4

fotografií

Tiskař Průša: Základy 3D modelování jsou snazší, než udržet formátování ve Wordu

J

Josef Průša patří k první generaci světově úspěšných českých podnikatelů, která se narodila po revoluci. Jeho oranžové 3D tiskárny vidíte na stolech kutilů i ve SpaceX Elona Muska. V našem rozhovoru půjde o byznys, ale i o společenskou odpovědnost firem a taky o to, jak se tvoří lovebrand. 

Loni jste měli skvělý rok, vytvořili jste navzdory covidové době obrat přes dvě miliardy, navíc jste udrželi všechny zaměstnance zdravé. Jaká byla největší lekce, kterou jste si z krize odnesli?

Pro nás to není nic nového, ale bylo krásně vidět, že když se jako firma o svoje lidi staráte, tak ve výsledku je to pro všechny mnohem lepší, než na ně kašlat. Díky tomu jsme mohli normálně fungovat a ještě jsme se krásně stmelili. My jsme ale zvláštní hybrid, protože jsme několik firem v jedné. Jsme firma jak vývojářská, tak výrobní, e-commerce, děláme zákaznickou podporu, jsme amalgám všech věcí dohromady. To nám hodně pomohlo. Máme contentový tým, takže jsme schopni vše odkomunikovat, máme procesáky, takže když chceme něco udělat, nastavíme si procesy velmi snadno a za týden je to hotové. To je pro nás typické. Zpočátku, když jsme se rozhodli, že si všechno budeme dělat sami, tak to dost bolelo, ale od nějaké doby, když to vše začalo fungovat, je to ohromná konkurenční výhoda.

Tato vaše zkušenost ale není přenositelná do všech odvětví.

To určitě ne, ale jak máme zkušenost se vším, můžeme do všeho kecat. (smích)

Je vidět, že inovace jsou pro vás zásadní. Měli jste na ně čas i v covidové době? Nebo jste si naopak říkali, že teď se musíte snažit ještě víc?

My jsme měli takový sprint s těmi ochrannými štíty. (Firma začátkem pandemie rozdala zdravotníkům 250 tisíc ochranných štítů, pozn. red.) Celé jsme to vytvořili asi za týden, a to včetně několikanásobné verifi kace s doktory. Začali jsme v pondělí a v pátek už byly první tři tisíce dodané. To byla velmi urychlená inovace. Ale ve výsledku jsme se tolik přizpůsobovat nemuseli, protože jsme si to nastavili velmi dobře už před tím prvním lockdownem, takže pak u nás byla skoro bezcovidová oáza. Lidé nosí roušky a respirátory a jinak fungujeme normálně.

Ví se, že jako firma berete covidová opatření velmi vážně. Testujete zdarma zaměstnance, máte vlastní trasování a podobně. Vychází to přímo od vás, nebo to je nějaká celofiremní kultura?

Mě úplně fascinuje, že to, co my u nás děláme, přijde někomu jako něco speciálního. To je přece úplně normální, postarat se o svoje lidi. Najmout si sestřičku a udělat ve fi rmě in-house testování by nemělo být nic mimořádného. Takže my to nebereme jako něco, na čem si děláme PR. Ale když jsme zjistili, že některé ostatní firmy to nedělají jako my a trochu to flákají, tak jsme si řekli, že o tom budeme otevřeně mluvit a snažit se být nějakou inspirací.  Takže všechna opatření, co jsme dělali, jsme sepsali a nechali přeložit do několika jazyků. Největší průšvih byl u těch fi rem do dvaceti třiceti lidí, které nemají ty kapacity, co máme my. A navíc, pokud ta fi rma není světoběžnická jako naše a je odkázaná jen na informace v češtině, tak je to pro ně náročné – takže tam jsme chtěli jít trochu s kůží na trh a pomoct jim. 

Přejděme od covidu jinam. Kdybyste měl naprostému technickému laikovi představit 3D tisk a svou firmu, co byste mu řekl?

