9

fotografií

Zapomenutý tankista Karel Šerák: Zničili mu dva tanky, hořel a o kousek unikl smrti, se třetím ale dojel až na Hrad

P

Pamětník z 2. světové války Karel Šerák patřil k nejodvážnějším vojákům, které Československá armáda měla k dispozici. Byl tankistou, velitelem a odvážným mužem, který neváhal pomáhat a zachraňovat životy v krutých bojích, během kterých o dva své tanky přišel a jako zázrakem několikrát unikl smrti. Ve svém třetím tanku dojel 10. května 1945 v 10 hodin ráno až na Hradčanské náměstí, kde poprvé spatřil matičku Prahu.

Karel Šerák byl volyňský Čech. Narodil se 20. července 1923 v Českém Boratíně. V roce 1941 Volyň obsadila nacistická armáda a začalo zde brutální vyvražďování Židů a Rusů, čehož byl mladý Karel Šerák svědkem. Tím se v něm probudila touha zbavit se nacistů a bojovat proti nim. Přihlásil se proto společně se svým bratrem a otcem do Svobodovy armády a podstoupil vojenský výcvik. Po výcviku se účastnil osvobozovacích bojů na Dukle, v Zyndranowé, u Jasla, u Albertovce u Opavy a v Ostravě jako velitel tanku ve 3. praporu Richarda Tesaříka 2. roty 1. československé brigády. U Zydranowé a u Albertovce Šerák přišel o dva svoje tanky a okolnosti byly krajně dramatické. 

Boj u Zydranowé Šerák přežil náhodou

Padla hustá mlha, když se Karel Šerák se svojí tankovou osádkou postavil, ještě s několika dalšími, na pole a čekal, až mlha zmizí. Bylo to 1. října 1944, kdy o všechny ze svého tanku přišel, a přežil jen on. "Tenkrát padla tak hustá mlha, že nebylo vidět na deset metrů. To si pak snadno spletete vlastní tank s protivníkovým. Řekl jsemproto nabíječi Mauerovi, aby se šel podívat, co je před námi. On mě ale začal úpěnlivě prosit, abych ho nikam neposílal. Zopakoval jsem mu rozkaz a ten kluk se rovnou rozplakal. Dal jsem mu jednu za ucho a šel jsem na průzkum sám. Chudák Mauer byl tak vynervovaný, že by stejně nic nezjistil," uvedl Šerák ve svých pamětech  pro aktualne.cz. Vydal se tedy na průzkum terénu sám, a to mu zachránilo život. Schovaný tank tiger v nedaleké stodole totiž také čekal, až se mlha trochu zvedne a jakmile se tak stalo, začal pálit a tanky stojící na poli rozstřílel. 

Karel Šerák při přebírání vyznamenání. Autor: Paměť národa

Tankisto, hoříš!

„16. 4. 1945 mně totálně shořel tank. Vylezli jsme všichni, nebo jsem je vytahal. No, vytahal jednoho obzvlášť. Ten pomocník, co měl holou kůži, tak shořel. Tu měl spálenou. Tak utíkám, ale hořel jsem. Záda mně hořela, kožich a vlasy mně také hořely. Ten kožich jsem shodil. Pěšáci okolo křičeli: ,Tankíst, garíš, garíš!' Kouknu se a ono mi to fakt šlehalo, tak jsem to shodil, zahodil a bylo," vzpomínal Karel Šerák pro sbírku Paměti národa. Dodal také, že ho pěšáci upozornili na nabíječe, který se při útěku z hořícího tanku zasekl a zůstal viset bez možnosti hnout se. Šerák ale nezaváhal a vrátil se pro něj. Svého kamaráda tak zachránil.

Pohnuté osudy válečných nevěst českých vojáků: Byla mezi nimi herečka i máma ministra
Každá z nich byla jiná, přesto je mnohé spojovalo. Válečné nevěsty - tak se říkalo ženám, které si vzaly zahraniční vojáky za krušných časů 2. světové války. Domů si své manželky přivedli i mnozí čeští vojáci, opačným směrem pak směřovaly české ženy, které si během závěrečné fáze války padly do oka s vojáky osvobozujících armád.

Tank č. 603

Když se měl Karel Šerák zúčastnit bojů o Ostravu, vyfasoval tank s věžovým číslem 603. 5. května ale dorazila zpráva z Prahy, že mají přijet na pomoc. Boj o Ostravu byl však velmi zničující. Našlo se jen osm tanků z pětašedesáti, které byly schopny do Prahy vyrazit. Nakonec se ale vydaly na cestu. "Až se nám z toho třením pálily na pojezdových kolech gumy, takže jsme je museli chladit vodou. Před námi prchala Schörnerova armáda. Byla vždy tak pár desítek minut před námi a do povětří vyhazovala kdejaký most," uvedl Šerák. Do Prahy nakonec dorazil 10. května 1945.  A s dalšími dvěma tanky vyjel až na Hradčanské náměstí, kde se společně dívali na město. Karel Šerák Prahu viděl poprvé v životě.

Po válce se Šerák společně se svým bratrem usadil v Chotiněvsi, kde pracoval v zemědělském družstvu jako pěstitel a živočichář. Nikdy se svými válečnými vzpomínkami a hlavně hrdinskými činy nechlubil. Nikomu nic nenutil, ani nenapsal žádnou knížku pamětí. Pravidelně se však účastnil oslav konce 2. světové války. "Ještě tak první roky po válce a pak třeba i při desátém výročí v roce 1955 jsme si to s bratrem Josefem oba docela užívali. Připíjeli jsme si ale hlavně na to, že jsme válečné peklo přežili. Jak ale plynuly roky, stále více jsme vzpomínali na padlé - zpravidla v tancích uhořelé - kamarády a utrpení rodičů. A to už pro nás nebyly důvody k radosti, ale jen ke smutku nad spoustou prolité krve a lidským neštěstím," dodal hrdinný československý tankista.

Karel Šesták zemřel 17. července 2016 v Praze po pádu na eskalátoru na pražském hlavním nádraží, při kterém si zlomil čtyři žebra. Takovou malou ironií možná je, že se mu nehoda stala zrovna, když se vracel z oslav Dne armády u Národního památníku na Vítkově.

 

 

Související články