Tomáš Šupa: Na byznys teď stačí půlka obleku

Tomáš Šupa

Tomáš Šupa Zdroj: Tomáš Železný

Ke košili a saku si manažeři kupují pohodlné teplákové kalhoty, říká majitel obchodů řady prestižních značek Tomáš Šupa. Fashion byznys kombinuje s řízením vinařských závodů a má to štěstí, že víno je vůči covidu imunní: “Gastro je sice zavřené, ale konzumuje se víc vína z obchodů,” říká jihomoravský investor a patriot.

Tomáš Šupa je muž širokého podnikatelského záběru. Ovládá desetinu českého trhu s vínem, produkuje prémiové likéry, se svou skupinou Lime Concept zastupuje v Česku mnoho módních značek segmentu „dostupného luxusu“. Investoval také do desítek tisíc metrů čtverečních v realitách, především nájemních bytů, stovek tisíc metrů pozemků na development a tisíců hektarů půdy, kromě jiného i 500 hektarů vinic. „Z krize jsem si vzal jedno ponaučení – být velmi opatrný, pokud se jedná o investice v zahraničí. Náhle nejde jen tak snadno překračovat hranice a jako investor jsem si uvědomil, jak vážné problémy to může mít pro podnikání,“ říká Šupa.

Jak váš byznys ovlivnila pandemie? Co si budeme povídat, když vám zavřou obchodní domy, tak ve „fashionu“ ten výpadek on-line prodejem nenahradíte. Sice máme úspěch s e-shopem naší skupiny Lime Concept, ale to vám příjmy z kamenných obchodů nenahradí. Co se týče gastra, je sice zavřené, ale konzumuje se víc vína z obchodů. V současné covidové disrupci nicmé- ně vidím příležitosti v dlouhodobějším horizontu. Kdo přečká současné období, ten bude mít šanci získat mnohem větší podíl na budoucím trhu. Proto se nyní v časech covidu ukazuje, jak důležitá je diverzifikace. Koronakrize ukázala, že investor dnes musí počítat s řadou nových faktorů. Vy podnikáte v mnoha oborech. Kdybyste měl shrnout váš byznysový plán, jak by zněl? Držet se v investicích osvědčených věcí. V našem případě vína či destilátů, protože alkohol funguje vždy, jak v krizi, tak v čase, kdy se daří. Jen se pije buď dražší, anebo levnější. Investice do půdy je také dobrá, protože ta nikdy výrazně neztratí na ceně. Důležité je nekupovat nic, čemu člověk nerozumí. No a pak je tu ještě jedno ponaučení z krize – být velmi opatrný, pokud se jedná o investice v zahraničí. Teď vidíme, že náhle nejde jen tak snadno překračovat hranice. Takové omezení jsem v životě zažil poprvé a jako investor jsem si uvědomil, jak vážné problémy to může mít pro podnikání.

Jaká je konkrétně situace na vinařském trhu? Pro malé vinaře je to tvrdé, neumístili často ani vína pro rok 2020 a letošek jsme zahájili dalším lockdownem. Ale velké závody jako ty naše od nich alespoň vykupují hrozny, protože naše obraty v obchodech se nezmenšily, právě na- opak. Malí vinaři jsou víc závislí na gastronomii, dodávají do restaurací, a také na cestovním ruchu. My jsme dodávali do gastra stovky tisíc lahví, kdežto do obchodní sítě zásobujeme miliony litrů. Velkou část vína dovážíme a na vlastních linkách balíme. Takže velké vinařské závody jsou teď pro jižní Moravu klíčové, protože náš byznys se nezastavil, naopak. A díky tomu jsme pro menší vinaře důležití partneři při výkupu hroznů.