My jsme firma, která dělá takový Ford model T mezi 3D tiskárnami. Jsme ti, kteří dělají ten základ, ale dělají ho velmi dobře. Je to dostupné pro všechny, jsme dost levní na to, aby si nás mohl dovolit běžný člověk, a tím, že se nesoustředíme na design a podobné blbůstky, ale jen na funkci, tak za ty peníze to poráží profesionální tiskárny, které stojí třeba sto čtyřicet tisíc. A nás koupíte za dvacet. Proto jsme po světě tak uznávaní.

A ten 3D tisk?

Je to forma výroby, které se říká aditivní, přidávací. Spousta lidí, co to neznají, to přirovnává třeba k frézce, ale ta naopak ubírá. Vezmete blok materiálu a berete z něj. Ale u aditivity nemáte žádný limit vnitřní geometrie toho modelu, takže něco, co by jinak vyžadovalo extrémně složité a drahé stroje, jste schopni udělat v obýváku na stole. Navíc ty polymery, které používáme, umí v řadě situací nahradit kovy. Spousta lidí má představu „vždyť to je jen plast“, jenže by byli překvapení, protože můžete tisknout třeba z polykarbonátu, ze kterého se dělají neprůstřelná skla, máte polymery, které jsou vyztužené uhlíkovými vlákny, a to už běžně nahradí hliníkové součástky. Takže když se do toho trochu dostanete, tak se s tím dá dělat spousta věcí.

Pro mě by asi největší problém byl, že kdybych si chtěl vytisknout třeba šroubek, neuměl bych ho nadesignovat, musel bych někde stáhnout hotový návrh. Je tohle něco, s čím pracujete?

Teď jste uhodil hřebíček na hlavičku. Tohle je v tuto chvíli pro řadu lidí asi největší bariéra vstupu. Základní modelování není nijak těžké, vymodelovat šroubek se naučíte za týden. Podle mě je daleko těžší udržet formátování ve wordovém dokumentu, než se naučit základy 3D modelování. Ale já nezastávám názor, že v tuto chvíli už všichni potřebují doma 3D tiskárnu. Ještě to potřebuje nějakou dobu zrát. Vidím ale hezký posun třeba v použití mobilních telefonů, tam už se díky 3D fotografi i dají dělat modely docela rychle. Chcete například hrníček, tak si ten základ naskenujete a pak si ho doupravíte.

Bill Gates kdysi snil o tom, že každá domácnost bude mít počítač. Sníte o tom, že to bude stejné i s 3D tiskárnami?

Možné to je, nicméně co je podle mě bližší budoucnost, jsou něco jako 3D copycentra. My to máme u nás ve firmě. Přijdete s návrhem a můžete si ho vytisknout. Ono to má výhodu, že pokud chcete mít velkou svobodu v tom, co chcete tisknout, potřebujete mít doma širokou škálu materiálů a barev, což každý nemá. V copycentru je ten počet materiálů mnohem větší a lidem, kteří si chtějí tisknout jednou za měsíc, to tak dává velký smysl.

Asi jako jediná firma ve svém odvětví jste skutečný lovebrand s velkým počtem věrných fanoušků. Po tom zřejmě touží každý člověk z marketingu. Dá se něco takového cíleně vybudovat?

To je opravdu velký sen každého markeťáka, ale nepoznal jsem žádného, kterému by se podařilo vybudovat takovýto lovebrand za tak krátkou dobu. Ono je to hodně tím, že spousta lidí, co tu dělají, včetně mě, je součástí té komunity. Já jsem roky jezdil po světě, dělal přednášky, potkával se s lidmi, takže já to buduju jedenáct let. My jezdíme na padesát eventů ročně, s každým se bavíme a vrací se nám to. Lovebrand nelze nějak markeťácky vymyslet, to musíte opravdu vybudovat.

Pokračování článku si můžete přečíst v tištěném vydání FORMEN

Pokračování článku si můžete přečíst v tištěném vydání FORMEN Chci koupit Formen
Související články