Stále více lidí investuje poslední dobou do vína, stále více z nich ho ale nakonec stejně radši vypije. Asi tak lze nejlépe popsat trend popularity investování do vína, kdy se z investice prostě stane neodolatelná tekutá vášeň. A aby taky ne, jen blázen by investoval do hypermarketového vína, které stejně nevydrží déle než rok. I ti, co za víno nerozhazují zrovna miliony, totiž investují do nejlepšího vína na světě, protože jen to v čase nabývá na hodnotě. A ne úplně malé. Obchodníci se vzácně shodnou, že se víno zhodnocuje o nějakých šest až deset procent ročně.
Jejich slova víceméně potvrzuje i londýnský vinný index Liv-ex, takže nejde o nějaká z prstu vycucaná hausnumera. Ano, třeba taková whisky sice vydělává ještě víc, investice do ní jsou ale složitější a cenotvorba nebezpečně liberálnější než u vína. To stále zůstává spíš konzervativní, a tudíž spolehlivou investicí, něco na způsob dluhopisů. Tedy pokud neinvestujete do těch ze Zimbabwe. Víno má navíc pro investory ještě jednu velkou výhodu: na rozdíl třeba od peněz, které politici nechají tisknout pokaždé, když zachraňují vlastní kariéru, limituje jeho množství příroda. Množství investičního vína se proto nedá uměle navýšit a tím devalvovat jeho hodnotu, což politici běžně dělají s penězi. Třeba v Bordeaux dodnes platí systém apelací „chateaux“ z roku 1855, který víno chrání proti znehodnocení. Ani víno ovšem není úplně izolované od ekonomických cyklů, tohle privilegium si užívají jen státní úředníci; podle analýzy deníku Financial Times v delším horizontu zhruba kopíruje ceny akcií.
Do vína můžete investovat dvojím způsobem, buď nakupujete skutečné láhve, které pak musíte skladovat v certifikovaném sklepě, protože bez toho své víno jednou prodáte za zlomek jeho ceny, nebo vstoupíte do vinného investičního fondu, který peníze přelévá z láhve do láhve podle toho, jak vidí jejich potenciál.
Obojí v Česku umožňuje i pionýr investování do vína Zlatko Míčka. Ta burgundská nakupuje téměř třicet let a bordeaux, suverénní jedničku mezi investičními víny, od roku 1998. Své investiční sklepy má certifikované podle francouzských standardů, aby při prodeji vína mohl doložit nejen jeho původ, ale i skladovací podmínky každé láhve. Úplně nejdražší vína dokonce mívají čipy sledující každý pohyb láhve, do ceny se počítá vše. Svět totiž občas zaplaví i padělky a ani Česko není výjimkou. Se Zlatkem Míčkou tedy můžete vstoupit do jeho fondu Wine Investment Partners, tady je minimální investice milion korun, anebo nakupujete skutečné láhve vína, to od 10 000 eur. Ano, jde o nemalé peníze, většina lidí ale stejně bere investování do vína jako prestiž i zábavu. Podle Míčky své víno nakonec prodá asi jen dvacet procent investorů, zbytek ho prostě radši vypije. Mívá proto problém, že mu investoři nechtějí své láhve často prodat zpátky, ani když se perfektně zhodnotí. Což se vám s akciemi určitě nestane.
Pravda je, že do vína samozřejmě můžete investovat i sami bez expertů a jejich poplatků. Pak se ale připravte na to, že byste si měli nastudovat spoustu informací. Ano, investičnímu vínu stále vládne stará dobrá Francie a poslední dobou i italský Piemont (Barolo a Barbaresco) a Toskánsko (Brunello di Montalcino a přední „supertoskánci“), musíte ale znát konkrétní vinaře, jejichž láhve se nejlíp zhodnocují. A taky jejich ročníky, protože některé vám fakt nevydělají ani korunu. A například bordeaux byste měli nakupovat tzv. „en primeur“, tedy ještě předtím, než se víno lahvuje, protože právě tak ho nakoupíte nejlevněji. Zájem o en primeur sice poslední dobou trochu opadl, ve velkém světě investičního vína ale pořád rozhoduje. I tady ale prostě musíte uvěřit expertům, jen ti vybraní totiž mají každoročně šanci ochutnat víno přímo ze sudů, v nichž tou dobou stále zraje, a vyhlásit tak první verdikt o daném ročníku i jeho ceně a investičním potenciálu. A jak dobře víte, i experti se sem tam utnou, ostatně i proto jsme jim poslední dobou vyhlásili džihád a stali se experty na všechno sami. Ne že by to bylo lepší. A je tu ještě jedna specifická věc, jež se týká investice do vína.
Její hodnocení úplně změnilo status tohoto slavného „supertoskánce“ do té doby velmi ceněného ročníku; ti, co ho měli plný sklep a mnuli si ruce nad jeho investičním potenciálem, se ho najednou začali zbavovat. Někdy prostě fakt stačí málo. Na druhou stranu si v podobných případech vždycky můžete vzpomenout na to, že většina lidí své investiční víno nakonec stejně radši vypije, takže koho zajímají nějaké čtyři body dolů od Moniky Larner?
Víno nepiju a ani mu nerozumím. Mám do něj přesto investovat? To je poměrně častá otázka. Je potřeba si víno představit jako komoditu a nepřemýšlet, jak dalece jsem znalec. Když se rozhoduji investovat do zlata, nemovitostí nebo dluhopisů, tak také většinou nemám přehled znalce a prostě investuji.
Jaké roční zhodnocení mi investice do vína přinese? Podobně jako u dalších investičních položek by konkrétní číslo bylo, jak se říká, „věštění z křišťálové koule“. Pokud se ale podíváme na investiční vína zpětně, zjistíme, že víno je spíše konzervativní investice a zhodnocení například u investičních fondů se pohybuje v rozmezí čtyř až šesti procent za rok.
Jak stabilní investicí víno je? Provází investiční trh s vínem velké propady jako třeba akcie? V této otázce je právě konzervativnost této investice výhodou! Víno až na výjimky neroste skokově a jeho cena se v čase navyšuje pozvolna, což eliminuje skokové změny na trhu, které často potkávají ostatní komodity. Když se podíváme na grafy vývoje cen investičních vín a zaměříme se na krizová období, zjistíme, že právě víno je velmi odolné proti těmto vlivům. Jeho cenový růst se sice v dobách krize zpomaluje, ale rozhodně se nepropadá tak, jako třeba akcie nebo jiná aktiva.