Loni v prosinci jste přímo v centru Prahy otevřeli nový obchod s botami Geox, takzvaný flagship store. Byla to navíc nákladná rekonstrukce, jde o památkový objekt s výbavou od architekta Adolfa Loose. Jen lustry mají hodnotu v řádech tisíců eur. Proč jste učinili takový krok v době, kdy řada jiných módních značek naopak obchody zavírá? Chce to hlavně odvahu dostát svým závazkům. My jsme se totiž našim italským partnerům zavázali, že v Praze na prestižní adrese otevřeme flagship store čili vlajkový obchod Geoxu, protože tato značka je v Česku extrémně populární a takový obchod si zaslouží. Projekt takového obchodu se řeší dlouhou dobu. A proces otevření Geoxu se kryl s covidem. Takže jsme stáli před otázkou, zda dlouhodobou práci řady lidí dotáhnout do konce, nebo to dát celé k ledu. My jsme se rozhodli, že splníme slib, který jsme dali italskému majiteli značky Geox, panu Mario Polegatovi. Je to pro nás risk, ale věříme v dlouhodobou strategii.

Jaká je situace v italském fashion byznysu, který je jedním z největších na světě? Mají jednu obrovskou výhodu. V Itálii i v jiných západních zemích stát přišel za velkými značkami a řekl: My vám dáme finanční podporu, abyste nezavřeli. Byznys musí pořád jet. Třeba ve „fashionu“ se kolekce vytvářejí na rok či dva dopředu. Kdyby teď vypnuli, nebudou mít v roce 2021 a 2022 co prodávat. Samozřejmě, že i tak je italský mód- ní průmysl těžce zasažen, protože zákazníci méně utrácejí.

Geox je v Česku opravdu populární, čím to je? To je prosté, ty boty jsou velmi kvalitní. Jsou příjemné. Mají funkční benefit, na to Češi slyší. Ty boty „dýchají“, jsou zdravé. A je tu ještě jedna důležitá věc: Geox má perfektní kolekci dětských bot. Zní to možná zvláštně, ale dětský zákazník je strašně náročný. Marketing na děti zabírá méně, prostě chtějí boty, které se jim dobře nosí a líbí se jim. A dětský zákazník je věrný zákazník. Jakmile ho jednou chytíte, zůstane věrný. Geox má obecně věr- nou klientelu. Dnes máme databázi 60 tisíc zákazníků. Ti lidé kupují boty sobě i své rodině, takže boty této značky nosí určitě přes 100 tisíc lidí.

Celý retail se kvůli covidu hodně přesunul na on-line. Jaká je vaše digitální strategie? E-shop, na kterém pod skupinou Lime Concept soustředíme námi distribuované módní značky, je pro nás samozřejmě důležitým prodejním kanálem a podporuje naše kamenné prodejny. Současně je i prostředím, kde máme možnost otestovat úplně nové brandy, než zainvestujeme do realizace jejich kamenných prodejen. Myslím, že našim zákazníkům nabízíme velmi přitažlivý mix značek z kategorie „affordable luxury“, tedy dostupného luxusu. V rámci naší strategie také bohatě využíváme databáze desetitisíců našich členských zákazníků, kteří již znají naše obchody a důvěřují nám. Členové našeho klubu mohou exkluzivně čerpat z výrazných slevových benefitů. A tím, že značky u nás výhradně zastupujeme, provozujeme tady monobrandové kamenné obchody, dokážeme zákazníkům nabídnout i speciální kolekce, které v Česku jinde neseženou. A musím říct, že zájem o naši on-line nabídku mnohonásobně překročil naše předpoklady a stále roste.

Má módní byznys na on-line nějaká specifika? Spousta věcí na on-line patří, třeba mobil nebo lednička. Ale u fashionu je to trochu jiné. Já věřím do budoucna spíš na kvalitní propojení on-line a kamenného obchodu. Příklad: prodavačka bude mít tablet propojený se sklady všech obchodů a s centrálním skladem, takže když si vyzkoušíte boty, které vám padnou, ale nebudou je mít v barvě, jakou si přejete, tak je prodavačka objedná ve skladu a než přijdete domů, budete mít boty doručené. Ale některé představy o budoucnosti prodeje módního zboží mi přijdou scestné. Třeba, že si člověk objednává několik velikostí oblečení nebo různé kusy oblečení a má několik týdnů na to vrátit ty, které mu nepadnou. Půjde-li to tak dál, za městem by musely být obrovské sklady a silnice by byly zaplněné miliony dodávek, které by vozily balíčky zboží sem a tam. To je absolutně neekologické chování.

