovu pomoci i zvyšování reálných výdělků. Zásadní bude pokračování v podpoře inovací a modernizace průmyslu, stejně jako flexibilní úprava indexace, která bude lépe reagovat na výkyvy v hospodářství.
4. Švédsko
Pokles reálných mezd se nevyhnul ani Švédsku, jehož ekonomika bývá označována jako stabilní a vyvážená. Zemi nepomohlo ani to, že obvykle patří mezi státy s robustním trhem práce a vysokou mírou kolektivního vyjednávání. Právě nečekaný tříprocentní pokles reálné hodnoty výdělků otevřel v posledních letech novou společenskou debatu o udržitelnosti životních nákladů.
Příčiny jsou spojené s rychlým nárůstem cen zejména v oblasti bydlení, energií a potravin. Inflace ve Švédsku dosáhla v letech 2022 a 2023 neobvykle vysokých hodnot, přičemž centrální banka zavedla restriktivní měnovou politiku s cílem zmírnit inflační tlaky. To však zároveň zpomalilo ekonomický růst a zkomplikovalo situaci zaměstnancům, jejichž mzdy rostly pomaleji. Roli sehrály i rostoucí úrokové sazby, které výrazně zatížily domácnosti s hypotékami.
Podle aktuálních odhadů by se reálné mzdy ve Švédsku měly začít postupně zotavovat, zejména pokud inflace zůstane pod kontrolou a obnoví se hospodářský růst. Klíčem k budoucímu zlepšení bude schopnost podniků udržet konkurenceschopnost a zároveň zajistit spravedlivé odměňování zaměstnanců.
3. Řecko
Třetí příčku zaujalo Řecko s poklesem reálných mezd o čtyři procenta. Pro Řecko jako zemi, která se teprve nedávno začala zotavovat z dluhové krize, je to další výrazný zásah do životní úrovně obyvatel. Dlouhodobě ho trápí vysoká nezaměstnanost a pomalým ekonomický růst.
Na reálné mzdy v Řecku měl výrazný vliv kolaps turistického ruchu v roce 2020, který tvoří značnou část HDP a zaměstnává velké množství lidí v sezonních či málo placených pozicích. Oživení bylo pozvolné a nerovnoměrné. V následujících letech se do situace výrazně promítla rostoucí inflace, a to především v oblasti základních životních potřeb. Růst nominálních mezd přitom zůstával utlumený, mimo jiné kvůli snaze podniků udržet se nad vodou.
Řecko má příležitost čerpat výrazné prostředky z evropských plánů obnovy, což by mohlo pomoci modernizaci ekonomiky, zejména v oblasti energetiky a digitalizace. Výzvou zůstává oživení domácí poptávky a zajištění, aby růst zasáhl i běžné zaměstnance, nejen velké podniky a exportní sektor.
2. Itálie
V Itálii klesly reálné mzdy za posledních pět let o pět procent. I když je rozdíl oproti prvnímu Česku výrazný, jde stále o jeden z nejhlubších propadů mezi státy Evropské unie. Situace v Itálii navazuje na dlouhodobé problémy tamní ekonomiky, což je zejména stagnace produktivity, vysoká míra zadlužení a málo flexibilní trh práce.
Krize z posledních let tak nejsou samotnou příčinou poklesu mezd, ale jistě výrazně zvětšily problémy italské ekonomiky. Koronavirová pandemie zasáhla zejména cestovní ruch a služby. Následné období bylo poznamenáno prudkou inflací, která se dotkla hlavně cen energií a potravin. Přestože nominální mzdy v některých odvětvích rostly, jejich tempo bylo nedostatečné vůči rostoucím životním nákladům. K tomu se přidala i vysoká míra nezaměstnanosti mladých a dlouhodobě slabé investice do modernizace ekonomiky.
Do budoucna bude Itálie čelit výzvám, jak podpořit růst reálných příjmů obyvatel. Ekonomiku by z dlouhodobého hlediska mohly oživit například investice do infrastruktury, digitalizace nebo vzdělávání, na což Itálie může využít peníze z evropských fondů z plánů obnovy.
1. Česko
Nejvýraznější pokles reálných mezd zaznamenalo za posledních pět let Česko. Pokles o 10 procent je výrazně hlubší než v ostatních sledovaných státech, kde se pohyboval mezi dvěma až pěti procenty. Tento dramatický propad znamená, že si české domácnosti mohly v průměru dovolit podstatně méně než před pěti lety, a to navzdory rostoucím nominálním mzdám.
Za tímto vývojem stojí kombinace několika zásadních faktorů. Česká ekonomika byla stejně jako ostatní tvrdě zasažena koronavirovou pandemií, která vedla k poklesu ekonomické aktivity a přerušení dodavatelských řetězců. V následujících letech vzrostla inflace, kdy se do cen promítly vysoké náklady na energie a potraviny, zesílené rukou agresí na Ukrajině. Zatímco ceny prudce rostly, mzdy nestíhaly reagovat, mimo jiné kvůli opatrné mzdové politice firem a nedostatečnému růstu produktivity. Česká národní banka sice reagovala výrazným zvýšením úrokových sazeb, to však přineslo další zpomalení ekonomiky.
Výhled do dalších let bude záviset na schopnosti české ekonomiky opět nastartovat růst a zároveň zkrotit inflaci bez dalších otřesů. Díky tomu se loni opět podařilo nastartovat růst reálných mezd. Mezi dlouhodobá řešení pak například bude patřit nutnost zvýšit produktivitu práce nebo třeba podpořit investice do modernizace průmyslu a vzdělávání.
