„Jedno martini je v pořádku. Dvě jsou příliš mnoho a tři nejsou dost,“ řekl o možná nejslavnějším koktejlu světa americký humorista James Thurber. Byl to oblíbený drink celebrit zlaté éry Hollywoodu, penězi posedlí byznysmeni osmdesátých let se scházeli na „martini lunch“, tedy pracovní obědy, při kterých debaty o akciích doplňoval jeden koktejl za druhým, a pochopitelně nejslavnějším milovníkem tohoto nápoje býval Bond, James Bond.
Slovo býval není použito omylem, protože v posledních letech chuťové pohárky agenta Jejího Veličenstva možná až příliš ovlivnily reklamní kontrakty. Namísto chladného a brutálně přímočarého koktejlu tak obvykle popíjí pivo od firmy Heineken, a když už si objednává martini, pak výhradně s vodkou, čímž z něj dělá úplně jiný nápoj. Tomu se říká kangaroo, tedy klokan, případně vodkatini, ale martini to prostě není. Promiň, Jamesi.
Původ martini je dodnes trochu nejasný, ví se pouze, že vznikl v Kalifornii někdy ke konci devatenáctého století. Jeho název pak odkazuje buďto na italský vermut Martini, který můžete v drinku použít, nebo na míchaný nápoj zvaný martinez, populární v dávných dobách v San Franciscu. Ten se považuje za předchůdce současného koktejlu. Lidé z městečka Martinez v Kalifornii zase tvrdí, že martini vymysleli u nich. Vyberte si.
Nejdůležitější ovšem není původ, ale chuť. Dnes existuje bezpočet variací, od „špinavého“ martini přes vesper až po espresso martini, které se zabydlelo už i v pražských kavárnách. Klasiku ale nic netrumfne. Potřebujete suchý gin, vermut a led. To je vše. Nanejvýš ještě olivu, případně nakládanou malou cibulku, pokud se dnes cítíte obzvlášť zvrhle. Jemné duše mohou olivu nahradit kouskem citronové kůry. Na světě totiž není jiný tak čistý, jednoduchý a přímý koktejl jako dobré martini. Civilizace ve skleničce.
Tento koktejl tvoří pouze dvě ingredience, na jejich kvalitě proto velmi záleží. Vyberte si suchý gin londýnského typu, tedy London Dry, hlavně nic sladkého. Dobrou volbou je například základní Tanqueray. Velký vliv na chuť pak bude mít druh vermutu. Klasickou volbou je Martini Extra Dry, znalci mohou zkusit třeba francouzský Dolin nebo Noilly Prat. Standardní poměr je 6 ku 1, lze jej ale mírně upravit podle chuti. Méně vermutu znamená sušší a silnější koktejl, více vermutu zase jemnější.
Co budete potřebovat? 6 cl ginu a 1 cl vermutu.
° Odměřte ingredience do míchací sklenice naplněné ledem a rychle míchejte, až se nápoj pořádně vychladí. (Tento koktejl se obvykle neprotřepává, panu Bondovi nevěřte.) Přeceďte do vychlazené sklenice na stopce a doplňte zelenou olivou.
Článek byl poprvé uveřejněn v tištěném vydání Formen v únoru 2021.