Navíc z center měst by takto mizely obchody... Města přece historicky vznikla z toho, že se lidé soustředili kolem obchodů. Vyměňovali si nebo za peníze nakupovali zboží. Obchody jsou základem měst. Pokud budou až příliš nahrazovány velkými halami, mezi kterými bude proudit nekonečná fronta dodávek, pak tím naše města logicky utrpí. Ani výdejny zboží nemohou obchody nahradit. Představte si ulici, kde jsou dnes obchody, kam se každý jde rád podívat, ale zítra by tam bylo vedle sebe deset výdejen zboží. Na takové ulici by umřel život. Navíc, když by se zavíralo hodně obchodů, komu by majitelé domů v centru měst ty domy pronajímali? Kdo by platil všechny ty nájmy? Proto věřím na propojení on-line a off-line, kdy obchody budou více místem, kde člověk nejen jde nakoupit, ale míří tam za zážitkem. Prodavač klientovi dobře poradí, dá si s ním třeba i kafe. Zkrátka a dobře člověk se jde fyzicky potkat s danou značkou. Obchody budoucnosti mohou vypadat trošku jako designové kavárny a prodavač bude fungovat i jako poradce zákazníka.

Jak dnes módní značky řeší otázku udržitelnosti? Spousta kolekcí je už z recyklovaných materiálů. Lapidárně řečeno, nosíte věci vyrobené z odpadu. Ale hlavní je odklon od takzvané rychlé módy. Dnes jsme vedeni k tomu, abychom si kupovali oblečení kaž- dých pár týdnů. Takové to nakupování pro nakupování. Renomované značky ale podporují, aby si lidé kupovali víc kvality a méně kvantity. Proto třeba Hugo Boss vytvořil značku Hugo, která je levnější, je pro mladší, environmentálně uvažující zákazníky, ale stále velmi kvalitní. A proto chce Armani, aby se místo čtyř sezon módní průmysl vrátil ke dvěma sezonám, aby nebyl takový tlak na novinky a lidé neku- povali pořád dokola nekvalitní věci. Aby zkrátka nosili více oblečení, které vám vydrží dvacet vyprání, ne jen dvě.

Hlavně díky mladším, environmentálně laděným zákazníkům, začíná být vztah značek k přírodě klíčový... Ano, ale ani tak nejde o to, zda oblečení je výhradně z recyklovaných materiálů. Je fajn, že se móda dělá i z pneumatik nebo plastů z moře, ale důležitější skutečně je, aby bylo méně sezon, aby se nevyrábělo a následně nevyhazovalo tolik oblečení. Aby módní zboží mělo i nadčasovější design, aby člověk neměl potřebu ho stále měnit. A právě do takových značek Lime Concept investuje.

Ta rychlá móda je vlastně závislost jako alkohol. Člověk zahání stres nekonečným nakupováním co nejlevnějších hadříků… A tenhle neblahý trend pak souvisí s otrockými podmínkami pro lidi, kteří někde na druhé straně zeměkoule tu fashion vyrábějí, nebo na uhlíkovou stopu související s dopravou.

Jak změnil covid trh s obleky? Oblečení do práce se mění. Značky jako Hugo Boss zmenšují nabídku vyloženě byznysových kousků a dávají prostorů více kolekcím volnočasového oblečení nebo různých kombinací. To oblečení k monitoru je svým způsobem úsměvná záležitost - klade se důraz na pěkné košile, či kombinace košile a sako. Když má manažer celé dny videohovory, tak tam nechce být pořád ve stejném oblečení. Ale na druhou stranu kalhoty moc neukazuje. Proto se hodně prodávají i pěkné, ale volnější kalhoty, místo knoflíku a opasku mají šňůrku, jsou v teplákovějším stylu.

Rozhovor byl poprvé uveřejněn v tištěné verzi E15. 26.3.